Meziresortní připomínkové řízení k velké novele zákona o zdravotním pojištění je u konce. Zásadní připomínky se sešly z téměř třicítky míst a například ty od Unie zaměstnavatelských svazů čítají přes 80 stran. Na úvod jsme se proto podívali na to, co na novelu říkají ministerstva, kterých podalo zásadní připomínky šest, a také na názor Nejvyššího soudu. Ten sice podal pouze jednu připomínku, ovšem o to důraznější – a ztotožňuje se s ní i ministerstvo práce a sociálních věcí. Obě instituce se velmi ostře ohrazují proti novince, že by v případě, kdy si člověk při protiprávním jednání způsobí újmu na zdraví, měl péči zaplatit. Například cyklista, který by přehlédl dopravní značení a utrpěl úraz, by se v důsledku zadlužení mohl do obtížné situace uvrhnout nejen sebe, ale celou svoji rodinu, varoval Nejvyšší soud.
Jedna z hlavních výhrad zaznívá proti opatření, podle něhož by si pojištěnci, kteří si způsobí újmu na zdraví při protiprávní činnosti, měli péči hradit sami, respektive by po nich pojišťovna mohla požadovat náhradu. Konkrétně se do paragrafu 55 vkládá následující věta: „Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči svému pojištěnci právo na náhradu nákladů na jemu poskytnuté hrazené služby, které vynaložila v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání, o němž bylo pravomocně rozhodnuto v trestním řízení nebo řízení o přestupku.“
„Navržený regres představuje podle našeho názoru závažný zásah do ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči a rovnost zacházení. Uvedené pravidlo je navíc diskriminační, a tedy v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, když v důsledku téměř totožného jednání jen na základě určitého „formálního“ vyhodnocení pojištěnec jednou péči hradí a jindy ne. Jako příklad lze uvést situaci, kdy si cyklista způsobí vážný úraz srážkou s vozidlem v důsledku přehlédnutí dopravního značení, čímž se dopustil přestupku a je tedy povinen hradit zdravotní péči jemu poskytnutou. Druhou situací pak může být obdobně vážný nebo ještě vážnější úraz cyklisty, který si způsobil vědomě riskantní jízdou v lesním terénu. V tomto případě je mu péče uhrazena z veřejného zdravotního pojištění v plné výši, ač je jeho „zavinění“ větší než v prvním případě, leč nedopustil se žádného přestupku,“ vysvětluje ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV).
Právě k tomuto ustanovení také směřuje jediná připomínka Nejvyššího soudu. „S touto změnou naprosto nelze souhlasit! Je to zcela proti smyslu institutu zdravotního pojištění. Proč si potom pojištěnec hradí zdravotní pojištění, když v daném případě bude muset náklady na své léčení pojišťovně uhradit? Bohužel se takový případ, že člověk zaviní dopravní nehodu, může stát každému z nás. Zrovna u dopravních nehod bývá zdravotní poškození často těžké a třeba i s doživotními následky. A za jednu chybu, kterou člověk učiní, ponese pak následky celý život a tyto budou ještě znásobeny existenčními problémy v důsledku vymáhání náhrady nákladů ze strany zdravotní pojišťovny, což bude mít negativní dopad nejen na něj samotného, ale i na jeho rodinu a blízké osoby žijící s ním ve společné domácnosti, které se žádného pochybení nedopustily. To je naprosto nepřijatelné a příslušný návrh je zcela za hranou toho, co stát může po svých občanech požadovat. Důrazně se doporučuje tento bod z návrhu vypustit!“ apeluje Nejvyšší soud.
Omezení spoluúčasti v cizině či rodiče jako státní pojištěnci
Další připomínka MPSV směřuje k požadavku na ukotvení mechanizmu zajišťujícího, že pokud bude pojištěnec v souladu s novým ustanovením o přeshraniční péči čerpat zdravotní služby v cizině, nebude jeho spoluúčast vyšší než v ČR. „S ohledem na skutečnost, že transport a péče v jiném státě může pro pojištěnce znamenat citelné náklady (v sousedních státech se při hospitalizaci platí 10 až 20 euro za den, v případě využití zahraniční záchranné služby mohou být náklady násobně vyšší), navrhujeme předkladateli zavést v daném případě povinnost zdravotní pojišťovny nebo státu uhradit takové náklady, případně je následně refundovat pojištěnci,“ píše MPSV.
To dále požaduje, aby mezi osoby, které se mohou stát státními pojištěnci, byl zařazen i jeden z rodičů dítěte do desíti let věku nebo tří dětí do patnácti let, který ale zároveň dosahuje alespoň minimálního příjmu. „S předkladatelem navrhovanou koncepcí, která řadí kategorii rodičů dětí do sedmi let mezi státní pojištěnce bez ohledu na příjmy a zároveň ruší podmínku celodenní osobní péče o dítě, souhlasíme a vítáme ji. Máme nicméně za to, že vysoká náročnost péče o dítě přetrvává i po dosažení hranice sedmi let věku, narýsované současnou úpravou, respektive po nástupu dítěte k povinné školní docházce, a tuto náročnost péče je třeba v úpravě zohlednit,“ objasňuje MPSV.
Ministerstvo chce vedle toho vypustit ustanovení, které zařazuje orgány inspekce práce mezi ty, kdo mají poskytovat zdravotním pojišťovnám informace, pokud mají důvodné podezření, že byl pracovní úraz způsoben jednáním právnické nebo fyzické osoby. „Orgány inspekce práce nemohou plnit tuto povinnost, neboť na základě přijetí záznamů o úrazu ani na základě provedené kontroly nikdy nezjišťují, kdo za pracovní úraz nese odpovědnost, tedy kdo jej mohl zapříčinit. Orgány inspekce práce vykonávají sice v souladu s § 5 odst. 1 písm. k) zákona o inspekci práce kontrolu příčin a okolností pracovních úrazů, avšak tato kontrola směřuje pouze k ověření, zda zaměstnavatel v souvislosti se vznikem pracovního úrazu plnil, nebo neplnil povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci uložené mu právními předpisy. Orgány inspekce práce nejsou nadány pravomocí rozhodnout, kdo za pracovní úraz může, kdo na něm participoval, nezkoumá se ani příčinná souvislost mezi případným porušením zákonné povinnosti a vznikem pracovního úrazu. Orgány inspekce práce dále nekontrolují, jaké případné povinnosti porušil zaměstnanec. Kontrolovanou osobou je totiž vždy zaměstnavatel,“ vysvětluje MPSV.
Mezi jeho další požadavky patří částečná úhrada fotokompozitní výplně u dospělých, která bude hrazena alespoň z 50 procent zdravotní pojišťovnou – místo 40 procent v návrhu novely. Odkazuje se přitom na to, že 85 procent sociálně vyloučených Romů nemá stomatologa a v případě problémů u nich dochází mnohem častěji než u většinové populace k extrakci zubů místo snahy chrup zachránit. Tato tendence by se větší mírou spoluúčasti podle MPSV dále prohloubila.
Nad rámec novely pak ministerstvo žádá zavedení slevy z pojistného na veřejné zdravotní pojištění odváděné zaměstnavatelem za zaměstnance pracující na částečný úvazek. „Programové prohlášení vlády České republiky ze dne 6. ledna 2022 (ve znění přijatém 1. března 2023) obsahuje kromě jiného závazek podpory kratších pracovních úvazků, přičemž součástí této podpory má být i „sleva na pojistných odvodech“. Ministerstvo práce a sociálních věcí tento úkol splnilo v rámci novely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, přijaté jako zákon č. 216/2022 Sb. (účinnost od 1. února 2023). Požadujeme, aby ministerstvo zdravotnictví obdobnou slevu zakotvilo do předpisů týkajících se veřejného zdravotního pojištění a dostálo tak svému závazku z programového prohlášení,“ dodává MPSV.
Nové nastavení fondu prevence může pojištěnce demotivovat
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) má k materiálu dvě zásadní připomínky – jednu ke změnám v přístupu k čerpání z fondu prevence, druhou k částečným úhradám v rámci stomatologie. „Předložený návrh pouze rozšiřuje volnost a možnosti zdravotních pojišťoven, nezaručuje žádné jistoty pojištěncům. Stanovení podmínek čerpání odměn z osobního účtu a výše odměn je v kompetenci pojišťoven, část osobního účtu na odměny za prokazatelné naplňování cílů směřujících ke zlepšení či udržení jeho zdravotního stavu je podle návrhu plně v kompetenci zdravotních pojišťoven. Navržený systém ve svém důsledku naopak může být pro pojištěnce demotivační, ztrácí jistotu, v jaké výši a na co mu bude přispěno. Pro řadu pojištěnců je čerpání příspěvků od pojišťoven administrativně náročné. Platby z veřejného zdravotního pojištění by neměly být diktátem zdravotních pojišťoven. Předpoklad předkladatele, že nastavením takové právní úpravy dojde k velmi výrazné podpoře primární a sekundární prevence v České republice, není podložen žádnou relevantní analýzou, jedná se pouze o domněnku,“ domnívá se MPO.
Zavedení částečné úhrady zhotovení výplně z fotokompozitu ve stomatologii pak navíc podle MPO není předpokladem zvýšení dostupnosti stomatologické péče. „Předložený návrh nezvyšuje motivaci poskytovatelů zubní péče pro uzavírání smluvních vztahů s pojišťovnou a pro pojištěnce ve svém důsledku naopak může vést k menší dostupnosti stomatologické péče. Minimální garantovaný nárok dospělého pojištěnce na částečnou úhradu zubní výplně vychází z ceny výplně dětského pacienta, výsledná cena dospělého je mnohem vyšší. V situaci, kdy většina poskytovatelů zubní péče preventivní prohlídku podmiňuje předchozím absolvováním dentální hygieny se přenesením financování výplně z větší části na pojištěnce stává stomatologická péče čím dál tím více méně dostupnou. Požadujeme doplnění analýzy o zvýšení dostupnosti stomatologické péče v souvislosti s navrženými opatřeními,“ píše v připomínkách resort průmyslu a obchodu.
Ministerstvo vnitra má připomínky hlavně ke správním řízením, nad rámec návrhu ale žádá doplnění možnosti poskytování zdravotních služeb hrazených ze zdravotního pojištění příslušníkům policie při výkonu služby na území EU. To se nyní děje prostřednictvím uzavírání cestovního pojištění, ovšem v některých případech, jako je přeshraniční sledování, to možné není. Dalším požadavkem nad rámec návrhu je úhrada hasičům, kteří místo záchranek transportují pacienty buď z obtížně dostupných míst, nebo kvůli jejich vysoké hmotnosti. Hasiči by tak podle vnitra měli dostávat od pojišťoven v těchto případech zaplaceno obdobně jako záchranná služba.
Návrh přidělává školám zbytečnou administrativu
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) zase nesouhlasí s navrhovanou povinností pro ředitele středních a vyšších odborných škol, kteří by měli zadávat do centrálního registru pojištěnců den počátku a konce soustavné přípravy na budoucí povolání žáků – což podle MŠMT znamená jen další nadbytečné administrativní zatížení. Navíc by oznámení měla být posílána prostřednictvím datové zprávy do datové schránky, což ministerstvo považuje při existenci informačních systémů veřejné správy za anachronizmus.
„K navrhovanému pak upozorňujeme, že nelze vázat sdělení do centrálního registru všech pojištěnců na soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, neboť za tu je podle zákona o státní sociální podpoře mj. považováno i dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na středních školách, konzervatořích a vyšších odborných školách v České republice, není-li dítě v době takového studia výdělečně činno podle § 10 uvedeného zákona nebo nemá-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Jedná se o skutečnosti, které škola nezná a nemá ani právo je zjišťovat. Školy podle školského zákona mohou sdělovat jen skutečnost, že pojištěnec se stal žákem školy, bez odlišení, zda se jedná o denní studium, kdy se žák automaticky stává státním pojištěncem, či o studium v jiné formě,“ poukazuje MŠMT, které na podobný problém upozorňuje i v případě vysokých škol.
Další připomínku vznáší ministerstvo školství v souvislosti s klinickými logopedy ve školách, kteří by měli provádět depistáž (orientační vyšetření vývoje řeči – pozn. red.). „V souvislosti s předmětnou změnou nám není jasné, co bude výstupem uvedené depistáže klinických logopedů ve školách a školských zařízeních, jak bude po depistáži postupováno, případně jaká bude následná léčba, a ve vztahu k indikaci potřebné léčby v oboru klinické logopedie nám není jasné, komu bude tato indikace sdělována, jakým způsobem bude sdělována a zároveň jak bude řešen souhlas zákonných zástupců s prováděním těchto preventivních logopedických vyšetření ve školách,“ poznamenává MŠMT.
Připomínky k novele podalo také ministerstvo spravedlnosti, jedná se ale o požadavky legislativně-technického charakteru.