Český zdravotní systém čelí kritické situaci v oblasti primární péče. Nedostatek praktických lékařů pro děti i dospělé dosahuje v některých regionech alarmujících rozměrů, neboť praktika nemá v Česku asi 130 tisíc dětí a kolem 800 tisíc dospělých. O tom, co to znamená pro budoucnost tuzemské zdravotní péče a jak lze úbytek zdravotníků v tomto segmentu kompenzovat, hovořili v pořadu České televize Otázky Václava Moravce senátor Karel Zitterbart (nestraník za STAN) a poslankyně Karla Maříková (SPD).
Jedním z klíčových příčin nedostatku praktických lékařů je stárnutí populace. Mnozí z nich dosahují důchodového věku a za odcházející lékaře často není odpovídající náhrada. Mladí absolventi medicíny preferují specializace v nemocnicích nebo zaměstnání ve větších městech, kde jsou podmínky příznivější.
Řešení v podobě týmových praxí
Jednou z možných cest ke zmírnění krize je zavedení tzv. týmových praxí, které by měly od příštího roku získat finanční podporu ze systému veřejného zdravotního pojištění. V těchto praxích budou v jedné ordinaci pracovat minimálně dva lékaři, přičemž jeden z nich může být na částečný úvazek.
„Týmové praxe jsou něco, po čem dětští praktici roky volali… Vedení dětských praktiků obou odborných společností si od toho slibuje, že opravdu dojde k navýšení kapacit,“ věří Zitterbart, který sám pracuje jako dětský praktický lékař. Neobává se přitom, že by lékař v případě takového fungování ordinace věděl o pacientovi méně. „Když se rozhlédneme za naše hranice, tak je to standardem. Svým způsobem to i zvyšuje kvalitu péče v tom smyslu, že ordinační hodiny budou rozšířeny a vy se budete moct objednat na konkrétní hodinu ne jedno odpoledne v týdnu ale třeba tři odpoledne v týdnu,“ řekl dále senátor s tím, že někdy rodiče ocení i to, že uslyší druhý názor.
Restrukturalizace nemocnic jako šance
Dalším návrhem je restrukturalizace nemocniční péče. Podle Ministerstva zdravotnictví by zrušení málo vytížených oddělení mohlo ušetřit až 50 miliard korun. Tyto prostředky by pak mohly být využity na podporu primární péče. Zitterbart zdůraznil, že potřeba hospitalizací dětí za poslední dekádu výrazně klesla – například u nejmenších dětí o 62 procent oproti roku 2010. Přesto je nezbytné zachovat určitou míru dostupnosti akutní péče i v malých městech, například formou stacionářů nebo ordinací navázaných na nemocnice.
„Neznamená to ovšem, že by se ta dětská oddělení měla rušit. Rušit v malém městském špitále oddělení bez náhrady není dobrá myšlenka,“ upozornil Zitterbart.
Maříková však varovala, že efektivizace lůžkové péče bude spíše jen krátkodobým řešením. „Obávám, že to bude jen jakási záplata. Je to řešení akutní situace, ale určitě ne dlouhodobé, protože pediatři stárnou a potřebujeme motivovat mladé zájemce o studium medicíny, aby o tento obor měli zájem, šli ho studovat a pak šli také pracovat do těch regionů,“ uvedla.
„Benefity mají strop“
Jedním z přístupů, jak řešit nedostatek lékařů, je nabídka benefitů ze strany měst a krajů. Ty už nyní nabízejí stipendia, příspěvky na bydlení nebo vybavené ordinace. Podle Maříkové však existuje limit, za který kraje nemohou jít, a proto by mělo pomoci Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s pojišťovnami, například formou finančního zvýhodnění pro lékaře v odlehlých oblastech.
Za celou situací stojí převážně demografické trendy, které naznačují neúprosné stárnutí populace. To zvyšuje tlak na zdravotní systém a zároveň snižuje počet mladých lidí, kteří by mohli nahradit stávající lékaře. Odborníci věří, že zatímco týmové praxe a restrukturalizace nemocnic mohou přinést částečné zlepšení, dlouhodobá udržitelnost českého zdravotního systému si vyžádá komplexní reformy. Ty musí zahrnovat nejen změny v organizaci péče, ale také cílenou podporu mladých lékařů a strategické plánování, jak zvládnout stárnoucí populaci.