Japonsko bylo v začátcích pandemie covid-19 státem, který se udával jako příklad. Na konci března i zde začal počet nakažených růst, avšak navzdory o poznání volnějším opatřením oproti řadě jiných zemí se drží počty nakažených i zemřelých relativně nízko. Dosavadní úspěch tkví zřejmě zčásti v tom, že se Japonci místo podání ruky zdraví úklonou a jsou zvyklí nosit roušky. Hlavně ale vláda zvolila přístup, při němž opatření směřují hlavně do konkrétní postižené oblasti k vytipování osob, které chorobu roznášejí. I nyní ale zaznívají obavy z toho, zda se onemocnění nerozšíří, mimo jiné proto, že v provozu zůstaly restaurace či veřejné lázně a hustota obyvatel se přes den na některých místech nijak neliší od normálu. Obavy vzbuzuje také to, že 80 procent kapacit nemocnic v některých oblastech je vytížených a mnohde se nedostává ochranných pomůcek.
K tomuto úterku zaznamenalo více než 126 milionové Japonsko celkem 13 575 nakažených covid-19 (ze 160 546 otestovaných), 376 lidí s covid přitom zemřelo. Čísla sice od 21. března, kdy v zemi byla jen tisícovka nakažených (navzdory tomu, že první případy se objevily už v lednu), rostou, stále však nedosahují úrovně řady jiných států.
„Dokonce se objevily i konspirační teorie s obviněním, že jsou čísla záměrně držena nízko, aby se olympijské hry v Tokiu odehrály dle plánu. Množství provedených PCR testů skutečně zůstává velmi nízké, i nyní méně než 10 tisíc denně. Vláda uvedla, že je jejím cílem počet testů zdvojnásobit, ale i toto číslo by bylo poměrně nízké. Jenže i když je téměř jisté, že mnoho infikovaných osob nebylo otestováno, maskovat počty úmrtí by byl podstatně těžší úkol,“ napsal minulý týden v deníku The Diplomat profesor politologie ze Školy veřejné politiky při Univerzitě Hokkaido Kazuto Suzuki.
Jedním z důvodů japonského úspěchu je podle něj přístup založený na klastrování. Ten vychází z poznatků z lodi Diamond Princess a hypotézy, že mnozí pasažéři se nenakazili, ačkoliv byli s infikovanými v blízkém kontaktu. Explozivní nárůst infikovaných je tak výsledkem vysoké přenositelnosti z některých infikovaných osob, které vytvářejí klastr. Ten pak tvoří další klastr infikovaných, kteří nemoc dál šíří. Základem přístupu je proto vystopovat původ těchto klastrů až ke svému prvopočátečnímu zdroji, a osoby, které nemoc přenášejí, izolovat. Proto se provádí jen testování v konkrétních místech a rozsáhlé testování populace není vyžadováno. Když se přitom v únoru začala infekce šířit na ostrově Hokkaido, byl využit tento přístup a epidemii se zde podařilo úspěšně zvládnout.
Dalším nástrojem je metoda sociálního distancování, která spočívá v uzavření míst se špatnou ventilací, přelidněných prostor, kde je mnoho osob blízko u sebe, a vyloučení blízkého kontaktu. Opatřením napomáhá také to, že Japonci jsou zvyklí nosit roušky. Zvyky jako podání ruky, objímání, líbání a další formy fyzického kontaktu navíc nejsou součástí tradičních japonských pozdravů. Roli může hrát i to, že v přeplněném vlaku nepatří k dobré etiketě si povídat (oproti tomu zdrojem nákazy bývají japonské hospody a karaoke).
V porovnání s řadou jiných států je ale patrné, že Japonsko přijalo jen velmi mírná opatření, což u mnohých vyvolává obavy. I když k prvnímu případu došlo už v polovině ledna, až do 21. března se počet nakažených držel nízko – od té doby však stoupá. 7. dubna byl nakonec pro sedm prefektur včetně Tokia vyhlášen nouzový stav, který se následně rozšířil na celý stát. Opatření však zůstala nadále volná. I v polovině dubna tak měly stabilní příliv návštěvníků například veřejné lázně se společnými saunami a koupelemi (i když došlo ke zkrácení otevíracích hodin, přestalo se podávat točené pivo a každou hodinu probíhá dezinfekce) nebo prádelny. Stejně jako u nás pak zůstaly otevřené obchody s potravinami, lékárny či nemocnice.
Oproti tomu byla uzavřena divadla či muzea, dočasně také karaoke bary, herny, internetové kavárny a noční kluby. Restaurace a hospody ale zůstaly otevřeny, i když jen v denních hodinách. V Tokiu se navíc nepovedlo zavřít ani holiče, salony krásy či obchody pro kutily. „Japonsko není zcela regulováno. Mnoho lidí je venku ve městě,“ cituje časopis British Medical Journal Masahira Kamiho, výkonného ředitele japonského Výzkumného ústavu lékařské správy. „Zmatený seznam toho, které podniky jsou zavřené a které otevřené, spolu s neochotou či nepřipraveností společností usnadnit práci z domova vyvolávají dojem, že covid-19 útočí jen v noci,“ dodává autorka článku v British Medical Journal a profesorka žurnalistiky Erika Hayasakiová.
Japonsko také nevynucuje pravidla sociálního distancování, z části proto, že nemůže nařídit zavírání podniků nebo pokutovat občany za porušování těchto pravidel – a to ani ve stavu nouze. Japonská vláda místo toho slušně apeluje na dobrovolnou sebekázeň obyvatel s tím, aby dodržovali pravidla.
Plné nemocnice a nedostatek pomůcek jsou vinou zaspání politiků, ne přístupu založeného na klastrování
Už v březnu ale někteří experti varovali Japonsko, že žije ve falešném pocitu bezpečí. S příchodem jara se lidé začali scházet, aby společně oslavili festival třešňového květu – a na konci března se začal počet případů denně zdvojnásobovat, takže 21. dubna bylo zaznamenáno přes 11 500 případů (712 z lodi Diamond Princess); čtvrtina z nich v Tokiu. Podle expertů je původ zhruba 40 procent případů nevystopovatelný, Tokio a další prefektury uvádějí dokonce 50 až 75 procent denních případů.
Shigeru Omi, ředitel japonské Komunitní zdravotnické organizace, přitom varuje, že zdravotnický systém může zkolabovat, ještě než se epidemie ocitne na vrcholu. Pobyt v nemocnici s covid-19 obvykle trvá tři týdny, což je pětkrát déle než tři nebo čtyři dny, s nimiž se počítá u sezónní chřipky. Systém ovšem zůstal nepřipraven na náhlý nedostatek postelí a hospitalizace související s infekcí. Zejména regionální nemocnice postrádají specializovaná oddělení a vyškolený personál, který by zvládl péči o pacienty s infekční chorobou. Podle veřejnoprávní stanice NHK byl pacient z Tokia vykazující symptomy covid-19 odmítnut 80 nemocnicemi. Personál na pohotovosti v japonském zdravotnickém centru Červeného kříže v Tokiu obvolal 120 institucí ve snaze nají lůžko pro 80letého muže s podezřením na koronavirus.
20. dubna tak devět prefektur hlásilo 80 procentní obsazenost lůžkových kapacit. Tokijská metropolitní vláda požádala zařízení, aby zkusila navýšit svou lůžkovou kapacitu o 50 procent. Podle profesora z divize léčby infekčních onemocnění při lékařské fakultě na univerzitě Kobe Kentara Iwaty jsou zdravotnická zařízení vytížená, a to včetně těch, která nepřijímají covid pacienty – musejí se totiž starat o kriticky nemocné, kteří by za normálních okolností skončili v jiných nemocnicích. „Mnozí se kvůli nepřipravenosti bojí,“ konstatuje Iwata.
Vedle toho chybí zdravotnické zásoby. „V Japonsku je nedostatek respirátorů, ochranných obleků a obličejových štítů. Jsou tu ale společnosti, které nabízejí výrobu štítů na 3D tiskárnách, což by mohlo být řešením,“ říká docent na oddělení infekčních chorob při univerzitní nemocnici Chiba Toshibumi Taniguchi. Nemocnice už kvůli nedostatku znovu po vydezinfikování používá ochranné brýle a respirátory N95. Co se týče ochranných obleků, pro ty zatím nemá řešení, některá zařízení ale podle Taniguchiho zkoušejí levné plastové pláštěnky. „Možná to taky zkusíme,“ dodává.
Zprávy o nedostatku pomůcek potvrzuje v deníku The Diplomat také Kazuto Suzuki. „V posledních dnech se objevují zprávy, že některým japonským nemocnicím ve velkých městech docházejí ochranné pomůcky. Tady ale jde o selhání politiků spíše než přístupu založeném na klastrování. Díky úspěchu, který měl tento přístup, byla vláda spokojená a selhala při vytváření zásob,“ dodává Suzuki, podle něhož je ale obtížné, aby tento přístup přejaly další státy. Model je totiž z velké části založen na daných geografických (Japonsko se nachází na ostrovech a je tedy snazší mít pod kontrolou pohyb osob) a sociálních podmínkách.
„Je také otevřenou otázkou, jestli bude model i nadále úspěšný. Podobné přístupy za využití sofistikovanějšího systému trasování osob přijala také Jižní Korea a Singapur, což podnítilo otázky kolem soukromí. Japonsko zavádí svůj vlastní systém, takový, který je méně rušivý. V tuto chvíli ale může být poměrně nízká mortalita u covid-19 v Japonsku považována za důkaz, že japonský model doposud fungoval. Umožňuje přitom určitou úroveň ekonomické aktivity a zachovává svobodu volného pohybu, díky čemuž je oproti více zatěžujícím modelům ve stylu uzamčení udržitelnější po delší časové období. To z něj dělá životaschopnou strategii, jak bojovat dlouhodobou bitvu proti covid-19,“ uzavírá Kazuto Suzuki.
-mk-
Příspěvek Jde to i bez výrazných restrikcí. Počet nakažených v Japonsku sice roste, oproti řadě jiných zemí ale pomalu. Ukáže se model životaschopným? pochází z Zdravotnický deník