Německým nemocnicím by se mělo v budoucnu ulevit. Spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach (SPD) představil plán reformy nemocniční sítě, kde jeho nosnou myšlenkou je snížení ekonomického tlaku na zdravotnická zařízení a větší důraz na medicínskou stránku poskytované péče. Zásadními úpravami má projít také systém plateb za případ. O podobě reformy informovala řada německých médií, včetně odborných deníků Deutsches Ärzteblatt nebo Ärztezeitung.
Spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach zdůraznil, že nemocnice čelí vážným problémům zejména kvůli systému plateb za případ, který je svázaný se systémem DRG. Nemocnice podle Lauterbacha dosahovaly zisku pouze tehdy, když co nejlevněji ošetřily co nejvíce případů. Ekonomika tak prý dosud hrála příliš velkou roli.
Cílem předkládané reformy nemocniční sítě je „vymanit se z tohoto začarovaného kruhu“ a znovu zatraktivnit nemocnice pro zaměstnance. Lauterbach dále uvedl, že jím navržené změny umožní lépe přežít i nemocnicím ve venkovských oblastech. Spolkový ministr zdravotnictví označil reformní plány za revoluci.
Tři úrovně nemocnic
Lauterbach a jeho 17členná odborná komise, která reformu pomáhala připravovat, navrhuje definovat celostátní jednotné úrovně nemocniční péče. „Struktury nemocnic v Německu historicky rostly a liší se region od regionu. Každá nemocnice má jiná odborná oddělení a výkony, které nepodléhají žádné přesné definici a podléhají jen částečně minimálním požadavkům,“ cituje deník Deutsches Ärzteblatt z navrhovaných reforem.
Za účelem standardizace tak Lauterbach navrhuje rozdělit nemocnice v Německu do tří úrovní. Do první, nejnižší, by spadaly nemocnice poskytující základní péče. Nemocnice druhé úrovně by zajištovaly standardní a specializovanou péči, třetí úroveň nemocnic by poskytovala péči maximální.
V rámci první úrovně by systém ještě rozeznával nemocnice zajišťující pohotovostní péči a nemocnice zajišťující mezisektorovou péči. Tato zdravotnická zařízení by pak měla být oddělena od DRG systému a byla by financována na základně degresivních denních sazeb vypočítaných co nejvěrněji podle skutečných nákladů. Nemocnice prvního stupně by měly sehrát klíčovou roli na cestě k překonání sektorových hranic. Lauterbachova komise proto doporučuje plánovat tyto nemocnice regionálně napříč všemi obory.
Minimální požadavky na péči
Pro každou úroveň nemocnic mají být definovány pevné minimální požadavky z hlediska nějaké minimální strukturální kvality, aby byla zajištěna kvalitní lůžková a mezisektorová péče. Nemocnice by tak dané služby směly poskytovat pouze tehdy, když tyto požadavky splní. Pacienti s rakovinou budou moci být léčeni pouze v certifikovaných centrech a rovněž ne každá klinika bude moc provádět mimotělní membránovou oxygenaci (ECMO). „Zdravotnictví dnes trpí extrémně heterogenní kvalitou nemocnic,“ uvedl Christian Karagiannidis, člen Lauterbachovy odborné komise pro přípravu nemocniční reformy.
Komise dále navrhuje zavedení 128 skupin služeb, pomocí kterých bude možné nemocnicím přesněji přiřadit, které služby vlastně mohou poskytovat. V praxi to bude znamenat, že například označení „interna“, které je příliš široké, bude nahrazeno přesněji definovanými výkonovými skupinami, například „kardiologie“.
„Nemocnice dnes až příliš často ošetřují některé případy bez odpovídajícího personálního a technického vybavení, jako jsou infarkty bez levého srdečního katétru, cévní mozkové příhody bez iktové jednotky nebo onkologická onemocnění bez certifikovaného onkologického centra,“ uvádí komise v návrhu reforem.
Výlučný DRG systém nahradí dvoupilířový model
V budoucnu tedy bude možné náklady za ošetření vyúčtovat pouze v případě, že nemocnici byla přidělena příslušná skupina služeb. Předpokladem jejího přidělení je splnění přesně definovaných strukturálních požadavků na příslušnou výkonovou skupinu, například také s ohledem na personál a vybavení. Některé služby tedy budou moci být zajišťovány nemocnicemi všech úrovní, jiné jen v nemocnicích ve vyšší úrovni.
Spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach zdůraznil, že návrhy jeho komise se týkají pouze reformy celostátních úhrad. Plánování nemocnic zůstává stoprocentně v rukou spolkových zemí. Realizace reformních myšlenek však bude možná pouze tehdy, když je spolkové země převezmou a zavedou.
Třetí významnou novinku do systému přináší návrh, aby výhradní financování nemocnic prostřednictvím paušálních sazeb za případ (skrze DRG) bylo nahrazeno dvoupilířovým modelem. „Navrhujeme, aby v budoucnu bylo 40 procent provozních prostředků financováno předem,“ řekl Karagiannidis. To zahrnuje rozpočet péče, který se dnes používá k úhradě osobních nákladů na péči u lůžka. „V některých výkonnostních skupinách by měl být paušální poplatek 60 procent, například v intenzivní medicíně, urgentní medicíně, neonatologii nebo porodnictví,“ pokračoval Karagiannidis s tím, že zbylá část by byla financována jako doposud.