Článek, s nímž nedávno vyrukoval zpravodajský web iRozhlas, vzbudil nejen v lékárnické komunitě nebývalý rozruch. Týkal se totiž ožehavého tématu – reexportů, přičemž podle jeho autorů se nezákonný vývoz s léčivy pohybuje v hodnotě miliard korun. Zeptali jsme se proto předsedy sekce nemocniční farmacie České farmaceutické společnosti ČLS JEP Michala Hojného, jak moc velký problém reexporty léčiv na žádanku, tedy léků putujících přes nemocniční lékárny na nemocniční oddělení a do ambulancí, jsou a zdali informace obsažené ve zmiňovaném článku podle něj odpovídají realitě. Jeho odpovědi jsou zároveň vyjádřením odborné společnosti.
Co říkáte na zjištění publikovaná Českým rozhlasem týkající se nelegálního reexportu tzv. žádankových léčiv?
Pro pochopení logistiky léčivých přípravků vázaných na lékařský předpis považujeme za vhodné uvést, že výdej léčiv na žádanku není vázán výhradně na nemocniční lékárny a může probíhat fakticky v každé lékárně, což se v praxi i v řadě veřejných lékáren děje. Tím, že mají například některá léčiva charakter tzv. centrových léčiv, není nikterak omezena možnost dodávat tato léčiva i mimo centra, ve kterých jejich léčbu hradí na základě zvláštní smlouvy zdravotní pojišťovny.
Sekce nemocniční farmacie ČFS data prezentovaná v článcích na iRozhlas.cz nezpochybňuje, ale nemáme možnost ani personální kapacitu je ověřit. Toto přísluší institucím zmocněným k tomu v platné legislativě.
Něco si o tom ale určitě myslíte.
Upřímně si nedokážeme na základě našich zkušeností z nemocnic přímo řízených ministerstvy zdravotnictví a obrany představit postup, jak by v nemocnici šlo aplikovat popisovaný postup „nenaskladnění“ léků. Ekonomika nemocničních lékáren je tak provázaná s nemocnicí samotnou, že by se na tento postup muselo přijít již při první měsíční uzávěrce, a co by nebylo zaskladněné, to by nemocnice distributorovi jednoduše neuhradila.
Zjevně se podle publikovaných dat jedná o systém, který je velmi propracovaný a jsou do něj zapojeni zástupci všech článků lékového řetězce.
Web iRozhlas k výsledkům došel porovnáním dat o dodávkách léčiv s výdeji. Lze touto metodikou spolehlivě vypočítat objem nelegálního reexportu?
Rozdíl mezi léky dodanými do nemocniční lékárny a těmi uhrazenými pojišťovnou může být dán tím, že nejsou nemocnicemi po spotřebování jako ZULP (zvlášť účtované léčivé přípravky, pozn. red.) vykázané. Rozumíme, proč byla data od VZP extrapolovaná na celý trh, ale tento postup může být zatížen nemalou chybou. Část přípravků má navíc charakter ZULP jen v případě použití v ambulanci, a pokud jsou použity při léčbě hospitalizovaných pacientů, tak se zvlášť nevykazují. Roli částečně může hrát i to, že mezi objednávkou, použitím léčiva a jeho vykázáním může uplynout i relativně dlouhá doba.
Upřímně nás jako nemocniční farmaceuty mrzí původně použitá zavádějící formulace hovořící o „děravé evidenci v nemocničních lékárnách“. Vytváří dojem, že klíč k odhalení reexportů leží v nemocničních lékárnách, případně, že nemocniční lékárny nevedou řádně evidenci, jak jim ukládá legislativa. Dle našeho názoru tomu tak není. Pokud SÚKL nalezne při svých kontrolách v jakékoliv lékárně praktiky podporující reexport léčiv, má dle našeho názoru po právu přijít trest. Použitá formulace byla paušalizující a dle našeho názoru neodpovídá realitě. V tomto smyslu jsme komunikovali také s autorem textu a jsme rádi, že došlo k úpravě původní verze textu.
Žádankové léky se údajně tolik nehlídají, jako třeba léky na recept. Je to pravda?
Tuto část textu jsme právě rozporovali a došlo k její korekci oproti první publikované verzi. Pro nemocniční lékárny platí stejná povinnost jako pro veřejné lékárny, a to na základě závazného pokynu od ministerstva zdravotnictví, který se týká hlášení o vydaných léčivých přípravcích a stavu zásob humánních léčivých přípravků. Jeho součástí jsou i data o přípravcích vydaných na žádanku, a to ve stejném časovém intervalu jako u léků na recept, přičemž hlášení o vydaných léčivých přípravcích se zasílá do 168 hodin od výdeje. Pokud jakákoliv lékárna hlásí data později, má možnost SÚKL toto celkem jednoduše zjistit anebo při pravidelné kontrole ověřit a zjednat nápravu.
Jak velký problém je podle vás nelegální reexport léčiv na žádanku?
Dle našich zkušeností reexport není uváděn jako důvod nedostupnosti přípravků, s jejichž nedostatkem se setkáváme v nemocnicích. Častěji se v těchto případech jedná o výpadek v dodávkách způsobený problémem při výrobě či celosvětovým nárůstem poptávky.
Měla by se zavést nějaká opatření, aby se tomuto způsobu nezákonného přeprodeje zamezilo?
Nejsme si jisti, zda je potřeba přijímat nějaká další opatření, spíše je třeba v případě konkrétního podezření pečlivě rozkrýt všechna data a ověřit, co se v daném případě opravdu stalo. Dle našeho soudu k tomu jsou všechny potřebné nástroje v legislativě ukotveny už nyní.
Reexport léčiv je hnán rozdílem mezi cenami v České republice a zahraničí a je vlastně potvrzením, že v Česku nejsou drahé léky. Náš problém je spíše opačný – kvůli efektivně fungující cenové a úhradové regulaci se zjevně v některých případech stáváme pro výrobce méně atraktivní zemí z hlediska profitability jejich přípravků, a naopak pro řadu dalších subjektů se zmíněný rozdíl stává motivací pro jejich reexport – ať již legální, či vámi zmiňovaný nelegální.
Jak si vysvětlujete, že SÚKL patrně sám nezaznamenal masivní rozdíly v tom, kolik daného léčiva bylo dodáno do nemocničních lékáren a vydáno na oddělení či do ambulancí? Neměl by mít například nastavené mechanismy, které jej automaticky upozorní, pokud rozdíl mezi dodávkami a výdejem léku v lékárně klesne pod určitou hranici?
Toto je spíše otázka pro SÚKL, neznáme mechanismy, kterými vyhodnocují data z lékáren, z distribuční sítě a od výrobců.
Nynější legislativa umožňuje viníkovi udělit pokutu v maximální výši 20 milionů korun. Měl by se v zákoně zpřísnit postih za prokázaný nelegální reexport léčiv?
Pokuta má být odrazující od postupů, které snižují dostupnost léčivých přípravků v České republice.