Výuka zubního lékařství je dlouhodobě podfinancovaná kvůli menšímu počtu zahraničních studentů, jejichž školné výukové programy dotovalo. Je proto třeba tuto výuku zařadit do programu vládní podpory, tvrdí předseda Asociace děkanů lékařských fakult Martin Repko. Jeho i dalších děkanů jsme se zeptali na to, zda je napadá i nějaký jiný způsob, jakým lze situaci zlepšit.
„Studium zubního lékařství je z ekonomického hlediska nejnáročnější k zajištění a dedikované prostředky poskytované ministerstvem na toto studium jsou nedostatečné. Je přesně ekonomicky doložitelné, že všechny lékařské fakulty dotují vzdělávání zubních lékařů ze svých prostředků získaných vlastní ziskovou činností, zejména ze školného zahraničních studentů v anglických programech,“ popsal situaci pro Zdravotnický deník Martin Repko, děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (LF MU), který také vede výše zmíněnou asociaci. Pokud se nepodaří navýšit nutné státní prostředky pro studijní obor zubního lékařství, budou podle něj lékařské fakulty nuceny snížit množství přijímaných studentů do oboru zubního lékařství. Nabízí se podle něj jediné jiné řešení. „Alternativou samozřejmě může být zahájení placených studijních programů i pro české studenty,“ míní Repko.
Pokud nedojde k finančnímu dorovnání nákladů na výuku zubních lékařů, nastane zásadní problém i podle děkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP) Milana Koláře. „Nebude totiž možné udržet počet studentů programu Zubní lékařství na stávajících počtech, protože fakulty již nemají další možnosti, jak tento deficit dorovnávat z vlastních finančních zdrojů. Snížení počtu studentů Zubního lékařství však ohrozí poskytování zubní zdravotnické péče pro potřeby České republiky, a to především z důvodu stárnutí zubních lékařů a jejich zaslouženého odchodu do starobního důchodu,“ obává se Kolář možného černého scénáře. A upozorňuje, že státní dotace pokrývá finanční požadavky na přípravu zubních lékařů přibližně jen z 60 procent a zbylých 40 procent musí fakulty dofinancovávat z vlastních zdrojů, například z příjmů anglického programu Dentistry.
Že není jiné cesty než zařazení výuky zubního lékařství do programu vládní podpory, si myslí také děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) Martin Vokurka, který přidal i další zajímavý postřeh. „V současném právním prostředí žádný jiný způsob, jak zlepšit tristní financování studia zubního lékařství, není. Problém nedostatku zubních lékařů v určitých lokalitách není matematický, nerovná se, že čím více bude studentů, tím lépe se obsadí volná místa v okrajových okresech státu. Je to naopak problém sociologický. Rodilý Pražan se pravděpodobně po absolvování studia nepřesune například na ves do menšího okresu. Pokud ale budeme mít z takového okresu dostatek studentů, existuje daleko větší pravděpodobnost, že se někdo z nich vrátí. A v tom je jádro celého nedostatku zubařů,“ upozornil Vokurka. A dodal: „Ze všech lékařských fakult máme za posledních deset let velmi přesná data, která ukazují, že z okresů, kde je nedostatek zubních lékařů, je úspěšnost přijímaných studentů v přijímacích řízeních minimální.“
Přestože na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (3. LF UK) výuka zubního lékařství neprobíhá, její děkan Petr Widimský má na podfinancování tohoto segmentu jasný názor. „Je dáno nákladností jeho výuky, přičemž tyto náklady nejsou ani zdaleka reflektovány ve státní podpoře tohoto studia. Zjednodušeně tedy lze říci, že ty lékařské fakulty, které zubní lékařství vyučují, vlastně dělají charitativní činnost tím, že tento ztrátový studijní program dotují z jiných prostředků,“ uvedl pro Zdravotnický deník Widimský.
„Financování výuky zubního lékařství na naší fakultě zvládáme, nastavení financování a kapacit pro celý resort není v naší kompetenci,“ komentoval situaci stručně proděkan pro výuku zubního lékařství Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy (LFP UK) Lukáš Hauer. „Obecně však také považujeme za problém tuzemského vzdělávání na lékařských fakultách jeho podfinancování,“ dodal děkan fakulty Jindřich Fínek.
Jakub Němec
V posledních dvou pokračováních miniseriálu o radostech a starostech lékařských fakult si v příštích dnech můžete přečíst o ekonomických i dalších problémech, se kterými se fakulty potýkají, a také o tom, jestli by podle nich nepomohlo kvalitě výuky sloučení některých fakult.