Evropská komise (EK) se podle serveru Politico vyhýbá odpovědnosti za dokumenty v aféře „Pfizergate“. Úřad během pátečního soudu v Lucemburku prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že o údajné textové zprávy mezi předsedkyní Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou by se podělil – v případě, že by nějaké našel a považoval je za dostatečně důležité.
Kořeny Pfizergate sahají do roku 2023. Tehdy začaly belgické soudní orgány na základě trestního oznámení vyšetřovat von der Leyenovou kvůli její údajné komunikaci s šéfem společnosti Pfizer Albertem Bourlou a „zasahování do veřejných funkcí, ničení SMS, korupci a střetu zájmů“. Článek v New York Times z dubna 2021 naznačoval, že Bourla a von der Leyenová si na začátku roku 2021 vyměňovali textové zprávy, aby pomohli uzavřít největší evropský obchod s vakcínou proti covidu. Od belgických žalobců si případ následně převzali vyšetřovatelé z Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO).Více jsme o kauze psali zde.
Americký deník souběžně s tím zahájil soudní řízení proti Evropské komisi poté, co odmítla zveřejnit obsah zpráv na základě žádosti o přístup k dokumentům. List žádá Tribunál (soud nižšího stupně EU podřízený Soudnímu dvoru, pozn. red.), aby rozhodl o tom, zda úřad von der Leyenové pochybil, když textové zprávy odmítl zveřejnit.
Komise komunikaci nepopřela
Jádrem pátečního slyšení byla otázka, zda byly zprávy mezi von der Leyenovou a Bourlem podstatné natolik, že by měly být zaevidovány v systému Komise pro správu dokumentů. Tím pádem by k nim měla přístup veřejnost včetně novinářů. Podle The New York Times nelze význam obsahu zpráv hodnotit, pokud k jejich zveřejnění nedojde.
Právní zástupce EK Paolo Stancanelli tvrdí, že zprávy týkající se „jednání o smlouvách o vakcínách mezi prezidentem a generálním ředitelem společnosti Pfizer s podstatným obsahem nikdy neexistovaly“. Komise dále ve svých písemných argumentech uvedla, že zprávy by v systému k dispozici byly za předpokladu, že by obsahovaly důležité informace, nebyly by krátkodobé nebo by je některý z útvarů EK vyžadoval. V opačném případě takové záznamy nepodléhají požadavkům na uchování.
Přestože Stancanelli komunikaci von der Leyenové a Bourla nemůže podle svých slov popřít, pro politiku EK ale prý nebyly relevantní a neměly věcný obsah. To je důvodem, proč se výkonný orgán Komise k dokumentu nikdy nedostal a úřad „není schopný říci, do kdy takové dokumenty existovaly nebo zda stále existují“.
Ve hře je transparentnost celé Evropské unie, tvrdí právnička
Případ bude nadále pokračovat. Právnička Ilaria Fevola ve svém komentáři na webu EUobserver uvedla, že pokud by se soud přiklonil na stranu amerického média, vytvořil by silný precedens, který by Komisi donutil požadované informace zveřejnit.To by mohlo mohlo mít dopad na transparentnost celé Evropské unie.
„Navzdory slibům učiněným během předchozího vedení Komise dosud nevydala interní pokyny k používání moderních komunikačních nástrojů. Rozhodnutí ve prospěch transparentnosti by na instituci vyvinulo tlak, aby tyto závazky dodržovala a přijala důraznější opatření k zajištění odpovědnosti v budoucnu,“ myslí si Fevola.