Ministerstvo zdravotnictví chystá úpravy ve zdravotních prohlídkách, které mají podstupovat profesionální i neprofesionální řidiči. Nově by mělo být nutné podstoupit prohlídku u starších řidičů ne v 65, ale až v 70 letech. Co se týče řidičů z povolání, chystá úřad podrobný popis stavů a kontraindikací – jenže podle Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP si při novelizaci ministerstvo tak trochu spletlo vyhlášku s odborným doporučením čili guidelines. Výsledkem by byl rozdíl v tom, co se požaduje po profesionálních řidičích a v drážní dopravě, takže by jinak vypadala například kritéria pro provedení prohlídky řidiče trolejbusu a řidiče tramvaje. Na druhou stranu z ministerstva dopravy zazněl nápad, zda neupravit či zcela nezrušit prohlídky řidičů z povolání.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek se chystá posunout věkový limit povinných prohlídek pro neprofesionální řidiče o 65 na 70 let. Podle něj jsme jedinou zemí v Evropě, která má povinnou prohlídku neprofesionálních řidičů už v 65 letech, šest zemí pak má? nastavenou jakoukoliv povinnost u seniorních řidičů.
„Prodlužuje se průměrný věk i věk ve zdraví. Mně bude příští rok 65 let, budu snad stále ještě vicepremiér a ministr zdravotnictví, ale budu muset na preventivní prohlídku, jestli můžu jezdit autem. Přitom to nemá žádný důvod, protože v literatuře existují tvrdá data s tím, že jediné, co má smysl u starších lidí cenu kontrolovat, je reakční doba, a na tu neexistuje žádný test. Problém starších řidičů není, že by hůře viděli nebo slyšeli, ale že s vyšším věkem se snižuje reakční doba. Proto to v poslední době například skandinávské země zrušily,“ uvedl na nedávné tiskové konferenci Vlastimil Válek.
Jenže podle předsedy Společnosti pracovního lékařství profesora Milana Tučka se reakční čas v odborných lékařských doporučeních zmiňuje ve vztahu ke stavům, vadám a nemocím dané osoby, nejde tedy o parametr, který by bylo možné použít sám o sobě, protože po něm musí následovat motorická odezva na dění v dopravě – a zde hrají roli i další faktory než jen uvědomění, že došlo k nějakému problému. „Lidé se svalovými či pohybovými problémy mohou zareagovat pozdě,“ konstatuje Tuček s tím, že reakční čas není problém změřit s použitím počítače, což však není reálná situace (můžete si to sami zkusit hned teď zde).
Od kdy je vhodné starší řidiče na prohlídky posílat, není podle něj až tak podstatné – zatímco některý sedmdesátník může mít zdravotní stav jako někdo jiný v padesáti, další bude v 65 zdravotně na úrovni člověka o více než deset let staršího. Jde spíše o to, že pokud si člověk v 18 udělá řidičský průkaz a nebude chodit na preventivní prohlídky, může se v krajním případě dostat na kontrolu až v oněch 65 či do budoucna v 70 letech. Během této doby se u něj mohou objevit problémy se zrakem či sluchem, mnohem častěji jde ale o nekorigovaný vysoký tlak či nekompenzovaný diabetes, které se taktéž mohou podepsat na způsobilosti k řízení.
Na druhou stranu vyvstává otázka, jak často lékař skutečně v případě pochybností o způsobilosti seniorního řidiče k řízení přistoupí k tomu, že by mu omezil či zakázal ježdění.
„Praktickým lékařům se těžko vystupuje proti zájmu registrovaných pacientů. Nicméně si myslím, že když se věci dělají pořádně a lidem se to vysvětlí, tak je řadu z nich možné přesvědčit. Systém je nastavený dobře a kontraindikace jsou jasně vyjmenované. Otázka je, nakolik se to v praxi dodržuje. Někteří posuzující lékaři tyto záležitosti podceňují. Na to pak ale může doplatit někdo jiný,“ podtrhává profesor Tuček.
Řidiči z povolání jsou prohlídkami nuceni k léčbě
V souvislosti s plánovaným zvýšením věku pro pravidelné zdravotní prohlídky pro neprofesionální řidiče ministerstvo dopravy navrhlo, zda by nebylo vhodné upravit četnost či dokonce zcela zrušit prohlídky profesionálních řidičů.
„Můj názor je, že současný systém je z hledisek periodicity pravidelných prohlídek nastaven přiměřeně, tedy správně, a účinně předchází doložitelným problémům zdravotního stavu profesionálních řidičů, zejména nekorigovaným hypertenzím a obtížně kompenzovaným diabetům, neboť jsou řidiči kontrolami nuceni dodržovat určitá pravidla včetně léčby. Pokud někdo hodlá zvyšovat ohrožení ostatních účastníků silničního provozu nemístnými úpravami, může tak činit nikoliv s vědomím a podporou těch, kteří mají dlouholetou zkušenost s posuzováním zdravotní způsobilosti k práci u těchto profesí,“ zareagoval na návrh Milan Tuček.
Dnes musí profesionální řidiči na kontroly do 50 let jednou za dva roky a po padesátce každoročně. „Když se to takto kontroluje, jsou lidé nuceni, aby se sebou něco dělali,“ doplňuje profesor Tuček.
Podle něj jsou ovšem změny, které ministerstvo zdravotnictví plánuje v rámci novelizace vyhlášky 277/2004 o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel ze značné části mimo mísu.
„Je to v podstatě podrobný metodický návod, který vlastně nahrazuje standardy, jež si jednotlivé odborné společnosti nastavují samy. Vložit to do přílohy vyhlášky je nemyslitelné. Měly by tam být skupiny nemocí, ne výklad jednotlivých stavů, což se v průběhu času mění – dřív nebylo myslitelné takto pustit člověka s kardiostimulátorem, dnes je to možné. Tvůrci si tedy pletou právní předpis a odborné doporučení. Je to hloupě připravené, protože když se podíváme na to, co dnes vyžaduje právní předpis pro drážní profese, je to nastaveno jinak. Přitom tak dramatický rozdíl v požadavcích na strojvedoucího a řidiče kamionu není. Nemluvě o tom, že řidiči trolejbusů byli vyňati z drážního předpisu a byli zařazeni do silniční dopravy, takže na řidiče trolejbusu a tramvaje budou poněkud jiná kritéria,“ komentuje ministerský návrh Milan Tuček.
Na druhou stranu ale podle něj novela přináší i jednu pozitivní změnu, po které pracovní lékaři dlouho volají. Nově by se lékař neměl v posudku zabývat psychologickou stránkou, protože tou se beztak zaobírají psychologové zvlášť.