V nemocnicích by měly zůstat jen příjmové, pohotovostní a superspecializované amublance, domnívá se rada Sdružení ambulantních specialistů. Souběhy úvazků lékařů u lůžka a v ambulanci mimo nemocnici by pak měly být ze zdravotního pojištění hrazeny pouze v případě, že se ukážou jako medicínsky a finančně efektivní. Část těchto zdravotních služeb by si pak pacienti měli platit z vlastní kapsy, uvádí ve svém stanovisku ambulantní specialisté.
„Jsme toho jednoznačného názoru, že ambulantní specializovaná péče má být důsledně oddělená od péče lůžkové. V nemocnicích by měly být pouze ambulance příjmové, superspecializované a pohotovostní, případně ty, které kontrolují pacienty časně po dimisi např. v rámci pooperačních kontrol, maximálně do konce hojení operačních ran,“ uvádí rada Sdružení ambulantních specialistů (SAS) ve svém aktualizovaném usnesení k síti ambulantních specialistů.
Zároveň by přitom po celou ordinační dobu měl být v ambulanci přítomen erudovaný lékař, který má plnou atestaci či specializovanou způsobilost. S výjimkou školících zařízení by zde pak měl moci být maximálně jeden neerudovaný lékař pracující vždy pod přímým dohledem zkušeného odborníka.
Podle ambulantních specialistů by zároveň měl být zalimitován úvazek lékaře hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Maximální celkový rozsah úvazku jednoho lékaře v systému všeobecného zdravotního pojištění by přitom měl být 1,3.
„Počet souběhů praxí lékařů pracujících u lůžek v nemocnicích a v ambulancích mimo ně je nezbytné přizpůsobit míře jejich medicínské i finanční efektivity. V případě, že se tímto hodnocením prokáže jejich zbytečnost, pak by se takto provozované ambulance měly zavřít, respektive by neměly mít smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Zdravotní pojišťovnou by měla být hrazena péče pouze těch ambulancí, které prokazatelně poskytují péči v jednom oboru nejméně 24 hodin (u chirurgických oborů 18 hodin) týdně, respektive které zaměstnávají lékaře stejného oboru v souhrnném úvazku minimálně 0,8 pracovního místa. U jednoho lékaře je možná kombinace více odborností, pokud bude celkový součet jeho úvazku více než 0,8. Menší rozsah ordinační doby či úvazku je obhajitelný jen tam, kde to odpovídá regionální potřebě, tedy např. v odlehlých menších městech se špatnou dopravní dostupností,“ uvádějí ambulantní specialisté.
Ze zdravotního pojištění by pak podle nich neměla být hrazena činnost tzv. poraden, tedy ambulancí bez příslušného technického vybavení. „Má-li být poradenská činnost oddělena od péče ošetřujících lékařů, pak SAS zastává názor, že by měla být hrazena přímými platbami pacientů. Zde vidí SAS prostor pro „souběh“ činností primářů, přednostů a předních specialistů působících v nemocnicích,“ uzavírají ambulantní specialisté.