Na konci června zanesli zástupci spolků Mladí lékaři a Mladí praktici ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi návrh legislativní novely, která by umožnila mladým lékařům odečítat si nemalé výdaje na specializační vzdělávání z daní. Šéf rezortu vyjádřil připravenost návrh podpořit, ale sám podle svých slov preferuje stav, kdy předatestační přípravu hradí lékaři jeho zaměstnavatel. To je však cesta, která v případě mladých praktických lékařů nestačí, sdělil Zdravotnickému deníku předseda spolku Mladí praktici Vojtěch Mucha. A upozorňuje, že bez podpory sponzorů nebo rezidenčních míst nemá mladý praktik či praktička šanci uhradit si náklady sám.
Pan ministr i přes svoji podporu návrhu na odečet nákladů na specializační vzdělávání z daní uvedl, že preferuje cestu, kdy vzdělávání hradí zaměstnavatel. Nakolik je však tato cesta reálná pro praktické lékaře a lékařky?
U praktických lékařů (včetně praktických lékařů pro děti a dorost) je využívána spíše výjimečně. Když se lékař vzdělává v jiném specializačním oboru, zpravidla tráví velkou část vzdělávání na daném nemocničním oddělení, kde po počátečním zaškolení reálně přináší nemocnici zisk a navíc na daném oddělení po atestaci často alespoň částečně zůstává. Praktický lékař ale tráví téměř dvě třetiny předatestační přípravy mimo ordinaci svého školitele na stážích, které jsou ještě navíc placené. Po atestaci pak lékař ve většině případů od školitele odchází pracovat do vlastní praxe.
V naší zemi stále většina ordinací pracuje v modelu jeden lékař – jedna sestra, jen pomalu vznikají tzv. sdružené praxe, kde pracuje více lékařů, ačkoliv v západním světě je vznik sdružených praxí jednoznačně podporován. U nás je zatím bohužel tento trend spíše brzděn, a to především přístupem zdravotních pojišťoven.
Předseda spolku Mladí praktici Vojtěch Mucha. Foto: Archiv Vojtěcha Muchy s jeho svolením.
Jakým způsobem si tedy mladí praktičtí lékaři a lékařky hradí své specializační vzdělávání dnes? Kolik to vlastně stojí?
Většina všeobecných praktických lékařů (VPL) má hrazeno vzdělávání z tzv. rezidenčních míst – dotací vypsaných ministerstvem zdravotnictví. Každý rok je vypíše pro zhruba 100 až 110 lékařů. Zájemců je však výrazně více, obvykle kolem 150, poslední roky i přes 200.
Výše dotace na celé vzdělávání (tři roky) je 1 440 000 korun, tedy 40 000 na měsíc. Na první pohled se může dotace zdát vysoká, ale platí se z ní veškeré stáže, mzda lékaře, veškeré pracovní oblečení, pomůcky apod. Část financí by měla zbýt jako odměna školiteli. Pokud však školitel zohlední výši tzv. zaručené mzdy školenci (v současné době 29 400 korun měsíčně hrubého), buď mu nic nezbude, nebo na rezidenta ještě doplácí.
Jsou schopni si mladí praktici hradit své vzdělávání bez rezidenčního místa?
Cestu hrazení bez rezidenčního místa si mohou dovolit především ordinace v rámci řetězců a větších zaměstnavatelů. U nich ale zase mizí jedinečnost vzdělávání u VPL, kdy školenec je školen „jedna ku jedné“ se svým školitelem.
Mladý lékař v ČR nemá de facto šanci zmíněnou částku uhradit sám. Už proto, že platy mladých lékařů jsou velmi nízké, v reálu často těsně nad hranicí minimální mzdy. Ani platy atestovaných lékařů u nás nepatří mezi vyloženě vysoké. Nevím o nikom, kdo by se vzdělával cestou „studentské půjčky“. Jediná jiná šance tak je, najít sponzora. Někteří školitelé (například řetězce) vzdělávání lékaři uhradí pod podmínkou, že u nich bude dále určitý počet let pracovat. To ale jako Mladí praktici z mnoha důvodů rozhodně nedoporučujeme.
Nejlepší cestou tak stále zůstávají rezidenční místa. Proto každý rok zoufale voláme po navýšení jejich počtu a výše dotace, aby školiteli zůstala nějaká odměna a mohl se více soustředit na kvalitu vzdělávání (školit se ve školení, věnovat více času mladému lékaři apod.).
Jak velkou pomocí může tedy být navrhovaný odečet nákladů na specializační vzdělávání z daní?
V případě praktických lékařů vlastně příliš velkou ne. Tento návrh spíše směřoval na pomoc lékařům, kteří si stáže hradí sami.
Na červnovém setkání s panem ministrem jste spolu s Mladými lékaři probírali i další problematické aspekty specializačního vzdělávání. Co byste z toho zdůraznil z pohledu praktických lékařů a lékařek?
Kromě výše dotace a počtu rezidenčních míst je z hlediska vzdělávání pro nás nejpalčivější kvalita vzdělávání. Tu dosud prakticky nikdo nekontroluje a často až u samotné atestační zkoušky lékař zjišťuje, že nebyl dostatečně vyškolen ve všech aspektech praktického lékařství – oboru s nejširším záběrem ze všech oborů. Zkoušku pak musí opakovat a do té doby dále pracuje jako lékař bez atestace (dle zákona pod dozorem atestovaného lékaře). Vzdělávání se protahuje, vyškolený lékař v systému chybí atd.
Na tom nyní začínáme pracovat ve spolupráci s dalšími organizacemi, především Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a Společností všeobecného lékařství ČLS JEP. Doufáme i v podporu ministerstva zdravotnictví. Plánujeme získávat zpětnou vazbu od všech Mladých praktiků, jak probíhalo jejich vzdělávání. Vytváříme interaktivní mapu všech školitelů, kde se budou moci prezentovat a nabízet své ordinace budoucím školencům. Podporujeme přípravu nových kurzů pro školitele včetně mezinárodních kurzů Leonardo atd. Hlavním cílem do budoucna je, aby rezidenční místa dostávali skutečně ti nejkvalitnější školitelé v místech, kde je to nejvíce potřeba.