Veřejné lékárenství je podfinancované, systém doplatků řídí monopolní a kartelové struktury, Ministerstvo zdravotnictví nic neřeší a role lékárníka je osekaná na výdej krabiček. Přesvědčen je o tom Aleš Nedopil, lékárník, který minulý měsíc předal oběma komorám Parlamentu petici, v níž jménem nezávislých lékárníků požaduje, aby stát garantoval rovné podmínky pro poskytování lékárenské péče a všeobecnou dostupnost léčiv. Také v ní požaduje, aby doplatek na shodný částečně hrazený léčivý přípravek byl ve všech lékárnách stejný. Co konkrétně mu na současném systému vadí? O tom si povídal se Zdravotnickým deníkem.
Kolik podpisů už vaše petice obsahuje?
K datu 11. července 2024, kdy jsme petici předložili do petičních výborů obou komor Parlamentu ČR, petice obsahovala celkem 12 584, z toho většinu fyzicky na arších a jen několik stovek elektronicky. Elektronicky se petice podepisuje ještě dnes, a časem uvidíme jestli tyto následné podpisy použijeme, v procesu legislativního zpracování petice v Poslanecké sněmovně a Senátu.
Požadavky lékárníků na sjednocení doplatků v minulosti neuspěly. Proč myslíte, že tentokrát se věc podaří prosadit?
Petice není jen o doplatcích, ale požaduje konečně jednou a provždy zcela komplexní reformu lékárenské péče. Stávající stav dospěl do takové úrovně, že mnohé procesy v lékárenství jsou nastaveny tak absurdně, že už je nechápou sami legislativci, natož exekutiva v podobě úředníků ministerstva a SÚKL. Podle nás tento stav nutí ke vzniku dalších demagogicko-byrokratických opatření, které celému systému veřejného lékárenství nic dobrého nepřináší, a místo užitku tu dělají další problémy. Toho všeho pak využívají různé mafiánské a úřednicko-lobbistické skupiny k obohacování se a vyvádění peněz z veřejného zdravotního pojištění.
Co vám tedy vadí?
My jako nezávislí lékárníci máme pocit, že celý systém z nás lékárníků mnohdy dělá něco jako „nesvéprávné jedince“ nebo „pitomečky“, kteří nemohou rozhodnout ve prospěch pacienta resp. jeho optimální léčby, i kdyby chtěli sebevíce. Místo toho nám vláda prostřednictvím SÚKL vyhrožuje nesmyslnými pokutami v gigantických výšinách. Paralelně s tím však efekt posledních opatření (právě z dílny pana ministra Vlastimila Válka) nevede vůbec k ničemu dobrému, ba naopak. Z lékárníka se tak stává něco jako „vydávací stroj“, který je vlastně k ničemu – paradoxně i přesto, že si lékárníka společnost zaplatila nesmírně nákladným a náročným studiem na univerzitě tak, aby lékárník jako jediný měl licencované oprávnění zacházet s tak citlivou, zneužitelnou a nebezpečnou komoditou jako jsou léčiva.
V petici mimo jiné požadujete, aby stát „garantoval rovné podmínky pro poskytování lékárenské péče a všeobecnou dostupnost léčiv pro všechny obyvatele“. Jak si to konkrétně představujete? Jak by měl stát garantovat dostupnost léčiv? Má je sám vyrábět?
Ne, stát nemusí nic vyrábět. Myslím si, že nemusí ani nikomu skoro nic nařizovat (co a jak má kde a v jakém množství dělat či skladovat). Je tu přece dost kvalifikovaných tradičních farmaceutických výrobců, kteří ví, jak se co správně dělá a jak se mají přizpůsobit trhu a kdy, co a kam dodat a vyrobit tak, aby všichni pacienti měli všeho dostatek. Stát zde má vytvářet pouze mantinely a zamezovat „kuplířství se zdravím“ a „vydírání nemocných“ a hlídat proto dodržování „společenských a etických pravidel“ a vykonávat smysluplnou kontrolní činnost.
Dále by se měl stát postarat o systém spravedlivého financování formou výběru pojištění, tedy zdravotní daně. Toto všechno v Čechách a na Moravě jaksi přestalo a stále víc přestává fungovat.
Můžete to rozvést?
Současný stát má představu, že nařídí farmaceutickým společnostem, aby tady vyráběly léky za 3,50 korun (když v sousedních zemích stojí 35 eur), že nařídí distributorům, že je budou prakticky za podnákladovou úhradu logistiky rozvážet 24hodin všude, kde se dá, pro jistotu nejen do lékáren, ale do ordinací, vakcinačních center nemocnic apod. Opět to porovnejme, v okolních zemích se veškerá logistika přísně dodržuje v linii výrobce – velkoobchod – lékárny a ty pak zajišťují zdravotní zařízení, pacienty a případně místa další spotřeby bez dalších nákladů na velkoobchodní logistiku. No a vrcholem státních zásahů jsou opatření typu komunistických ideálů „poručíme větru dešti“, které shledávám v posledních regulích zavedených v souvislosti s nedostatkovými léčivy. Myslíte si, že tento stav českého lékárenství má do budoucna nějakou perspektivu? A že se tímto postupem zajistí dostupnost léčiv třeba jen z části tak, jak pro příklad definuje v preambuli zákon o léku v sousedním Německu?
Požadujete stanovení stejných doplatků u částečně hrazených léků. Je to proto, že řetězcové lékárny lákají pacienty na nižší doplatky? Co nezávislým lékárnám brání v tom cenu, a tím i doplatek, snížit také?
Principielně tu již dávno nejde vůbec o řetězce a jejich doplatky a to, jakým způsobem je snižují a kdo za to ve finále zaplatí. Já už vůbec neřeším tu praxi, že menší neřetězcové lékárny se nedostanou ke zpětným bonusům za obraty či se k určitým typům léčiv nedostanou vůbec, například kvůli tzv. DTP kanálům. Tady jde o to, že veřejné lékárenství v Čechách a na Moravě je tak zdecimované, že už se tu hraje jen na kolbišti v ekonomickém ringu a pacient přestal de facto stát a vládu a skutečné majitele lékáren dávno zajímat.
Podívejte se například na ePreskripci – hned po jejím zavedení se všichni těšili na zjednodušení administrativy a úředníci ze SÚKL nám slibovali, jak bude vyhodnocována efektivní terapie, farmakovigilance a bude perfektní přehled o interakcích a duplicitách v terapii. A výsledek po téměř šesti letech? Nikdo neviděl ani jedinou ekonomickou studii úspor, ani jedno zabránění duplicitních či neefektivních interakcí. No a co nás to všechno stálo a stále stojí? SÚKL má násobně více serverů, IT specialistů, dalších úředníků a budov. A my z lékáren platíme vyšší paušály za software, museli jsme koupit lepší scannery a platíme dražší a rychlejší internet. Kam se ale poděl nějaký efekt? Kromě ePreskripce je to úplně stejné se systémem EMVS respektive FMD (EMVS = The European Medicines Verification System – Evropský systém ověřování léčiv, FMD = Falsified Medicine Directive, Protipadělková směrnice – pozn. redakce), kteří mnozí správně označovali již před startem jako „použití jaderné bomby na špačka ve vinohradu“.
A když se vrátíme k doplatkům?
Mám obavy, že dnes již tu finanční šarádu s doplatky či bez doplatků řídí úplně jiné monopolní a kartelové struktury, než si představujeme, a že i to, jak neefektivně se zde utrácí třeba již přes 50 procent za tzv. inovativní a centrové léky, které bez vyhodnocení efektivity denně léčí několik tisícovek nemocných místo 10 milionů našich reálně vyléčitelných spoluobčanů v populaci. Není se pak čemu divit, když se v jižních Čechách zavře 14 lékáren na vesnicích a nebo, že někteří pacienti objíždějí celou Prahu, aby našli lékárnu, kde jim udělají magistraliter léčivo (léčivý přípravek připravený v lékárně na základě individuálního předpisu lékaře, pozn. redakce). V tomto kontextu se pak nesmíte ani divit absolventům farmaceutických fakult, že je již veřejné lékárenství neláká, a že i ze stávajících lékáren odchází mnoho kolegů mimo praxi nebo do předčasného důchodu.
Také požadujete „řešení dlouhodobě podfinancovaného systému veřejných lékáren, které zohledňuje vývoj inflace“. Jak by to měl stát udělat? Vy si coby prodejci léků zvýšené náklady nepromítáte do cen?
Ne, opravdu si zvýšené náklady promítnout do koncových cen léčiv nemůžeme, protože díky pravidelným revizím, se stále snižují maximální ceny původců regulovaných léčiv a marže je stále stejná, bez ohledu na inflaci. Podfinancování veřejného lékárenství je tu mnohaletý evergreen, který nikdo a to ani komora dlouhodobě neřeší. Všichni jen strkají hlavu do písku, a nemají ani relevantní data.
To, že nám na dohodovacím řízení zvýší pojišťovny signální výkon o nějakou drobnou korunu a my z ní navíc ještě odvedeme DPH, opravdu nepokryje inflační propad za posledních několik let, kdy enormně vzrostly jak provozní, tak personální náklady a ceny regulovaných léčiv se spíš snížily a tím i marže, které uplatňujeme společně s velkodistribucí. To, že nyní vyplácíme velkodistributorovi ještě fixní poplatek 1,50 korun za balení je už snad totálním výsměchem naší práce – zejména že to není paralelní s naším účtováním signálního výkonu, který se nepočítá na balení, ale na položku receptu
S manželkou jsme letos museli uzavřít dvě naše lékárny, protože v kombinaci s inflací, růstem nájemného cen energií a dalších nákladů, jsme se dostali hluboko pod hranicí jejich provozní udržitelnosti. A to i když jsme byli podporování místní samosprávou, která se nám snažila všelijak vyjít vstříc. Hodně jsme se ekonomicky zamysleli a hodně věci přehodnotili a porovnali si s okolím.
Jak to myslíte?
Máme přítele lékárníka nedaleko německého Essenu. Jedna z jeho lékáren skoro stejně odpovídá naší lékárně v Říčanech, a to jak z hlediska zaměstnanců, tak množství vydávaných receptů. I lokací je kolega také v aglomeraci velkého města a počet obyvatel má jeho městečko podobný jako my v Říčanech. Rozdíl je jen to, že u nich jsou ve městě jen tři lékárny a nás v Říčanech jich je osm. Vzájemně jsme si porovnali hospodaření a nákladové a výnosové položky z uzávěrek za rok 2022 a došli jsme k závěru, který nás doslova šokoval. Jeho veřejná lékárna ve velmi podobném provozním režimu jako ta naše generuje zisk před zdaněním za rok zhruba 320 tisíc eur za rok (asi 8 milionů korun, pozn. red.). Naše lékárna za stejné období vygenerovala hrubý zisk před zdaněním 180 tisíc korun za rok. Myslíte, že je to normální? Dokážete mi odpovědět, co já dělám na rozdíl od mého německého kolegy zásadně špatně? A proč mne za to stát takto díky svým regulacím trestá?
O platové stránce jeho a jeho kolegů snad ani nemluvím, protože za plat českého lékárníka by v lékárně v Německu často nepracovaly ani sanitářky natož PTA asistentky (ekvivalent farmaceutických asistentů).
Co když se změny prosadit nepodaří?
Naše vláda a parlament by se měly co nejdříve chytit za hlavu a alespoň trochu pozornosti věnovat českému lékárenství, nebo jinak není daleko doba, kdy se celý systém zhroutí jako domeček z karet a pak už bude pozdě někoho zachraňovat různými fondy, které generuje například VZP. Lékárna přece jenom není obchod se spotřebním zbožím, ale zdravotnické zařízení, který často substituuje lékaře v první linii a šetří státu nemalé peníze, správně vedenou samoléčbou pacientů.