Podrobné analýzy dopadů pandemie covidu-19 z pohledu poskytovatelů zdravotní a sociální péče přinesla závěrečná konference projektu s názvem Zvýšení odolnosti specifických ohrožených skupin při výpadku zdravotních a sociálních služeb. Nabídla také pohled z ankety mezi nejzranitelnější a zároveň cílovou skupinou projektu, kterou jsou osoby nad 60 let a lidé s mozkovým cévním onemocněním. Na základě identifikace problémů a potřeb této skupiny obyvatel byla prezentována široká škála doporučení pro případná další krizová období. Konference společnosti Cerebrum – Asociace osob po získaném poškození mozku, z. s. se uskutečnila dne 14. září v Praze.
„Po třiceti letech vidíme podle úpadek střední délky života obyvatel v České republice. A je to následek covidové epidemie,“ popisuje vliv covidu-19 na počet a strukturu zemřelých v České republice prof. MUDr. Jan Österreicher, PhD., hlavní řešitel projektu. „Průměrná střední délka života klesla zhruba o jeden rok u mužů a o osm měsíců u žen. Dosáhli jsme čísel, která jsme naposledy viděli v roce 2013. Tato epidemie nás posunula o sedm let zpět,“ uvedl Österreicher.
Zdroj: ministerstvo zdravotnictví
V početním stavu se zvýšil počet zemřelých oproti přechozímu roku o 13,1 procent, což je přibližně 17 tisíc obyvatel. Průměrné počty zemřelých na ostatní nemoci, jak jsou obvykle kategorizovány infekční nemoci ve statistických ročenkách, vzrosty v roce 2020 oproti roku 2019 u žen o 60,1 procent, u mužů dokonce o 82,2 procent. „Nárůst infekčních nemocí byl tak razantní, že v ostatních kategoriích jsme neviděli nárůst počtu diagnóz, naopak viděli jsme pokles,“ zdůraznil.
Pozitivní čísla ve statistikách naopak zaznamenala oblast přednemocniční péče. Navzdory nárůstu celkového počtu zemřelých o 13,1 procent bylo zemřelých na ulici početně méně a počet zemřelých při transportu byl nižší, než odpovídá procentuálnímu nárůstu. „To je obrovský úspěch zdravotního systému,“ uvedl Österreicher.
Na základě zahraničních studií byl v průběhu lockdownu prokázán nárůst smrtnosti u pacientů s mozkově cévním onemocněním. Za hlavní faktory úmrtnosti je proto označováno existující onemocnění oběhové soustavy společně s věkem nad 60 let. „Jsou to lidé s mozkovým cévním onemocněním a lidé přirozeně křehčí a méně odolní, kteří jsou prvotní ohroženou skupinou na životě a kde je riziko smrti nejvyšší,“ dodal.
Situace, ze kterých jsme se nepoučili
Pandemie s sebou přináší kromě ztrát na životech také nepopiratelný negativní vliv a oslabení zdravotního i sociálního systému, což dokázaly události v podobě krizí v průběhu 20. a 21. století. „Již během předchozích pandemií se ukázalo, že se dají zobecnit některé dopady, které se plně projevily v pandemii covid-19 v letech 2020 až 2022. Mezi ně patří například ohrožení politické a ekonomické stability, přetížení a zahlcení zdravotnického a sociálního systému, snížení kvality života a zvýšení úmrtnosti,“ uvedl PhDr. Miloš Balabán, Ph.D., jeden z řešitelů projektu, v jehož rámci se zabýval analýzou hlavních dopadů těchto krizí na fungování státu.
Zdravotní, sociální a společenské dopady přinesla také ekonomická a finanční krize v letech 2008 a 2009. „Ukázalo se, že tato krize přinesla zásadní oslabení zdravotnického a sociálního systému v celé Evropské unii, což mělo i dopady na to, jak se podařilo zvládat pandemii covidu-19. Mezinárodní společenství však po těchto krizích neudělalo žádné zásadní závěry. Ukázalo se, že svět na pandemii covid-19 nebyl dostatečně připraven, ačkoli byla spousta podkladů k tomu, že se dopady předcházejících krizí zopakovaly,“ upozornil.
Jak situaci výpadku zdravotních a sociálních služeb způsobem vnímají samotní poskytovatelé těchto služeb a také představitelé místních správ a samospráv, představil Libor Stejskal. Analýza v první řadě poukázala na velkou odlišnost mezi zvládáním první vlny pandemie a jejími dalšími vlnami. Zatímco první vlna byla velice specifická a neměla žádný precedens, při zvládání dalších vln pandemií se v oblasti zdravotní i sociální projevila velká míra adaptace a schopnosti vypořádat se s nastalými podmínkami a situacemi.
Opatření jako zásadní riziko
V oblasti sociálních služeb se stala hlavním negativním faktorem samotná opatření, vydávaná státními institucemi. „Karanténní opatření a dodržování hygienických nařízení, která přicházela, byla zásadním rizikem pro poskytovatele služeb a pro výkon jejich činností. Některá pobytová zařízení se tak dostávala do situací, kdy téměř nemohla fungovat. Pro jejich funkci a udržení chodu byla nutná vysoká míra improvizace,“ poukázal Stejskal.
Právě improvizace a dobrá vůle na straně poskytovatelů podle analýzy předcházely zcela kritickým dopadům, kdy poskytování služeb mohlo být odepřeno s ohledem na požadavky hygienických opatření. Mezi respondenty zaznívalo také časté pečovatelské dilema, zda se člověk poskytující službu sám nestává faktorem šíření choroby. Byly zaznamenány velké rozdíly v zatížení jednotlivých typů služeb (terénních, pobytových, odlehčovacích) ale také v přístupu jednotlivých pečovatelských služeb při poskytování péče, kdy častým terčem kritiky byl formalismus při poskytování služby. Naopak pozitivně byly hodnoceny metodiky některých profesních organizací nebo samospráv.
V oblasti zdravotnictví byl nejčastěji jmenovaným negativním fenoménem rozdíl v přístupu poskytovatelů zdravotních služeb, kdy vysoká různorodost a individuální rozhodování poskytovatelů péče byla daná absencí koordinace ze strany státu. Překvapivá míra chaotičnosti byla zaznamenána zejména v první vlně pandemie. „Zatímco nemocnice a většinou i praktičtí lékaři fungovali, ambulantní odborníci ve stejném zařízení z důvodu covidu-19 a daných hygienických opatření měli ordinaci i dva měsíce zavřenou. Zásadním problémem se ukázala neschopnost státu nastavit jednotné pravidlo, problém byl dále umocněn neschopností obcí zasáhnout. Jedná se o největší selhání v první vlně pandemie“ upozornil Stejskal.
Přísní lékaři
Dramaticky byla oproti sociálním službám vnímána extrémní různost nasazení a přístupů jednotlivých lékařů, a to od velmi obětavých až šokující nezájem o pacienty. Velmi zřetelný byl také postoj zdravotníků vůči pacientům v určité „přísnosti“, například při vzdálené komunikaci podmíněné ovládáním různých aplikací, emailu, mobilních telefonů a podobně. Pandemie s sebou dále přinesla zejména pro praktické lékaře výrazné zvýšení pracovní zátěže, výrazný nárůst telefonického provozu a agendy, včetně celkového zvýšení administrativní zátěže. Mnoho administrativní agendy bylo přeneseno na zdravotní sestry, které tak neměly prostor pro plnění zdravotnických výkonů.
Během první vlny pandemie se ze strany odborné veřejnosti snesla kritika také na ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí, zejména pak na úřad práce. Instituce podle výsledků analýzy nedokázaly zajistit zvládnutí pandemie, které se podařilo pouze díky mimořádnému lidskému nasazení zapojených osob, tedy zdravotníků, sociálních pracovníků, dobrovolníků a dalších. Zatímco v počátku první vlny pandemie byl ze strany těchto institucí vnímán velký nedostatek jakýchkoli pokynů a instrukcí, v dalších období jich bylo naopak příliš mnoho. Problém byl spatřován také v neschopnosti sdílení dat z důvodu GDPR, který stěžoval řešení problémů a činností zejména na úrovni obcí. „Jedná se o plošný problém, který je nutno změnit,“ uvedl Stejskal.
Funguje-li rodina, každý problém má řešení
Pro zvládnutí pandemie samotnou cílovou skupinou, tedy seniorů, se ukázala jako naprosto zásadní podpora a pomoc rodiny. „Zde se ukazuje, že i banální problémy mohou mít pro člověka, který žije sám, až tragické následky. Naopak pokud rodina funguje, každý problém má řešení,“ uvedl Stejskal. Nezastupitelná role ve zvládání pandemie patří dobrovolnictví, kromě lidských zdrojů se během pandemie osvědčilo informování seniorů formou tištěných plakátků nebo osobních návštěv. Velký význam sehrály již zažité komunikační nástroje jako je telefonická komunikace ale i eRecept a eNeschopenka. Naopak použití nových technologií jako videohovory nebo videokonference se příliš neujaly. „Kdo s těmito nástroji nepracoval již před pandemií, v krizové situaci si již nebyl schopen používání těchto technologií osvojit,“ přiblížil Stejskal.
Na zranitelné obyvatele během pandemie nejvíce doléhala opatření spojená s izolací od rodiny, od přátel, komunity, s uzávěrou volnočasových aktivit a nejednotné, nejasné a strach vyvolávající šíření informací. Najevo vyšla i řada problémů vyplývajících z výpadku či nedostatečného fungování veřejných služeb. Nejvíce problémů se logicky ukázalo v oblasti zdravotnictví, také přístup některých úřadů práce poukázal na nízkou adaptabilitu této instituce na krizové události. „Ukázala se ale i řada příkladů dobré praxe ve všech veřejných službách, tedy zdravotní, sociální a úřady. Ty mohou sloužit jako podklad pro vytváření metodiky, jak postupovat v případě krizových událostí tak, aby byly ochráněny vulnerabilní skupiny populace,“ uvedla PhDr. Karolína Dobiášová, Ph.D., která na konferenci prezentovala analýzu příčin a aktuálních dopadů z pohledu zástupců cílové skupiny.
Opatření pro další případné krize
Ze zjištění analýzy plyne celá řada doporučení. Jedná se například o nutnost zajištění všestranné analýzy dopadů pandemie a efektivity přijímaných opatření ze strany státu. „V některých zemích se tak děje, v České republice nic takového nepozorujeme,“ zmínil Libor Stejskal. Na státní úrovni je podle výsledků analýzy vhodné zaměřit se na zlepšení disciplinace obyvatel vůči nařízeným opatřením při vyhlášených krizových stavech.
Zdravotnický a sociální systém by měl být permanentně připravován na další případnou krizi velkého rozsahu, v rámci krizových opatření by se měla zlepšit návaznost mezi akutní a následnou zdravotní péčí a mezi zdravotní a sociální péčí. Více podporovat by se měla také spolupráce poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, a to zejména na úrovni obcí, které tyto služby provozují.
Ve fungování ambulantních zdravotních zdravotních služeb je podle Stejskala nutné změnit roli zdravotních sester. „Je nezbytné z nich sejmout veškerou možnou administrativní zátěž a nechat je věnovat se zdravotnickým úkonům. Administrativní činnost by měli vykonávat administrativní pracovníci,“ zdůraznil Stejskal. Pracovníkům ve zdravotních a sociálních službách, případně i úředníkům úřadů práce nebo jiných úřadů by se během podobné krize také měla poskytovat supervize a psychologická podpora.
Informování obyvatel by mělo být jasné, srozumitelné a z důvěryhodného zdroje, u vulnerabilních skupin je třeba volit vhodnou formu odpovídající cílové skupině. Je nezbytné více podporovat, motivovat a vzdělávat sociální okolí cílové skupiny, zejména rodiny, komunity, municipality, pomáhající organizace nebo obce. „Jako výzva pro budoucí krize se na základě analýzy ukázalo využívání informačně komunikačních technologií ve veřejných službách, důležité je také zlepšovat digitální gramotnost,“ uvedla Karolína Dobiášová.
Na základě analýzy dopadů dřívějších krizí v zahraničí a v ČR jsou pro zajištění větší odolnosti státu a zdravotnického a sociálního systému klíčové tři hlavní elementy. Prvním z nich je způsob vládnutí, dále se jedná o otázku alokace personálních a finančních zdrojů potřebných pro zvládnutí krize a také o pružnou a efektivní komunikaci s veřejností v době krize. Nestátní organizace by při předvídání a identifikaci krizových momentů neměly pouze spoléhat na stát. „Myslím si, že je dobré disponovat vlastními analytickými nástroji k předvídání krizí a k zajištění odolnosti těchto organizací a jejich fungování v krizi. Určitá míra předvídavosti je pro tyto organizace velice důležitá. S ohledem na široké spektrum a četnost pandemií totiž není otázka, zda přijde další pandemie, ale kdy a v jakém rozsahu,“ uzavřel Balabán.
Projekt „Zvýšení odolnosti specifických ohrožených skupin při výpadku zdravotních a sociálních služeb“ je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci v rámci 4. veřejné soutěže programu ÉTA.