Screeningové programy zaměřené na zjišťování kolorektálního karcinomu, nejenom že pacientům přinášejí roky života navíc, ale jsou šetrné i pro zdravotnický systém. Na konferenci Národního institutu kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ) to uvedla analytička z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Kateřina Hejcmanová.
Při zavádění jakékoliv zdravotnické technologie či strategie je třeba ověřit její dopady (tzv. HTA, hodnocení zdravotnických technologií), včetně nákladové efektivity, tedy to, zda se vůbec vyplatí ji zavádět. Platí to i u screeningových programů. Hejcmanová tento proces ilustrovala na příkladu screeningu kolorektálního karcinomu.
„V současnosti není v České republice přesně známé, jaké ty náklady jsou, nicméně máme k dispozici datové zdroje, díky nimž můžeme zjistit odhadované náklady,“ uvedla Hejcmanová na úvod. Těmito datovými zdroji jsou Národní onkologický registr, národní registry screeningových programů a Národní registr hrazených zdravotních služeb.
Tři různé strategie
Samotné vyhodnocování pak spočívá v porovnání výsledků několika strategií. V případě programu na odhalování kolorektálního karcinomu byly aplikovány tři. První byla prakticky „nulovou strategií“. Onemocnění se při ní nezjišťuje a nechává se mu přirozený průběh, jaký by mělo bez screeningového programu. „Jde o situaci, jaká by u nás byla, pokud by screening nebyl zaveden,“ vysvětlila Hejcmanová. Druhá strategie spočívala v každoročním testování na okultní krvácení (FIT) u pacientů ve věku 50 až 54 let a od 55 let následnou kolonoskopií. Třetí strategií pak bylo každoroční FIT ve věku 50 až 54 let a od 55 let stejný test ve dvouletém intervalu. Jednotlivé strategie poté ÚZIS vyhodnocoval na základě markovského modelu, který ilustruje vývoj procesu podle míry pravděpodobnosti v jednotlivých stavech neboli uzlech.
Jelikož náklady nejsou v současnosti známé, ÚZIS zvolil odhad prostřednictvím případů a kontrol. Nejprve vzal veškeré náklady u skupiny přibližně 100 tisíc osob s diagnostikovaným onemocněním kolorekta a porovnal je s náklady na péči u druhé (kontrolní) skupiny, kterou tvořilo náhodně vybraných 500 tisíc lidí bez diagnózy z Národního registru hrazených zdravotních služeb. „Prostým odečtením jsme získali náklady na osoby s kolorektálním karcinomem,“ pokračovala Hejcmanová s tím, že bylo třeba i odlišovat náklady podle toho, v jaké klinické fázi a stádiu bylo onemocnění pacientovi diagnostikováno.
Zdroj: ÚZIS
Jaké jsou tedy průměrné roční náklady na pacienta dle jednotlivých stádií? V prvním stádiu činí 209 tisíc korun v iniciální fázi a 314 tisíc v terminální fázi, ve čtvrtém stádiu už to je 651 tisíc v iniciální fázi a půl milionu v terminální. Při přepočtu na celkové celoživotní náklady potom činí léčba/péče v prvním stádiu 528 tisíc a ve čtvrtém 630 tisíc, přičemž je nutné porovnávat i medián přežití, který se velmi liší. Ve čtvrté fázi onemocnění je devětkrát nižší než v první. Za pozornost stojí také údaj, že u třetího stádia jsou náklady dokonce vyšší (814 tisíc) než u čtvrtého, tedy závažnějšího. Je to dáno vyšším mediánem přežití 57 měsíců, oproti devíti měsícům ve čtvrtém stádiu.
Zdroj: ÚZIS
Samotné výsledky hodnocení nákladové efektivity hovoří jasně ve prospěch screeningových programů. Porovnáním výslednic tří zvolených strategií podle markovského modelu ukázalo jejich účinnost, a to tak, že při aplikaci pouze screeningu FIT se zvýšily získané roky života o 0,075. Při aplikaci testu FIT následovaného kolonoskopií dokonce o 0,084. „Screeningové strategie jsou dominantní nad strategií bez screeningu, jsou účinnější a jsou nákladově efektivní a v tomto případě dokonce náklady šetřící,“ dodala závěrem Hejcmanová.