Testy mozkomíšního moku pomocí lumbální punkce a skenování aktivity mozku – to jsou metody, které se dnes nezřídka používají při snaze diagnostikovat Alzheimerovu chorobu. Takové testy jsou ovšem náročné pro pacientovo tělo a zároveň nákladné a časově ne vždy dobře dostupné. Revoluci v diagnostice by mohl odstartovat společný výzkum amerických a švédských vědců, který potvrdil, že by lékařům mohly již v blízké budoucnosti k odhalení zákeřné nemoci pomoci jednoduché krevní testy, které by složitá vyšetření nahradily. Podle vědců fungují stejně spolehlivě, v rámci prevence by navíc mohly dokázat dříve odhalit nemoc, u níž je včasný začátek léčby zcela klíčový.
Studie vědců z americké Washington University School of Medicine v St. Louis a švédské Lund University dokázala, že krevní test, který vytvořili a který využívá vysoce citlivou techniku k měření hladin proteinů v krvi může být při odhalování molekulárních příznaků Alzheimerovy choroby v mozku stejně účinný jako testy mozkomíšního moku a skenování mozku. „V blízké budoucnosti nahradí tento typ krevních testů užívání nákladných a hůře dostupných vyšetření mozkomíšního moku a skenů mozku na specializovaných klinikách paměti,“ míní spoluautor výzkumu Oskar Hansson, který je profesorem neurologie ve švédském Lundu.
Krevní test přitom v rámci výzkumu odhalil příznaky Alzheimerovy choroby v mozku i u pacientů s mírnými příznaky, podle vědců navíc může být úspěšný i u lidí, u nichž se zatím žádné rozpoznatelné příznaky choroby neobjevily. To je přitom zcela zásadní. Při snaze lékařů zpomalit progres Alzheimerovy choroby je totiž klíčové, v jak časné fázi nemoci je léčba zahájena.
Spoluautoři současného výzkumu z Washingtonské univerzity již před několika lety vytvořili první schválený krevní test na přítomnost proteinů amyloidu a tau v mozku, načež tyto testy dále rozvíjeli. Míra výskytu těchto proteinů v mozku se přitom ukazuje jako významný parametr při rozpoznávání Alzheimerovy choroby. Ve výzkumu bylo testováno 1 422 lidí ze Švédska a 337 lidí z USA. Obě skupiny zahrnovaly lidi s velmi mírnými a mírnými kognitivními příznaky a také určitý podíl zdravých lidí pro srovnání výsledků. Míry přesnosti testů byly určeny porovnáním jejich výsledků se skeny mozku zaměřenými na přítomnost stejných proteinů – amyloidu a tau.
Použitý krevní test „ptau-217“ byl při identifikaci lidí s větším množstvím amyloidu v mozku stejně spolehlivý jako testy mozkomíšního moku schválené americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), a to s přesností 95 až 97 procent. V sekundární analýze hladiny tau v mozku byl tento krevní test dokonce úspěšnější než testy mozkomíšního moku.
Použití v prevenci by mohlo zabránit propuknutí nemoci
Případné použití krevních testů jako prostředku prevence Alzheimerovy choroby by mohla zcela změnit boj s touto nemocí, která narušuje mozek, způsobuje pokles kognitivních funkcí a je nejčastější příčinou demence. Dnes totiž lékaři používají metody ověřující, zda může pacient Alzheimerovou chorobou trpět až u lidí, u nichž už se projevily nějaké kognitivní příznaky, tedy problémy s pamětí a myšlením. „Naším dalším krokem je zjistit, zda krevní test na Alzheimerovu chorobu funguje také v primární péči. To je v současné době zkoumáno ve Švédsku,“ uvedl Hansson.
Alzheimerova choroba má dlouhou fázi bez rozpoznatelných symptomů, která může trvat dokonce přes dvacet let. Během ní se protein amyloid hromadí v mozku, až poté nastane neurodegenerace a objeví se první příznaky. „Dnes máme k dispozici terapie, které mají klinické výhody. To je sice skvělé, ale tyto terapie nezvrátí ztrátu neuronů v mozku. To, co opravdu chceme, je léčit nemoc dříve, než lidé začnou ztrácet mozkové buňky a začnou se u nich projevovat příznaky,“ vysvětlil profesor Nicolas Barthélemy z Washingtonské univerzity.
Výsledky výzkumu jsou velmi nadějné – test byl totiž stejně přesný při detekci přítomnosti amyloidních plaků u lidí bez příznaků jako u lidí s příznaky. Předchozí výzkumy přitom dokázaly, že u lidí bez kognitivních problémů, ale se zvýšenou mírou amyloidu v mozku, hrozí vysoké riziko rozvoje kognitivních poruch. „Představte si člověka, kterému je 55 nebo 60 let a má v rodinné anamnéze Alzheimerovu chorobu. Bylo by opravdu cenné mít k dispozici jednoduchý způsob, jak zjistit, zda má v mozku patologii amyloidu. Pokud ano, mohl by jednou za dva nebo tři roky přijít, a nechat se léčit, aby se amyloid odstranil a demence se u něj nikdy nevyvinula,“ nastínil možnou optimistickou budoucnost Barthélemy.