Praktičtí lékaři jsou v současné době zavaleni prací, kterou s sebou nese vlna covidu-19. Nejde přitom zdaleka jen o léčbu nakažených pacientů, ale mnohdy o administrativu, která bývá zbytečně zdlouhavá. O to důležitější je, abychom se ze zkušeností poučili a náležitě se připravili na podzim, kdy by se situace mohla opakovat. Praktičtí lékaři proto apelují, aby byly jasné instrukce ohledně očkování a zlepšila se spolupráce s hygienickými stanicemi. Zároveň upozorňují na důležitost toho, aby při škrtech ve zdravotnictví nebyla bita primární péče, která u většiny pacientů slouží jako filtr a nepouští je do vyšších (a finančně náročnějších) pater systému.
„Všichni jsme informovaní, že 3500 či 3700 lidí leží v nemocnicích, ale nikdo nekomentuje, že 160, 200, 250 tisíc nemocných je v péči všeobecných praktických lékařů,“ přibližuje současnou zátěž praktický lékař a vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Svatopluk Býma. Od 31. ledna přitom bylo zaznamenáno 408 tisíc pozitivních, z nichž velká část prošla ordinacemi nebo byla konzultována u praktických lékařů.
„Covid-19 se v současné době mění na endemické onemocnění, ale menší závažnost klinických projevů varianty omikron neznamená menší rizika. Je potřeba si uvědomit, že množství nakažených je stále velmi vysoké – máme asi 40procentní pozitivitu testů, které indikujeme, a to značí, že skutečná virová nálož a množství nakažených v populaci jsou mnohem vyšší. Naše obavy jsou směřovány zvláště vůči onemocnění seniorů, protože právě oni jsou nejvíce ohroženi a bohužel i klinicky lehčí a méně závažná varianta omikron může být pro ně nebezpečná,“ konstatuje praktická lékařka a členka výboru Společnosti všeobecného lékařství Ludmila Bezdíčková.
V riziku tak zůstávají lidé nad 65 let, chronicky nemocní, ale také neočkovaní, u nichž se může vyskytnout závažnější průběh varianty omikron. Nemusí jít přímo o hospitalizaci, ale onemocnění je může na řadu týdnů vyřadit z práce a také dekompenzovat jiná onemocnění. Praktici proto apelují na to, aby se zejména lidé starší a chronicky nemocní nechali očkovat posilující dávkou, která významně snižuje riziko hospitalizace na JIP.
U rizikových pacientů je také zásadní, aby se s nimi lékaři spojili včas a indikovali léčbu, jako jsou antivirotika či monoklonální protilátky. „Zátěž ordinací je obrovská, ale chtěla bych vypíchnout zátěž administrativní, pro kterou bohužel v současné době mnohdy praktičtí lékaři nestíhají věnovat se tomu nejdůležitějšímu, tedy léčbě pacientů. Covid-19 upozornil na mnoho slabin v celém zdravotnictví, a konkrétně v primární péči jsme často zatíženi tím, že po nás neočkovaní pacienti (a někdy i očkovaní, kteří odmítají čerpat svých pět testů na pojišťovnu) chtějí žádanky na pojišťovnu, ačkoliv klinický stav neindikuje nutnost vyšetření,“ vysvětluje Bezdíčková.
Jen v posledních dvou týdnech přitom praktici vystavili sto tisíc pracovních neschopností. „Konkrétně v oblasti neschopenek panuje obrovský zmatek. Lidé neví, jak mají postupovat. Část zaměstnavatelů si také dělá, co chce, a pasuje se do arbitra, který rozhoduje, kdo bude chodit do práce a kdo ne,“ načrtává člen výboru Sdružení praktických lékařů Ivo Procházka.
Za 14 dnů také praktičtí lékaři vystavili 400 tisíc žádanek na PCR vyšetření. „Žádanka na PCR zůstává navzdory našim opakovaným připomínkám relativně složitá. Přestože se zdá, že je relativně jednoduché ji vyplnit, tak pakliže musíme žádanek vystavit obrovské počty, bere nám to cenné minuty času, které můžeme věnovat pacientům ,“ poukazuje Ludmila Bezdíčková.
Jen její pražská ordinace přitom řešila během deseti pracovních dní na začátku února přes 600 kontaktů, tedy více než 60 kontaktů denně, z nichž průměrně 20, ale někdy i 50 muselo být vyšetřeno fyzicky. Do toho probíhá očkování, včetně toho v domácnostech, a také domácí návštěvy. K tomu připomeňme, že celkově praktici aplikovali přes 2,7 milionu čili čtvrtinu všech očkovacích dávek zejména ve vyšších věkových skupinách (v lednu proočkovali v kategorii 75 a více let přes 60 procent tehdy očkovaných). Zároveň provádějí testování na covid přímo v ordinaci.
„Nejvíce problémů ale máme na poli spolupráce s krajskými hygienickými stanicemi. Stále komunikace není ideální a zatěžuje nás velké množství administrativy spojené s informacemi o karanténách a izolacích. Pacienti často nemají přesné informace, nemají je ani zaměstnavatelé, a my jsme těmi, kdo jsou pacientům trvale nejblíže, takže se často obracejí právě na nás s dotazy, které by přitom měly být přehledněji formulovány jak na webu ministerstva zdravotnictví, tak i jinde tak, aby nezatěžovaly naše ordinace,“ vysvětluje Bezdíčková s tím, že každý lékař, který s pacientem řeší nestandardní situaci týkající se karantény nebo izolace, by měl mít možnost problém probrat s konkrétním hygienikem – což se ale neděje.
Je třeba připravit se na podzim
Přesto i za covidu některé ordinace neusnuly na vavřínech a zaváděly nová vyšetření, jako je ultrazvuk. Ten přitom velmi pomáhá například při diagnostice covidové pneumonie. „Publikovali jsme také doporučené postupy a spolupracovali s odbornými společnostmi na rozvoji mezioborových doporučených postupů. Dokázali jsme si vzájemně pomoci s očkováním, ze zástupy, uvědomili jsme si důležitost budování sdružených praxí. Covid nás také dovedl ke změně organizace provozu našich ordinací – naučili jsme se lépe provoz třídit na akutní a neakutní a pacienty objednávat na čas v daleko větší míře než dosud. Zapojili jsme i různé elektronické systémy pro komunikaci s pacienty,“ vypočítává Ludmila Bezdíčková.
Samozřejmě se na druhou stranu během covidu objevily i výtky k práci praktických lékařů. „Nechci tvrdit, že všichni praktici pracovali ideálně a že to bylo na sto procent. Na druhou stranu se musíme podívat na to, jestli primární péče fungovala jako celek a jestli zvládla covid dobře. Troufám si tvrdit, že ano. Důkazem je, že pacienti nevzali útokem nemocnice,“ domnívá se předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Největším problémem praktiků je podle něj jejich nedostatečný počet, kdy praktici tvoří ze všech ambulantních lékařů v Česku jen pětinu, zatímco v zahraničí jde o 30 až 50 procent. Zároveň je třeba řešit generační problém, kdy praktici patří mezi věkově nejstarší odbornost a třetina je v důchodovém věku. „Pak se nelze divit, že výkon není vždy na sto procent,“ dodává Šonka.
Zatímco počty praktiků a generační obměna jsou během na dlouhou trať, řadu dalších kroků je třeba udělat rychle. Jde zejména o přípravu na podzim, kdy začnou počty pacientů s covidem zase růst. „Nesmí se stát to, co loni, kdy se v létě slavilo, jak jsme zvládli covid, a nic se nepřipravovalo. Na podzim zase může něco přijít a my na to musíme být lépe připraveni. Musí být změněno IT, finanční toky, zodpovědnosti, navíc teď nikdo neví, co se děje s hygienickou službou,“ načrtává Svatopluk Býma.
Do primární péče je třeba investovat, ne v ní škrtat
Další věc jsou také jednoznačné pokyny ohledně očkování proti covidu, které by do budoucna mohlo probíhat sezónně. „Čekali bychom od státu a vakcinologické společnosti, že řeknou, jak bude vakcinace probíhat – tedy že řeknou, koho budeme očkovat, kolik budeme dávat dávek, zda jen rizikovým pacientům, nebo všem, o jak velkou skupinu půjde, za jaké časové období… Podle toho můžeme říci, zda na to máme kapacitu. Pokud to bude sezónní podzimní očkování, jsme v kolizi s očkováním proti chřipce, a přestože bylo doporučení aplikovat tyto dvě vakcíny simultánně, nezdá se, že je něco, na co by pacienti reagovali pozitivně. Navíc je to v rozporu s SPC vakcíny proti chřipce. V tom tedy potřebujeme mít jasno,“ upozorňuje Petr Šonka. „Je třeba připravit logistiku, rozvozy, hlášení, IT technologie, zatím ale nic v přípravě není,“ dodává Býma.
A protože praktici mohou opečovat řadu pacientů, aniž by ti museli postupovat do vyšších pater systému, bylo by i do budoucna na místě rozvíjet před covidem odstartovanou reformu primární péče. „Měli bychom z pandemie vyvodit poučení, že primární péče je klíčová a je pilířem zdravotního systému. Proto je nutné do ní nadále investovat a investovat i do vzdělávání praktických lékařů, aby se dostali do regionů, kde je dostupnost zdravotní péče horší. Je třeba investovat do managementu ordinací, podporovat rozvoj sdružených praxí a v neposlední řadě sdílet zahraniční zkušenosti a budovat mezioborovou spolupráci. Důležitá je i spolupráce pojišťoven dále rozvíjet bonifikaci praxí, které rozšiřují spektrum poskytovaných služeb,“ dodává Bezdíčková.
„Covid ještě více ukázal půvab primární péče. Představuje totiž obrovský filtr, který vyřeší velké množství požadavků pacientů a nepustí je systémem dál. Mluví se o tom, že je třeba v době nepříznivé ekonomické situace šetřit. Byla by největší chyba šetřit teď na primární péči. Jasně se ukázalo, že je třeba do ní investovat a rozvinout ji. Budeme se o tom snažit jednat se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví,“ uzavírá Šonka.