Konflikt mezi některými slovenskými lékaři a tamní vládou pokračuje. Přestože jednání mezi Lékařským odborovým sdružením (LOZ) a ministerstvem zdravotnictví pod vedením Kamila Šaška (Hlas-SD) stále probíhají, nedošlo k žádným zásadním posunům, které by zabránily odchodu více než 3300 lékařů z nemocnic. Vláda se proto rozhodla pro preventivní opatření. Na svém posledním zasedání kabinet schválil sérii změn v legislativě, které umožní udržet lékaře v nemocnicích v případě vyhlášení mimořádné události. Pokud zákony projdou parlamentem, za mimořádnou událost bude považována i kritická nedostupnost lůžkové zdravotní péče. Kromě toho budou lékaři podléhat přísnějším kontrolám oprávněnosti pracovní neschopnosti (PN) a bude jim hrozit trestní stíhání, pokud se budou v případě mimořádné události vyhýbat svým povinnostem. Podle Šaška jde o legitimní změny, ale podle lékařů to nebude fungovat. Odboráři zase tvrdí, že opatření by měla být přiměřená a že vláda si dlouhodobě poškodí vztahy se současnými i budoucími zdravotníky.
Zákon o civilní ochraně obyvatelstva má být doplněn o definici mimořádné události, která bude zahrnovat kritickou nedostupnost lůžkové zdravotní péče. Novelizován má být také zákon o poskytovatelích zdravotních služeb, zdravotnických pracovnících a stavovských organizacích ve zdravotnictví, trestněprávní předpisy a zákon o zdravotní péči a službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče. Změny schválil kabinet pod vedením premiéra Roberta Fica (Smer-SD) na svém zasedání v neděli 8. prosince v rámci série legislativních změn, kterými se vláda připravuje na možnost, že více než 3 300 lékařů nestáhne své výpovědi do konce roku.
Matej Škultéty, koncipient z advokátní kanceláře Ružička & Partners, pro Zdravotnický deník vysvětluje, že pokud by tento zákon prošel ve znění, v jakém prošel vládou, přibyl by nový typ mimořádné události, kterou by byla kritická nedostupnost lůžkové zdravotní péče. „Jedná se o situaci, kdy poskytovatelé lůžkové zdravotní péče nejsou schopni zajistit dostupnost odpovídající zdravotní péče, a to v případě mimořádné události způsobené přírodními, provozními, společenskými nebo jinými faktory, která představuje ohrožení nebo stav závažného narušení poskytování lůžkové zdravotní péče v nemocnici, přičemž tato situace může vzniknout nezávisle na jejich vůli,“ vysvětluje.
Předkladatelé vysvětlují, že změny mají zabránit ohrožení ústavního práva na ochranu zdraví a práva občanů na bezplatnou zdravotní péči. „Legitimními cíli předloženého návrhu zákona je zajištění ochrany života a zdraví obyvatel Slovenska, ochrana systému zdravotní péče a zabránění zásahům do dalších práv a svobod osob,“ zdůraznil po nedělním jednání vlády šéf zdravotnictví Šaško. Ministr tvrdí, že stát zatím nemá dostatečně široké a vhodné možnosti směřující k dosažení těchto cílů, neboť neexistuje jiný, stejně účinný prostředek, který by méně zasahoval do základních práv a svobod a zároveň vedl k dosažení všech cílů.
Kontrola pracovní neschopnosti a trestní stíhání
Nový druh mimořádné události může být, a podle Škultétyho zřejmě bude důvodem pro vyhlášení mimořádné situace, během které výpovědní lhůta, která by měla skončit během mimořádné situace, skončí až dnem jejího odvolání. Mimořádná situace vyvolaná z důvodu kritické nedostupnosti lůžkové péče bude vyhlašována nejdéle na 60 dnů a může být prodloužena maximálně o dalších 60 dnů.
Škultéty připomíná, že vláda šla svým návrhem zákona ještě dál a do zákona o civilní ochraně zavedla možnost, aby dočasnou pracovní neschopnost vybraných zdravotnických pracovníků posuzoval pouze poskytovatel zdravotních služeb vybraný příslušným okresním úřadem. „O dočasné pracovní neschopnosti lékařů a dalších vybraných zdravotnických pracovníků tak nebudou rozhodovat jejich běžní poskytovatelé zdravotní péče, ale pouze ti, které vybere okresní úřad v dané lokalitě,“ vysvětluje koncipient. Vláda navíc doplňuje trestní legislativu o nový trestný čin porušení povinnosti při mimořádné události a trestný čin vyhýbání se výkonu povinnosti při mimořádné události.
Zdravotničtí analytici oslovení Zdravotnickým deníkem se shodují, že nová legislativní opatření se budou týkat zdravotníků pouze v těch okresech, kde je vyhlášena mimořádná situace. Neměla by se týkat pouze lékařů ve výpovědní lhůtě, ale i dalších zdravotnických pracovníků, jako jsou sestry, porodní asistentky, radiologičtí technici, praktické sestry – asistentky a sanitáři. Pokud někdo z těchto profesí podal výpověď, skončí jeho výpovědní lhůta až po odvolání mimořádné situace. „Pokud jsou zdravotničtí pracovníci, kteří chtěli dát výpověď z jiných důvodů než z podnětu LOZ, ani oni nemohou nemocnici opustit. Pokud bude v okrese vyhlášena mimořádná situace, bude se výše uvedené týkat všech nemocnic v okrese. A to i těch, kterých se výpovědi netýkají,“ řekla Zdravotnickému deníku analytička a bývalá státní tajemnice ministerstva zdravotnictví Jana Ježíková.
Je to legitimní opatření?
Předseda LOZ Peter Visolajský uvedl, že vláda místo řešení problémů zdravotnictví nařídila nucené práce pro ty, kteří řešení zdravotnictví od vlády žádají. „Ministr Šaško nám ani neřekl termín, dalšího jednání, ale vláda už vyhlásila nucené práce. Současné výpovědi lékařů nejsou o nových požadavcích ani navýšení platů, ale vznikly, protože vláda Roberta Fica jednostranně a bez dialogu porušila dohodu,“ tvrdí Visolajský. Pokud chce vláda zajistit zdravotní péči s lékaři, podle LOZ stačí, když začne dodržovat dohodu. Upozorňujeme, že bič na lékaře fungovat nebude,“ dodává předseda LOZ.
Podle analytika Institutu ekonomických a sociálních analýz (INESS) Martina Vlachynského tato opatření krátkodobě získají vládě čas, dlouhodobě ale poškodí vztahy se současnými i budoucími zdravotníky. „Je otázkou, o kolik kroků dopředu to vláda promyslela. Nemůže držet lékaře u zaměstnavatelů věčně, tohle je řešení maximálně na několik týdnů. Pokud pak vláda ustoupí, bylo to celé zbytečné cvičení. Pokud neustoupí, měla by mít připravený komplexní plán, jak zefektivnit nemocniční péči tak, aby se nezhroutila. To se nepodaří bez hloubkových a rychlých reforem. Obávám se však, že vláda nic takového připraveno nemá,“ říká Vlachynský pro Zdravotnický deník.
Ředitel Institutu pro ekonomické a sociální reformy (INEKO) Dušan Zachar pro Zdravotnícký deník zdůrazňuje, že na jedné straně je legitimní, aby se stát připravoval na horší časy, ale opatření by měla být přiměřená a postupná. „Na druhou stranu je také otázkou, zda spíše nepřilévají olej do ohně. Považuji za taktickou chybu ministerstva a vlády, že hned vytáhla nejzávažnější protiopatření. Určitě v prvním sledu existují měkčí protiopatření, která by pozice aktérů okamžitě neradikalizovala. Zdravotník s pokutou má šanci léčit pacienty, zdravotník ve vězení ne,“ zamýšlí se ředitel INEKO. Ježíková pouze dodává, že stát je povinen reagovat i na krizové situace a formu pracovních příkazů lze použít, ale vždy jen ústavně konformním způsobem. „To je v nezbytném rozsahu na nezbytnou dobu jeidně tehdy, když neexistují jiné možnosti zabezpečeení zdravotní péče,“ tvrdí.
Opatření může být právně obhajitelné
V reakci na opatření se objevila také kritika, že se jedná o nucené práce a že jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami. Škultéty vysvětluje, že v případě nucené práce nebo jejího zákazu se přihlíží na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) o odstranění nucené práce z roku 1957, Úmluvu MOP o nucené nebo povinné práci z roku 1930 a také Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv. „Žádná z těchto úmluv však možnost nucené práce absolutně nevylučuje, pouze uvádí hranice, kdy je tento typ práce nepřípustný, například zákaz nucené práce jako prostředku rasové, sociální, národnostní či náboženské diskriminace nebo jako prostředku pracovní kázně,“ říká koncipient advokátní kanceláře Ružička & Partners.
Pojem nucená práce pro účely výše uvedených úmluv však podle něj nezahrnuje práci nebo službu vymáhanou v případech mimořádných okolností, mezi které obecně patří i všechny okolnosti, které ohrožují nebo mohou ohrozit život nebo normální životní podmínky všech nebo části obyvatel. Nezahrnuje tedy práci nebo službu vyžadovanou v případě nouze nebo katastrofy ohrožující život nebo blahobyt společnosti. „Z uvedeného se tak může zdát, že vládní návrh zákona právě spadá pod uvedenou výjimku a nebude v rozporu s mezinárodní úmluvou. Je však třeba dodat, že každá z výjimek uvedených v těchto úmluvách podléhá určitým podmínkám a limitům, jejichž překročení může znamenat, že v konečném důsledku skutečně půjde o státem nařízenou nucenou práci, na kterou se výjimka ze zákazu vztahovat nebude, a půjde tedy o porušení mezinárodních úmluv,“ vysvětluje Škultéty.
Podle koncipienta tak může být opatření právně obhajitelné, pokud projde tzv. testem proporcionality a nezbytnosti, protože má legitimní cíl, kterým je ochrana života a zdraví. „Pokud však zasahuje do práv zdravotníků nad rámec tohoto cíle, lze jej označit za rozporuplné. Bude tedy záležet i na konkrétním provedení zákona – tj. zda je zásah skutečně nezbytný a přiměřený okolnostem. Na koho a v jakém rozsahu se výše uvedené změny budou vztahovat, bude záviset i na konkrétním znění vyhlášené mimořádné situace,“ dodal koncipient.