Nastavit adekvátní management zvládání bolesti u pacientů je jednou z největších každodenních výzev moderní medicíny. Navzdory tomu, že jsou k dispozici různé účinné možnosti, jak pacientům ulevit, ne vždy se tak děje. Zcela zásadní pro to, zda se pacientovi dostane potřebné pomoci, je to, jak jeho bolesti posoudí ošetřující lékař. Jenže jeho vnímání pacientovy bolesti může být značně subjektivní a překvapivě ovlivněné tím, zda on sám není unavený a nevyspalý. Na méně zřejmé souvislosti v terapii bolesti se zaměřila nová izraelská studie publikovaná v žurnálu The Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).
Bolesti jsou jedním z nejčastějších příčin, proč lidé vůbec vyhledávají lékařskou péči. Téměř 60 procent dospělých Američanů uvádí, že během posledních tří měsíců zažili bolesti. O tom, zda pacienti budou odpovídajícím způsobem léčeni a dostane se jim potřebné úlevy, však do značné míry rozhoduje posouzení bolestí ze strany lékaře, což může být značně subjektivní.
Pokud pacienti s bolestmi vyhledají odbornou pomoc během noci, pravděpodobnost, že se jim dostane úlevy v podobě analgetik, bude nižší než během dne. Ukazuje to nová společná studie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a Hadassah Medical Center, která byla publikována v žurnálu The Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Stručně řečeno lékaři během nočních služeb vykazovali menší míru empatie vůči bolesti svých pacientů a předepisovali méně analgetik, než by odpovídalo doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO).
„Lékaři jsou unavení, a proto méně empatičtí vůči bolesti svých pacientů. Když jsme sledovali propouštěcí lékařské zprávy z pohotovosti, zjistili jsme, že během nočních služeb předepisovali méně léků proti bolesti,“ vysvětluje profesorka sociální psychologie Shoham Choshen-Hillel z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, která se mimo jiné věnuje dopadům spánkové deprivace a vedla výzkumný tým. Ten sledoval celkem 67 rezidentních lékařů v USA a Izraeli, přesněji zkoumal jejich míru empatie a také analyzoval 13 482 propouštěcích zpráv pacientům, kteří vyhledali pohotovostní služby během let 2013 a 2020.
Jste empatický, doktore? Po noční ani ne
Během první části studie dostalo 67 rezidentních lékařů, tedy lékaři během své odborné přípravy, ráno dotazník s úkoly zaměřenými na míru jejich empatie s tím, že byli požádáni reagovat na simulované scénáře s pacienty. Zkoumaní lékaři byli buď na konci své 26hodinové směny, anebo teprve přicházeli do služby. Ukázalo se, že pokud lékaři teprve dokončili svou noční směnu, jejich empatie vůči bolesti pacienta byla nižší, než pokud byli odpočinutí a svou službu teprve začínali. Konkrétně tito lékaři vykazovali omezenější emocionální reakce vůči fotografiím zobrazující pacienty v bolestech a současně hodnotili pacientovi míru bolesti na škále níže. Pokud tedy lékaři sami byli unavení a nevyspalí, měli sklon bolesti pacienta hodnotit jako méně závažné, a to bez ohledu na to, jak vyčerpávající pro pacienta byly.
Jak uvádí autorský tým, subjektivní hodnocení bolesti ze strany lékařů může být ovlivněno řadou různých předsudků a také zkresleno více vlivy. „Během svého rezidentního působení pracují lékaři jak během denních, tak nočních směn. Práce na noční směny s sebou nese spánkovou deprivaci, rozladění cirkadiálních rytmů, únavu a stres. Současně je spojena s řadou negativních důsledků pro zdraví lékařů, včetně duševních poruch. Dopady nočních směn na lékaře mohou ovlivnit i jejich pacienty,“ konstatuje autorský tým, který předpokládal, že noční směny a jejich důsledky mohou ovlivnit i míru empatie vůči pacientům, tedy schopnosti porozumět jejich bolesti. Přičemž právě empatie na straně lékařů je jedním z klíčových elementů pro funkční vztah mezi lékařem a pacientem, a sama o sobě přináší lepší klinické výsledky, lepší spolupráci pacientů během léčby a také jejich vyšší spokojenost.
Během nočních služeb lékaři předepisují méně analgetik
Druhá část studie se zaměřila na konkrétní chování lékařů v reálných nemocničních podmínkách. Zpětně tým analyzoval celkem 13 482 lékařských zpráv pacientů, kteří vyhledali pohotovostní službu v izraelských a amerických nemocnicích během let 2013 až 2020. Jednalo se o pacienty, jež přišli kvůli bolestem, například zad nebo hlavy. Šance pacientů, že dostanou analgetika, byla v případě nočních služeb bez ohledu na specializaci lékaře v průměru o 20 až 30 procent nižší, než pokud by do nemocnice přišli během dne. Současně se ukázalo, že ochota lékařů předepsat pacientům se středně závažnými a závažnými bolestmi analgetika byla celkově nižší, než by odpovídalo doporučením WHO. Jinými slovy, bolest pacientů nebyla adekvátně léčena, a pokud se navíc jednalo o pacienty přicházející během noci, dostalo se jim méně často potřebné úlevy.
Tento rozdíl mezi doporučenými postupy a reálnou mírou preskripce analgetik byl nejvyšší v případě, že stav pacienta vyžadoval podání opioidů. Horší management zvládání bolesti tedy přímo souvisel s denní dobou, kdy lékaři pracovali. „Uvědomujeme si, že noční směny jsou důležitým a dříve nerozpoznaným faktorem zkreslení pro zvládání bolesti, pravděpodobně způsobeném zhoršeným vnímání bolesti na straně lékařů,“ dodává Anat Perry, psycholožka působící na Hebrejské univerzitě a členka autorského týmu. Podle ní i lékaři, kteří se snaží o své pacienty starat co možná nejlépe, jsou ovlivněni negativními dopady nočních směn.
Vyspaní a odpočinutí lékaři lépe léčí své pacienty
Nedostatečně léčené bolesti přitom vedou ke zbytečnému utrpení pacientů, kterému lze předejít vhodnou medikací. Spánková deprivace na straně lékařů se tak přímo podepisovala na kvalitě péče, kterou pacienti dostávali. Navíc běžně dochází k situaci, že na nočních směnách pokračují lékaři, kteří již před tím sloužili během dne, tedy neměli možnost si odpočinout. O to unavení nebo dokonce více podráždění mohou být.
K praktickým doporučením vyplývajícím ze závěrů studie patří to, že by nemocnice a další zdravotnická zařízení měla mít k dispozici strukturované pokyny pro léčbu bolesti, které by mohly omezit vliv individuálního rozhodnutí lékaře či lékařky. To může být zkresleno právě jejich únavou a nevyspáním, tedy nižší mírou empatie vůči pacientům.
K dalším konkrétním doporučením patří podle autorského týmu také větší důraz na práci se samotnými lékaři a lékařkami a více pozornosti ze strany vedení zdravotnického zařízení vůči jejich psychickému i fyzickému stavu. Tedy lepší plánování služeb tak, aby zdravotníci, nejen lékaři, měli možnost odpočinku, případně zkrácení nočních směn.
„Naše zjištění mohou přinést logické závěry i pro další pracoviště, jež vyžadují práci ve směnném provozu a současně je zde potřebné empatické rozhodování pracovníků, včetně krizových center, záchranných složek nebo armády. Ve skutečnosti by výsledky naší práce měli vnímat všichni, kteří zažívají spánkovou deprivaci,“ dodal Alex Gileles-Hillel, lékař působící na Lékařské fakultě Hebrejské univerzity a také v Hadassah Medical Center.