Jako jednu ze svých programových priorit si staronová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vytyčila vyřešení vážného nedostatku zdravotnických prostředků a léků v EU. Jak se dívají na její snahu a co by podle nich skutečně pomohlo zlepšit situaci jsme se po zástupcích lékárníků a farmaceutických firem zeptali i českého a slovenského experta na danou problematiku – Jiří Stránského a Martina Višňanského. Ti sice iniciativu Komise vítají, varují ale před přílišnou regulací. Akcentují také důležitost návratu části výroby do Evropy a vysvětlují, proč jsou možnosti jednotlivých členských států, jak situaci řešit, limitované.
Že si předsedkyně Evropské komise vytyčila jako prioritu snahu vyřešit nedostatek zdravotnických prostředků a léků v Unii vítá spoluzakladatel Slovenské společnosti pro farmakoekonomiku Martin Višňanský. Zároveň ale varuje před možnými riziky. „Myšlenka ‚esenciálních léčiv‘ není nová a určitě by mohla přinést nižší míru nejistoty. Na druhé straně je však třeba upozornit na rizika jakékoli regulace a centrální intervence, která by mohla ohrozit či znefunkčnit principy volného trhu, zvýhodňovat vybrané výrobce a upřednostňovat určité terapeutické skupiny. Riziko diskriminace některých členských států či vybraných skupin obyvatelstva je při takové či podobné regulaci poměrně vysoké,“ vysvětluje pro Zdravotnický deník Višňanský.
Spoluzakladatel Slovenské společnosti pro farmakoekonomiku Martin Višňanský. Foto: Roman Skyba
V Evropě dlouhodobě vytvářený ekonomický tlak na výrobce, kteří následně hledali řešení, jak minimalizovat náklady, vnímá a kritizuje obchodní ředitel farmaceutické divize společnosti Sprinx Systems Jiří Stránský. A je rád, že si i představitelé na nejvyšší evropské úrovni uvědomili, že jde o vážný problém a jsou schopni deklarovat, že jeho řešení je strategickou prioritou. „Cesta do této situace nicméně nějakou dobu trvala a cesta zpět určit nebude kratší ani levnější. Bude třeba kapacity rozšířit a vybudovat,“ uvádí pro Zdravotnický deník Stránský.
Evropská úroveň řešení podle něj této situaci „sluší“, ale spíše jen v rovině vytvoření vhodných ekonomických a právních podmínek. „Koordinaci, případně řízení tohoto procesu z úrovně Evropské komise nevnímám jako příliš efektivní, mimo jiné i proto, že se jedná – v případě výrobců na všech úrovních – o soukromé společnosti a vyladit rovnováhu v tomto případě bude mimořádně obtížné,“ míní Stránský.
Vrátit výrobu do Evropy nebude snadné
Na otázku, jaká opatření by vedla k zamezení nedostatku zdravotnických prostředků a léků v EU, není podle Jiřího Stránského snadné nalézt jednoduchou odpověď. Určitě by podle něj ale pomohlo vrátit alespoň částečně výrobu, zejména v její časné fázi, zpět do Evropy. „Není to tak, že by v Evropě výroba vůbec nebyla, ale velká část výrobních kroků dnes probíhá v jiných částech světa, a to jak u léčivých přípravků, tak u zdravotnických prostředků,“ vysvětluje. Výrobci by podle něj museli „přeskládat“ své výrobně-logistické řetězce, což nebude lehké. „To, co se ale v této souvislosti nezmiňuje, je, že bude třeba řešit nákladovost těchto výrobních kroků, která rozhodně nebude stejná jako v Asii. To je ten zásadní aspekt, o kterém se ve vyjádřeních o prioritách explicitně nehovoří,“ upozorňuje Stránský.
Obchodní ředitel farmaceutické divize Sprinx Systems Jiří Stránský. Zdroj: Facebook/Sprinx Systems
Podle Martina Višňanského je třeba mít na paměti, že problém s nedostatkem léčivých přípravků netíží je Evropskou unii. „Jde o globální problém, který přináší globalizace. Outsouring výrobních kapacit mimo EU a USA je vždy spojen s rizikem nedostatečného naplnění tržní rovnováhy nabídky a poptávky,“ vysvětluje Višňanský. Jde proto podle něj spíše o to, jak vybalancovat míru rizika outsourcingu s riziky spojenými s nedostatkem či nedostupností léčiv.
Malé země mají jen malé možnosti
V diskusích o nedostatku léčiv v Evropě nejčastěji rezonuje otázka, zda dostatek kroků dělají národní vlády jednotlivých zemí. Podle Martina Višňanského jsou ale jejich možnosti, a to zvláště u zemí menších, značně limitované. „I když jsou zdravotnictví a farmacie v Evropské unii stále poměrně deregulovanými oblastmi, nemyslím si, že malé a středně velké země mají dostatek kompetenci, kapacit a možností ovlivnit tyto procesy, protože vlastníky výrobních kapacit jsou obvykle nadnárodní korporace, ne zřídka listované na kapitálových trzích, s komplikovanou vlastnickou strukturou mimo Evropskou unii,“ míní Višňanský.
Podle Jiřího Stránského je v této souvislosti zásadní zmínit povinnost držet zásoby léků, která je nyní aktuální i v České republice. „To je ale jen částečné řešení, které již krátce po jeho zavedení ukazuje, že nás ze situace s nedostatkem léků nevyvede,“ míní. A dodává: „Nejen u nás probíhala a probíhá dílčí podpora při výpadcích jednotlivých účinných látek, a to zejména podporou dovozu neregistrovaných přípravků, ale i přímou podporou některých výrobců, kteří měli nebo mají přípravky s obsahem účinných látek ve výpadku. V řadě zemí, včetně ČR, se také objevily informace o možných investičních pobídkách pro potenciální výrobce, kteří by svou produkci zaměřovali převážně nebo částečně na lokální trhy.“
Podle jeho názoru vlády „dělají co mohou“ ,ale zatím jde spíše o reaktivní opatření, než o dlouhodobá systémová řešení. „To je nicméně vzhledem ke komplexnosti problematiky pochopitelné,“ uzavírá Stránský.