Opatření, která jednotlivé státy zavádějí kvůli pandemii viru SARS-CoV-2, nejsou zcela nová. Lidstvo si mohlo karanténu a další nelékařské kroky vyzkoušet už během pandemie španělské chřipky po skončení první světové války.
Když se na podzim roku 1918 rozšířila španělská chřipka i do Spojených států, místní politici na epidemii reagovali s různou rychlostí i razancí. Velká americká města, která se odhodlala k rozsáhlým nelékařským opatřením, oddálila nástup šíření nákazy a snížila počet nemocných i mrtvých. Vyplývá to ze třináct let staré studie časopisu American Medical Journal, na kterou odkazuje list Deutsches Ärzteblatt.
Pandemie choroby Covid-19 s vysokou mírou pravděpodobnosti nedosáhne úrovně španělské chřipky, která si v letech 1918 a 1919 vyžádala na čtyřicet milionů obětí. Obě pandemie mají ale několik společných bodů. V obou případech se nákaza šířila patogenem, který je přenášen kapénkami a proti němuž zatím neexistuje vakcína ani účinná léčba. V obou případech bylo také rozšíření celkem předvídatelné.
New York versus Pittsburgh
Tím pádem měly kompetentní osoby před sto lety určitý čas na přijetí nelékařských opatření, která měla pandemii brzdit. Vůbec nejrychleji a de facto nejpřísněji reagoval New York. Jeho vedení už 18. září 1918, tedy jedenáct dní před počátkem růstu počtu obětí, rozhodlo o povinné izolaci a karanténních opatřeních.
Nemocní byli ubytováni v nemocnicích a dočasných zdravotnických zařízeních. Jejich kontakty, u nichž se doposud choroba neprojevila, byly uvrženy do domácí karantény. Domy s lidmi, jež byli v karanténě, se viditelně označovaly. Školy byly uzavřeny až do začátku prosince a omezoval se počet cestujících v prostředcích veřejné hromadné dopravy.
New York měl v té době asi 5,5 milionu obyvatel, a tak byly uvedené kroky zcela nezbytné. A jak se ukázalo, byly to kroky nesmírně efektivní. Španělská chřipka způsobila v New Yorku 452 úmrtí v přepočtu na sto tisíc obyvatel. Z celkem 43 měst, která měla více než sto tisíc obyvatel, měl New York patnáctou nejnižší úmrtnost. V New Yorku na španělskou chřipku zemřelo celkem 33 tisíc lidí, z toho 21 tisíc během druhé vlny epidemie, která se do USA rozšířila právě na podzim roku 1918, jak uvedl portál Untappedcities.com.
Naproti tomu v pensylvánském Pittsburghu nástup pandemie zaspali. Podobná opatření jako v New Yorku tam přijali sice jen sedm dní po jejím propuknutí ve městě, ale jak se později ukázalo, na každém dni záleželo. Školy dokonce byly uzavřeny až o dalších dvacet dní později. Pittsburgh za to zaplatil úmrtností, která byla téměř dvojnásobná než v New Yorku (807 úmrtí na 100 tisíc obyvatel) a zároveň šlo o nejvyšší úmrtnost ze všech velkých amerických měst.
Filadelfský průvod smrti
První náznaky nástupu druhé vlny španělské chřipky do USA se objevily už v pozdním létě 1918. Domů ji „přinesli“ navrátilci z evropského bojiště, a tak se nákaza začala projevovat nejvíce právě ve z míněném New Yorku, Bostonu nebo Filadelfii. Od poloviny září se ale chřipka šířila doslova jako požár, byť zpočátku pouze mezi válečnými veterány.
Tehdejší šéf filadelfské komise pro veřejné zdraví Wilmer Krusen ale všechny ujišťoval, že vojáci trpí jen standardní sezónní chřipkou a že se ji podaří dostat pod kontrolu a ochránit tak civilní obyvatelstvo. První případy nakažení mezi civilisty se objevily 21. září, přičemž na 28. září byla ve Filadelfii naplánována vojenská přehlídka.
Ačkoli odborníci na infekční nemoci Krusena varovali, že paráda může být rozbuškou nákazy, Krusen ji odmítl zrušit s tím, že díky ní vláda prodá válečné dluhopisy za miliony dolarů. Celý průvod vojáků, skautů a dalších účastníků byl dlouhý přes tři kilometry a lemovaly ho tisíce diváků na přilehlých chodnících. Jen 72 hodin po skončení přehlídky bylo všech 31 filadelfských nemocnic plných nemocných civilistů a do týdne už na španělskou chřipku jen ve Filadelfii zemřelo na 2600 lidí.
San Francisco: nechval dne před večerem
Pozoruhodnou zkušenost s epidemií zažilo San Francisco, které mělo oproti městům na východním pobřeží USA přece jen nemalou výhodu – mohlo se učit z jejich zkušeností. A skutečně. Sanfranciská radnice nařídila nosit obličejové masky a dokonce za nedodržení výnosu hrozila pokuta pět dolarů. Další opatření šla ruku v ruce. Radnice zavřela školy a zakázala shromažďování. Podobně jako v New Yorku to přineslo své ovoce, a tak San Francisco mohlo už 21. listopadu 1918 vyhlásit konec stavu ohrožení.
Jenže to nejhorší na město na pacifickém pobřeží USA teprve čekalo, když v lednu 1919 dorazila třetí vlna španělské chřipky. Obyvatelé, ale i politici totiž uvěřili, že podzimní úspěch v boji proti nákaze jim zajistily právě jen obličejové masky. Proto tentokrát k zavírání škol, divadel, obchodů a dalších veřejných prostor nedošlo. San Francisco si nakonec připsalo jednu z nejvyšších úmrtností v důsledku španělské chřipky v celých USA. Odhaduje se, že pokud by přišla i na třetí vlnu chřipky reakce jako na podzim, mohl být počet obětí třetí vlny až o devadesát procent nižší.
Petr Musil
Příspěvek Americký boj proti španělské chřipce aneb Když dva nedělají totéž pochází z Zdravotnický deník