Dětská lékařka Romana Bělohlávková, poslankyně klubu KDU-ČSL za kraj Vysočina, se stala členkou sněmovního Výboru pro zdravotnictví a navíc předsedkyní Podvýboru pro veřejné zdravotnictví, epidemiologii a prevenci. Její politická kariéra zahrnuje funkci radní, místostarostky a současné členky zastupitelstva města Žďár nad Sázavou, kde jako nestranička za KDU-ČSL působí již několik volebních období. Zdravotnický deník bude postupně klást poslancům, kteří jsou členy nově ustanoveného Výboru pro zdravotnictví, anketní otázky zaměřené na jejich očekávání a cíle, jichž chtějí dosáhnout v tomto volebním období.
Jaké jsou Vaše osobní cíle v tomto volebním období, jaké téma nebo řešení byste ráda prosadila?
Vzhledem k tomu, že jsem praktický dětský lékař s více jak třicetiletou praxí, ráda bych se věnovala dostupnosti primární péče ve všech oblastech České republiky. Znám problematiku této části medicíny opravdu dobře.
O nedostatku stomatologů se hovoří již dlouhou dobu – před námi však je dramatický pokles počtu pediatrů – a s tím související zhoršená dostupnost preventivní i kurativní péče pro děti. Věkový „strom života“ převážně kolegyň nevěstí nic dobrého. Bolestivý nedostatek pediatrů pociťuje už nyní Karlovarský kraj, u nás na Vysočině potom především Třebíčsko. Odborné společnosti Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost České republiky a Odborná společnost praktických dětských lékařů na tuto skutečnost upozorňovaly dlouhodobě, ale marně.
Nyní došlo k posunu alespoň v pojmenování problému a na podzim 2021 se sešel na půdě Senátu Poslanecké sněmovny už druhý kulatý stůl, zabývající se touto problematikou. Nyní však bude třeba najít řešení. A to nebude snadné a mnoho času nám nezbývá.
Jaké nejdůležitější zákony v oblasti zdravotnictví bude třeba novelizovat? V čem?
Toto je otázka, na kterou si v tuto chvíli odpovědět netroufám. Nemám dostatečný vhled do šíře zákonů v oblasti zdravotnictví. Věřím, že za rok Vám odpovím – a ráda.
Co očekáváte od nového ministra a ministerstva v exekutivní oblasti?
Doba „covidová“ je dobou velmi složitou a přináší nám výzvy, které jsme v minulosti řešit nemuseli a mnohdy si je ani nedokázali představit. Očekávám, že pan ministr Válek dokáže být dostatečně pevný a jednoznačný ve svých postojích a vyjádřeních. Ve jménu většiny bude nutné do jisté míry omezit práva jednotlivců. To je realita, která čím dříve bude akceptována, tím rychleji se naše země navrátí do normálního života.
S virem SARS-CoV-2 se musíme naučit žít. Do konce ledna 2022 by ve spolupráci s Českou lékařskou společností J. E. Purkyně měla vzniknout odborná autorita inspirovaná Kochovým ústavem v Německu, která bude odborně zaštiťovat další boj s tímto virem. Myslím si, že to je dobrá cesta.
Co Vám chybí v koaliční dohodě v oblasti zdravotnictví?
Chybí mi zde větší důraz na způsoby, jakými motivovat absolventy našich lékařských fakult k tomu, aby zůstali pracovat ve své vlasti, popřípadě, aby se do ní po nasbírání zkušeností v cizině rádi vraceli. Jde mi o pozitivní motivaci!
Také bych ráda po vzoru například Rakouska, zavázala zahraniční studenty, kteří vystudují české lékařské fakulty k tomu, aby museli určitou dobu po ukončení studia pracovat na území České republiky. Když si uvědomíme, kolika studentů například ze Slovenska by se toto týkalo, byla by to výrazná posila pro naše zdravotnictví.
Dalším bodem jsou finanční benefity (a to výrazné) pro lékaře, kteří budou ochotni pracovat ve venkovských oblastech, kde se samosprávy zoufale snaží získat pro svoje obyvatele praktického lékaře či stomatologa. Suplují tím roli státu a zdravotních pojišťoven, a to je špatně. Proto by z ministerstva zdravotnictví mělo přijít systémové řešení, financované zdravotními pojišťovnami, které penězi disponují.
Jak by měl vypadat valorizační mechanismus za státní pojištěnce?
Především by neměl být něčím mimořádným, ale samozřejmým. Jako nejjednodušší se nabízí každoroční navýšení plateb za státní pojištěnce o míru inflace z předešlého roku.