Pandemie covidu změnila chování lidí holdujících alkoholu i cigaretám, míní odborníci a dokládají to daty. Ti, kteří hodně pili, pijí ještě víc, naopak méně intenzivní uživatelé alkoholu, v pití polevili. U kuřáků je situace odlišná – méně kouří ti intenzivní, i ti spíše sváteční. U obou typů závislostí výrazně stoupl zájem o odvykací léčbu, který bylo pro odborníky někdy obtížné uspokojit. Zhoršení po covidu zaznamenali odborníci v oblasti duševních poruch, čísla jsou varovná, nemocný je už každý třetí dospělý.
Změny v chování užívání návykových látek zmapovala již v průběhu první vlny pandemie covidu studie Národní výzkum užívání návykových látek realizovaná Národním monitorovacím střediskem pro drogy a závislosti v květnu až červnu 2020. Z ní vyplynulo, že intenzivní uživatelé, kteří v posledním roce užívali návykové látky (včetně tabákových výrobků) nebo vykázali závislostní chování (včetně digitálních závislostí) denně nebo téměř denně, svou míru užívání během nouzového stavu spíše zvýšili, zatímco méně intenzivní uživatelé ji naopak spíše snížili. Nejvíce byly tyto tendence patrné u uživatelů sedativ a hypnotik, a do značné míry také u uživatelů alkoholu. Jiný trend ale studie ukázala u kuřáků tabáku. Právě ti byli totiž jedinou uživatelskou skupinou, u které došlo ke snížení průměrné míry užívání ve všech frekvenčních kategoriích.
Spoluautor výzkumu Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti by nicméně byl v hodnocení aktuálních dopadů covidu na závislosti a duševní zdraví opatrný: „Osobně si myslím, že lze dnes těžko oddělit dopady covidu a situace v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině, energetickou krizi a inflací na duševní zdraví lidí, hlavně na těch v nevýhodné socioekonomické situaci.“ S tím souhlasí i Petr Popov primář Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN a předseda Sekce pro alkohol a jiné toxikomanie Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Na základě své praxe nicméně jasné trendy pozoruje.
Většímu zájmu o léčbu bylo obtížné vyhovět
Popov potvrzuje, že lidé s nadměrnou konzumací alkoholu svoji spotřebu alkoholu ještě zvýšili, a to včetně těch, kteří již byli na alkoholu závislí. Krom domácích i zahraničních studií to podle něj dokazuje i praxe. „Tuto informaci máme i z bezprostředního kontaktu s těmito pacienty v adiktologických ambulancích a rezidenčních zařízeních pro léčbu závislostí,“ uvedl Popov. A upozornil i na to, že u závislých došlo k výraznému zvýšení zájmu o řešení akutních odvykacích stavů a žádostí o přijetí na detoxifikační oddělení, která zcela nedostačovala tomuto zájmu vyhovět. „A to jednak proto, že tyto služby jsou v České republice dlouhodobě kapacitně nedostatečné a jednak pro omezení provozu z důvodu uzávěr těchto oddělení během covidu, tedy kvůli karanténám, onemocnění personálu nebo také využívání lůžkových kapacit pro jiné psychiatrické pacienty – pacienty s covidem. Uzavíráním oddělení docházelo k předčasnému ukončení léčby a s tím souvisejícím vyšším počtem recidiv,“ konstatoval Popov.
Odborníci se podle něj snažili reagovat na omezení dostupnosti léčby a současně zvýšený zájem o léčbu zavedením nebo rozšířením on-line služeb, ty ovšem nejsou vždy adekvátním řešením, a to zejména v případě potřeby detoxifikace. Zvýšení konzumace alkoholu u lidí, kteří pili nadměrně, potvrzuje i emeritní primář Psychiatrické nemocnice Bohnice Karel Nešpor. „Je to zarážející, uvážíme-li, že pití alkoholu zvyšuje riziko přenosu infekcí a oslabuje imunitu,“ komentoval to Nešpor. A dodal: „Pandemie představovala pro pacienty a zdravotníky další zdroj stresu. Se závislými pacienty jsem se během pandemie snažil na zvládání stresu pracovat. To jsem ale ostatně dělal i před tím a dělám to i v současnosti.“
Méně trpělivosti, více agresivity
Na zajímavý aspekt poukázal přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze profesor Michal Miovský. „Kromě těch běžných pacientů přicházejí i pacienti méně obvyklí, a ti se chovají trochu odlišně. Příkladem je skupina pacientů, která je typickým produktem covidové doby, tedy dlouhodobě rizikově pijící lidé, kteří se v důsledku opatření rozpili nad svůj do té doby ustálený standard a vymklo se jim to z kontroly. Neprošli ale oním běžným, roky trvajícím propadem a degradací a ke zhoršení u nich došlo skokově – právě vlivem opatření. Jsou méně trpěliví, méně připravení na léčbu a někdy více agresívní než je u našich běžných pacientů zvykem,“ popisuje Miovský.
Zmíněný nový typ pacientů podle něj přichází s naivními představami a plány a jsou překvapení, že musí na něco čekat a že jsou konfrontováni s tím, že věci nefungují tak, jak si představovali. „A tak kopou ještě více. Je to náročnější na práci a je to větší tlak to ustát. Pro nás je to denní chleba u našich pacientů toto chování normálně – ale u této skupiny je to více vyhrocené nad běžnou úroveň,“ upozornil přednosta Kliniky adiktologie.
Stoupl i zájem o odvykání kouření
Krom toho, že uživatelé tabáku, na rozdíl od uživatelů alkoholu a nelegálních drog, kouření v průměru omezili, ať už před pandemií kouřili méně či více, pozorují odborníci i další pozitivní trend. „Pacienti závislí na nikotinu jevili v covidovém období vyšší zájem o odvykání, a to zejména s využitím nikotinové substituce ve všech dostupných formách nikotinových přípravků,“ konstatuje Popov. Dodává však, že ne všechna zařízení pro léčbu závislostí byla schopna – a to zejména z ekonomických důvodů – na tento zájem o léčbu adekvátně reagovat.
Na jednu konkrétní negativní změnu v léčbě závislosti na nikotinu upozorňuje profesorka 0Eva Králíková, která vede Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. „Terapeutické postupy covid v principu neovlivnil, schéma léčby závislosti na tabáku je stále stejné, tedy psychobehaviorální intervence a léky k potlačení abstinenčních příznaků. Co se změnilo, je více distančních návštěv – konzultace častěji probíhají jen po telefonu, bez osobní návštěvy v ambulanci. Bohužel to často znamená menší úspěšnost,“ uvedla Králíková.
Duševní onemocnění už prožívá každý třetí dospělý
Zhoršení po covidu zaznamenali odborníci u pacientů s duálními duševními poruchami, tedy s kombinací závislostí na návykových látkách a jiných duševních poruch. „Pozorovali jsme výrazné zhoršení zejména u pacientů s úzkostnými a bipolárními poruchami. Rovněž počet relapsů byl v této skupině největší. Části z nich jsme pomohli on-line a významně pomohla dostupnost elektronické preskripce léků,“ říká Popov.
Studie, kterou v průběhu první vlny pandemie v květnu 2020 provedli vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), ukázala, že se výskyt duševních onemocnění u dospělé populace v ČR zvýšil na téměř 30 procent, před pandemií to bylo přitom jen zhruba 20 procent dospělé populace. Další vlnu studie uskutečnil stejný tým v listopadu 2020. Tehdy vědci ve své zprávě konstatovali: „Zdá se, že oproti první vlně pandemie covid-19 došlo v poslední době ještě k mírnému nárůstu a duševní onemocnění prožívá už každý třetí dospělý. „Zvláště vysoký výskyt duševních onemocnění vidíme u mladých dospělých a u lidí, kteří na tom jsou hůře ekonomicky – přišli o práci, museli si zkrátit úvazek, mají minimální příjem a podobně.“
Podle dat NUDZ stoupl oproti předpandemickému období výskyt deprese a rizika sebevražednosti trojnásobně a výskyt úzkostných poruch dvojnásobně. V datech za rok 2021 se ovšem ukázalo, že počet dokonaných sebevražd meziročně výrazně nestoupl. U všech letošních dat, až budou zveřejněna, případné nárůsty už nepůjdou jen „na účet“ covidu, vliv bude mít i energetická krize, inflace a válka na Ukrajině, upozorňují jednohlasně odborníci.