Bývalý americký prezident Donald Trump a viceprezidentka Kamala Harrisová se ve svém jinak ostrém předvolebním boji vzácně shodují: Je na vládě, aby snížila vysoké ceny léků v USA. I když oba soupeři volili odlišné cesty, snažili se již v minulosti dělat kroky k tomu, aby léčiva v Americe byla levnější. Trump byl však v tomto ohledu oproti Harrisové méně úspěšný, informuje portál KFF Health News.
Kamala Harrisová již za sebou má kroky, které vedly ke snížení cen léčiv. V roce 2022 byl její hlas v Senátu rozhodující pro schválení legislativy umožňující vládnímu programu Medicare zajišťujícímu péči pro ty nejchudší vyjednávat ceny léků pro více než 60 milionů lidí. Předtím byla Harrisová jako kalifornská nejvyšší státní zástupkyně tvrdým zastáncem regulace farmaceutického průmyslu.
Donald Trump by jako prezident zřejmě zachoval vyjednávání o ceně ze strany Medicare, pokud by farmaceutický průmysl nepřišel s vhodnějším řešením. Již ve svém prvním funkčním období také navrhoval kroky zaměřené na snížení nákladů na léky předpis, ovšem s omezeným úspěchem. Pokud by tedy Trump jako prezident i nadále nebyl schopen návrhy prosadit, mohl by z toho mít farmaprůmysl prospěch.
„Jeho úsilí bylo z velké části roztříštěné a čelilo odporu ze strany průmyslu i zákonodárců. Jeho přístup je méně účinný ve srovnání s tím, co by mohla nabídnout administrativa Harrisové a Walze,“ míní politický stratég Sergio Jose Gutierrez.
Faktem každopádně zůstává, že průmysl je pod stále větším tlakem zákonodárců obou stran kvůli cenám léků, které většina Američanů považuje za nepřiměřené. To je oproti minulosti velká změna, protože dříve se farmaceutické firmy těšily pověsti téměř nedotknutelných. Než před dvěma lety bitvu prohráli, bránili se výrobci návrhům nechat Medicare vyjednat nižší ceny léků po více než deset let.
Změna politického postavení farmafirem se projevuje v příspěvcích kandidátům. Zatímco v 90. letech a na počátku 21. století dával průmysl kandidátům republikánské strany třikrát nebo čtyřikrát více než demokratům, nyní dochází k obratu. Podle nestranické organizace OpenSecrets zatím v roce 2024 farmaceutické společnosti poskytly demokratům 4,89 milionu dolarů a republikánům 4,35 milionu dolarů. Harrisová pak od průmyslu dostala 518 571 dolarů a Trump 204 748 dolarů.
Senioři by neměli volit mezi léky a nájemným
Harrisová přitom farmaceutické firmy v minulosti rozhodně nešetřila. Když byla kalifornskou nejvyšší státní zástupkyní, připojila se k případům, v nichž dostaly farmaceutické společnosti pokuty ve výši téměř 7,2 miliardy dolarů (což znamená asi 22 dolarů na osobu v USA). Její hlas při schvalování legislativy o snížení inflace prezidenta Joe Bidena vydláždil cestu nejen pro vyjednávání o ceně léčiv pro Medicare, ale také pro maximální roční limit 2 000 dolarů na doplatky pro lidi spadající pod Medicare a měsíční limit 35 dolarů na inzulín.
„Ve Spojených státech amerických by si žádný senior neměl vybírat mezi vyzvednutím léků na předpis a zaplacením nájemného,“ řekla Harrisová 15. srpna při svém prvním společném vystoupení s Bidenem od doby, kdy opustil prezidentské klání. Slíbila zároveň, že v případě zvolení prezidentkou rozšíří jak roční strop výdajů na léky, tak strop cen inzulinu na všechny pojištěné Američany, nejen na ty spadající pod Medicare.
Harrisová také podpořila možnost zmocnit v některých případech federální vládu k zavedení větší konkurence na trhu tím, že zabaví patenty na některé vysoce nákladné léky vyvinuté díky penězům z federálních fondů.
Ceny jako v jiných státech
Republikáni jako strana zůstávají k farmaceutickému průmyslu přátelštější, i Donald Trump však hodlá bojovat proti vysokým cenám léků. Během své vlády se snažil svázat ceny léků v Medicare s nižšími mezinárodními cenami, což by podle odhadu zdravotnického výzkumného ústavu PricewaterhouseCoopers stálo pět výrobců léků až 500 milionů dolarů ročně. Kvůli právním sporům ovšem došlo za Bidenovy administrativy ke zrušení.
Trump také vydal pravidlo, které stanovilo cestu pro dovoz léků z Kanady a dalších zemí. Florida se přitom letos stala prvním státem, který získal federální souhlas k dovozu některých léčiv z Kanady, nakonec ale bylo úsilí zmařeno ze strany Health Canada, kanadského vládního oddělení odpovědného za národní zdravotní politiku.
Trump ve své kampani v roce 2024 o cenách léků moc neřekl, jeho spojenci a bývalí poradci ale tvrdí, že v případě zvolení je i nadále odhodlán snížit ceny za léky. Podle bývalých představitelů Trumpovy administrativy by se pravděpodobně zaměřil na posílení generické a biosimilární konkurence, dovoz léků vyrobených v USA, ale prodaných v zámoří, zpět do USA, a omezení doplatků na inzulín. Dalším cílem může být snížení cen léků v programu Medicare 340B, podle něhož mají výrobci poskytovat ambulantní léky za snížené ceny zdravotnickým organizacím, které slouží pacientům s nižšími příjmy a nepojištěným.
„Problém číslo jedna, o který se zajímal, když jsem byl v Bílém domě, a stále ho o něm slyším mluvit, je snižování cen léků. Jsem si jistý, že to bude na prvním místě programu,“ říká Theo Merkel, vedoucí výzkumný pracovník konzervativních think-tanků Paragon Health Institute a Manhattan Institute.
Catherine Hillová, mluvčí Pharmaceutical Research and Manufacturers of America (PhRMA), uvádí, že průmysl se těší na spolupráci s jakoukoli budoucí prezidentskou administrativou. Kritizuje ovšem plán Bidenovy administrativy na vyjednávání o ceně v programu Medicare i Trumpův plán sladit americké ceny s cenami v cizích zemích.
„Hrozí, že kontrola cen přijatá Bidenovou administrativou potlačí inovace. Podkopávání ochrany duševního vlastnictví a půjčování kontroly cen z jiných zemí ohrožuje inovace a přístup pacientů k lékům,“ dodává Hillová.