Obsáhlá novela zákona o zdravotních službách zavádí přeregistrace poskytovatelů zdravotní péče. Povinnost poskytovatelů, kteří jsou oprávněni provozovat nestátní zdravotnická zařízení, znovu žádat o oprávnění k poskytování zdravotních služeb, zavedla již novelizace zákona v roce 2012. Přinesla ale velkou byrokratickou zátěž krajům, načež ji na konci téhož roku Ústavní soud zrušil. Kraje varují, že se historie bude opakovat – hrozí enormní administrativní zátěž pro krajské úřady a nedodržování správních lhůt, některé procesní kroky budou dokonce neproveditelné.
Znovuzaváděná přeregistrace bude podle Karlovarského kraje znamenat enormní administrativní zátěž pro krajské úřady. „I v případě řízení z moci úřední bude muset poskytovatel dokládat doklady, které v rámci registrace dokládat nebylo třeba. Hlavní problém bude u těch registrací, kde v průběhu let nedošlo k žádné změně a jedná se většinou o lékaře ve vyšším věku,“ varoval ve svých připomínkách Karlovarský kraj.
Zcela stejné obavy má i Liberecký kraj, který připomíná jaké komplikace přeregistrace krajským úřadům způsobila před dvanácti lety. „Tímto byly krajské úřady již jednou zatíženy v roce 2012, kdy žádosti podle zákona přijímaly a po zásahu Ústavního soudu je musely usnesením zastavovat a vracet správní poplatky. I když se uvádí, že bude provedena takzvaná mandatorní přeregistrace držitelů dosud platných registrací podle zákona číslo 160/1992 Sb., a to za nových podmínek, za účelem minimalizace jakýchkoli administrativních i finančních nákladů na straně poskytovatelů, není jednoznačné, zda správní orgán nebude muset poskytovatele vyzývat k doložení určitých dokladů, které nebyly součástí registrace dle výše zmíněného zákona,“ varuje Liberecký kraj. A dodává, že pokud dojde pouze k přepsání slova registrace na oprávnění, nebudou doložené doklady odpovídat skutečnému stavu.
Nejasný a nejednoznačný výklad
V připomínkách Olomouckého kraje zaznívá obava, že navržené přechodné ustanovení o přeregistraci přinese značnou byrokratickou zátěž nejen úřadům, ale také poskytovatelům. Především ale kraj považuje výklad novely za nejasný a nejednoznačný. „Toto přechodné ustanovení je nejasné, zejména z něj nevyplývá, zda je k udělení oprávnění potřebné, aby dotčený poskytovatel předložil aktuální doklady, které jsou nutné k udělení ‚obvyklých‘ oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nebo zda jde ‚pouze‘ o udělení oprávnění, kde se rozsah dosavadních služeb (poskytovaných na základě registrace) popíše současnou terminologií podle zákona č. 372/2011 Sb., aniž by se opatřovaly další doklady,“ vysvětlil Olomoucký kraj.
Ten navíc popisuje své zkušenosti s přeregistrací, zejména v oblasti akutní péče nemocnic. „Je velkým problémem pro některé dotčené poskytovatele předložit například seznamy personálu, které by odpovídaly podmínkám vyhlášky č. 99/2012 Sb., a předloží je až po několikerém opravování a urgování. Máme také zkušenost, že krajské hygienické stanice nechtějí v některých případech schvalovat nové provozní řády pro prostory, kde dosud byla tatáž zdravotní péče poskytována. Odůvodňují to tak, že například všeobecný praktický lékař a internista nemohou mít společný prostor jako čekárnu, protože jde o poskytovatele s různou epidemiologickou závažností,“ popsal zkušenosti z praxe kraj. Krajské hygienické stanice přitom ve výše popsaných případech neruší stávající provozní řády pro dosavadní poskytovatele, prostory a obory, pokud nedochází ke změně. Podle kraje se tak může snadno stát, že u ambulantních zařízení, hlavně u těch v menších obcích, nebudou poskytovatelé schopni předložit požadované aktuální dokumenty.
Před tím, že v praxi nebude možné provést „automatickou“ přeregistraci bez aktivní spolupráce s poskytovatelem zdravotních služeb, varuje ve svých připomínkách Královéhradecký kraj. „Považujeme za nezbytné, aby v rámci případného procesu přeregistrace bylo ze strany poskytovatele zdravotních služeb doloženo, že splňuje podmínky pro vydání oprávnění dle aktuálně platných právních předpisů. Nesouhlasíme s formou řízení „z moci úřední“ – v současné době neexistuje komplexní evidence poskytovatelů zdravotních služeb, kteří zdravotní služby poskytují na základě takzvané registrace. Bude proto nutné tyto informace získat z jednotlivých analogových spisů vedených krajskými úřady,“ píší zástupci Královéhradeckého kraje.
Ti podle svých slov vnímají proces přeregistrace jako prospěšný – minimálně díky sjednocení vykazování druhu poskytované péče a kontroly poskytovatelů –, nicméně by podle nich povinnost neměla ležet na bedrech krajů. „Měla by být uložena samotným poskytovatelům zdravotních služeb. Řízení by tak mělo být zahajováno na žádost, která s sebou přinese i povinnost uhradit správní poplatek. Tento alespoň částečně pokryje náklady správních orgánů na výkon uvedené agendy,“ žádá kraj a dodává, že dosud poskytovatelé, kteří požádali o přeregistraci, hradili tisícikorunový správní poplatek. Také podle Královéhradeckého kraje je jisté, že povinná přeregistrace přinese krajským úřadům enormní administrativní zátěž, kraj dokonce přímo varuje, že hrozí reálné riziko nedodržování správních lhůt.
Škrtnout, nevracet
Zástupci Olomouckého i Královéhradeckého kraje v připomínkách také vznáší otázku, co se stane, pokud povinné správní orgány nestihnou ve stanovené lhůtě příslušná oprávnění vydat, například pokud poskytovatel nebude splňovat požadavky na personální nebo technické vybavení zdravotních služeb vymezených v novém oprávnění. Z novely zákona podle nich není zřejmé, zda registrace uplynutím přechodného období automaticky zaniknou, nebo budou nadále platné.
Na to, že povinnost správních orgánů udělit oprávnění stávajícím držitelům rozhodnutí o registraci podle původního zákona č. 160/1992 Sb., je v adekvátním rozsahu věcně nesplnitelná, upozorňuje Zlínský kraj. „V případě poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče nelze z rozhodnutí o registraci vůbec zjistit, zda poskytovatel lůžkové péče v daném oboru poskytuje lůžkovou zdravotní péči intenzivní, standardní či následnou, což je ovšem zásadní pro posouzení splnění podmínek personálního a věcného zabezpečení zdravotní péče,“ zní jeden z příkladů uvedených krajem. Ten v připomínkách také připomíná neslavný příběh přeregistrací zavedených v roce 2012. „Není vinou prvostupňových správních orgánů, že ministerstvo při přípravě zákona o zdravotních službách ‚přeregistrační povinnost‘ obsahově vyprázdnilo natolik, že bylo toto ustanovení následně Ústavním soudem zrušeno,“ uzavírá kraj.
I přes různost připomínek vznesených jednotlivými kraji, zní jejich výsledný požadavek jednotně – přechodné ustanovení z textu navržené novely zcela vypustit a stávající legislativu neměnit.