Hospicová péče potřebuje jasnější vymezení, které obsáhne i mobilní hospice a vyjasní, zda mají hospice povinnost poskytovat sociální služby. Současná podoba novely zákona o zdravotních službách ale takové vymezení – soudě podle řady připomínek k její podobě – nepřináší. Kritice čelila v připomínkovém řízení i část novely týkající se institutu dříve vyslovených přání.
Předkládaná úprava novely zákona o zdravotních službách by podle Jihočeského kraje mohla být vykládána tak, že hospicem je poskytovatel lůžkové péče s tím, že tento poskytovatel případně může poskytovat i péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta. V praxi ovšem věci fungují jinak a vedle sebe existují lůžkové hospice a hospice poskytující péči pouze ve vlastním sociálním prostředí pacienta, tedy takzvané mobilní hospice. „Tuto praxi reflektuje i stávající znění zákona, které předpokládá poskytování buď lůžkové péče, nebo péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Navrhujeme zakotvit text, který bude výkladově jednoznačný a bude z něj vyplývat, že hospicem je jak poskytovatel lůžkové péče, tak poskytovatel poskytující péči terminálně nemocným pacientům v jejich vlastním sociálním prostředí,“ upřesnil v připomínkách Jihočeský kraj.
Pro mobilní hospice je podle kraje klíčové, aby i do budoucna mohly používat označení hospic, kvůli čemuž je definice tohoto pojmu v zákoně pro jejich fungování v praxi velmi podstatná. Místo navrhované definice „V hospici je poskytována léčebná, paliativní a ošetřovatelská lůžková péče nevyléčitelně nemocným pacientům v terminálním stavu onemocnění; těmto pacientům a jejich osobám blízkým jsou zároveň poskytovány i sociální služby podle zákona o sociálních službách“ proto Jihočeský kraj navrhuje jiné, jednoznačnější znění: „Hospicem se rozumí poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje zdravotní služby nevyléčitelně nemocným pacientům v terminálním stavu formou lůžkové péče nebo ve vlastním sociálním prostředí pacienta. V hospici je poskytována léčebná, paliativní a ošetřovatelská péče. Pacientům a jejich osobám blízkým mohou být v případě potřeby zároveň poskytovány i sociální služby podle zákona o sociálních službách.“
Stejnou změnu formulace zákona jako Jihočeský kraj a to se stejným odůvodněním navrhuje také Unie zaměstnavatelských svazů.
Nad výše uvedenou definicí předkládané novely se v připomínkách pozastavuje i Olomoucký kraj. Podle něj z ní vyplývá, že je nezbytné, aby byla v hospicích současně poskytována zdravotní služba i odborné sociální poradenství. „Je tedy stanovena povinnost poskytovat odborné sociální poradenství pacientům a jejich blízkým v hospici včetně povinnosti registrovat se jako poskytovatel sociálních služeb?“ ptá se v návaznosti na to kraj. A doplňuje svůj názor, že vhodnější by bylo zakotvení možnosti poskytovat odborné sociální poradenství v hospici. „Základním principem poskytování sociálních služeb je dobrovolnost využití služeb za splnění předpokladu existence nepříznivé sociální situace (a poskytování zdravotní péče v hospici nemusí být vždy nutně spojeno s nepříznivou sociální situací pacienta). Pokud mají být cílovou skupinou sociálních služeb též osoby pacientovi blízké, považujeme za nezbytné v tomto smyslu upravit též § 37 zákona o sociálních službách (lépe však cílit na osoby pečující),“ navrhuje Olomoucký kraj.
Ze stávající podoby novely zákona plyne podle Středočeského kraje nemožnost poskytovat nadále sociální služby mobilním hospici. „Krajskému úřadu není jasné, proč došlo k odstranění možnosti poskytování těchto služeb ve vlastním sociálním prostředí pacienta, neboť terénní péče je sama o sobě nyní velmi podporována. Na území Středočeského kraje toho času již fungují ‚mobilní hospicové týmy‘, které však poskytují péči pouze ve vlastním sociálním prostředí,“ uvádí ve svých připomínkách Středočeský kraj.
Nejasnosti ohledně dříve vyslovených přání
Výhrady k navrhované novele zákona o zdravotních službách se objevily i v oblasti takzvaných dříve vyslovených přání, na něž má zdravotnický personál brát v případě lékařského zákroku zřetel, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může svá přání vyjádřit. Podle stávajícího znění zákona je respektováno jen takové dříve vyslovené přání, „které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s nímž dříve vyslovené přání souvisí“. V návrhu novely ovšem širší vymezení nahradilo sousloví „ošetřujícím lékařem se specializovanou způsobilostí“. Taková definice by v zásadě z procesu vylučovala praktické lékaře, což je podle Unie zaměstnavatelských svazů nevhodné. „Doporučujeme ponechat stávající znění zákona, protože současná úprava umožňuje, aby pacient probral dříve vyslovené přání buď s ošetřujícím specialistou nebo všeobecným praktickým lékařem, který může být často koordinátorem péče v závěru života a je plně kompetentní s pacienty dříve vyslovené přání probrat,“ připomínkuje unie.
Ta také navrhuje k navrhovanému textu novely „Dříve vyslovené přání nelze respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby nebo pokud nabádá k takovému jednání, jehož výsledkem je způsobení smrti“ dodat dovětek „nebo pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici pacientovo dříve vyslovené přání, započaty zdravotní výkony vedoucí k udržení života“. Toto doplnění se podle Unie zaměstnavatelských svazů vztahuje na případy, kdy dojde k zahájení kardiopulmonální resuscitace (KPR) v terénu, přestože pacient si KPR nepřál, ale zdravotníkům na místě není toto dříve vyslovené přání známé. „V takovém případě nemůže být jejich povinností existenci dříve vysloveného přání ověřovat před zahájením KPR. Jedná se o legitimní důvod nerespektování takového přání,“ uvádí unie v připomínkách.
K definici institutu dříve vyslovených přání v novele má připomínky také ministerstvo spravedlnosti. „Navrhované znění uvedeného ustanovení nově stanoví případy, ve kterých nelze respektovat dříve vyslovené přání. Novelizovaný zákon by po zapracování změn zůstával i nadále nejasný a interpretační nejasnosti by se navrženým zněním ustanovení odstranit nepodařilo. Z textu navrženého ustanovení podle našeho názoru i nadále plyne, že zákon odpojení od přístrojů na základě dříve vysloveného přání nepřipouští. Z textu důvodové zprávy pak rozumíme, že přání pacienta nebýt na přístrojové podpoře a být např. v situaci po smrti mozku odpojen od přístrojů je třeba respektovat. V podobné situaci se podle důvodové zprávy nemá uplatnit zákaz respektovat dříve vyslovené přání, jehož výsledkem je smrt. Doporučujeme proto provedení úpravy a případně rozvedení textu zákona,“ uvedl v připomínkách resort spravedlnosti.