Nový národní onkologický program pro období do roku 2030 stále není dokončen, i když měl začít platit již od letošního roku. Zatím jej připravovali především odborníci a i po roce diskusí stále chybí shoda na jeho podobě na vládní úrovni. A bez ní se tento strategický dokument, který zasahuje do působnosti hned několika ministerstev, neobejde. Přitom vyžaduje shodu na meziresortních tématech jako je například podoba boje proti nadměrné spotřebě alkoholu a tabáku nebo kvalita života pacientů v remisi. Zatím není ani známo, kolik to všechno bude stát a kdo to zaplatí.
V polovině prosince předložili úředníci ministerstva zdravotnictví svým kolegům z ostatních resortů k připomínkám dlouho očekávaný návrh Národního onkologického programu pro období 2022 až 2030. Ten má nahradit aktuálně platný text, jehož první verze vznikla již v roce 2004. Nový program by měl lépe odrážet nové trendy v oboru i technologický vývoj a reflektovat mezinárodní dění jako je například Evropský plán boje proti rakovině představený Evropskou komisí před rokem.
Původně měl být nový plán zveřejněn již v polovině minulého roku, ale kvůli pandemii covidu i komplikovaným diskusím, které se chvílemi odehrávaly i na nejvyšší politické úrovni, stále není hotov. V současné chvíli je k dispozici text zpracovaný odborníky, nad nímž však doposud neproběhla širší meziresortní diskuse, jak dokument podobného strategického významu vyžaduje. Ačkoli měl tedy začít platit již letos, datum jeho přijetí vládou zatím není známo.
Přípravu zkomplikoval covid-19 i Český onkologický institut
Zpracování národního onkologického programu, jehož znění má Zdravotnický deník k dispozici, se vloni ujala Česká onkologická společnost (ČOS) ve spolupráci s kolegy z dalších odborných společností. Ze současného dvoustránkového dokumentu se postupně stal tlustý bumbrlíček o necelých 150 stranách, který se podrobně zabývá otázkami prevence, screeningu, léčby a následné péče stejně jako vzděláváním či výzkumem. Na rozdíl od svého předchůdce se věnuje i dosavadní slabině péče o onkologické pacienty v Česku, a to podpůrné a paliativní péči a zlepšení jejich kvality života.
I kvůli širokému záběru se jeho dokončení nakonec významně zpozdilo a ostatní resorty jej dostaly k připomínkám až vloni v prosinci. Významnou roli sehrála též pandemie covidu a debata o Národním plánu obnovy, který také obsahuje onkologickou část.
Právě tento dokument, podle něhož Česko může čerpat až 200 miliard korun z peněz EU na svou obnovu po covidové pandemii, začala vláda Andreje Babiše (ANO) chystat nezávisle na přípravě nového onkologického programu. A brzy se dostala s vedením odborné společnosti do sporu, především v souvislosti se záměrem vybudovat v Praze „na zelené louce“ za sedm miliard korun Český onkologický institut (psali jsme zde a zde). Současná verze programu s výstavbou institutu nicméně nakonec počítá.
Chybí zhodnocení finančních dopadů
V přípravě primárně odborníky tkví i současný zásadní problém dokumentu. Představuje především pohled expertů, a nejedná se tak o strategický text, na němž by panovala shoda na úrovni celé vlády.
Zcela v něm například chybí taková maličkost jako vyhodnocení finančních dopadů navrhovaných opatření a upřesnění toho, kdo tyto peníze zajistí a odkud. Jak vyplývá ze zápisů z jednání výboru ČOS, odborná společnost byla dodatečně požádána o doplnění ekonomické analýzy dopadů, ta to však odmítla. „(To) nemohou autoři se svou odborností vypracovat a považují tento úkol za pro ně nerealizovatelný,“ uvádí se v zápise ze 14. prosince. V textu programu tak nakonec zůstala jen obecná poznámka o tom, že za zajištění financí odpovídají příslušná ministerstva a další zapojené orgány.
Přitom právě to představuje zásadní problém například pro ministerstvo financí. Ve svých zásadních připomínkách žádá po resortu zdravotnictví vyčíslení dopadů na státní rozpočet a další veřejné rozpočty, včetně upřesnění toho, která opatření jsou finančně zabezpečena a která nikoli. Dále požaduje „uvedení měřitelných cílových indikátorů všude, kde je to možné.“ Ty totiž slouží nejen k vyhodnocení programu, ale i ke kontrole finančních toků.
Úřad dále kritizuje, že dokument se blíže nezabývá personálním zajištěním programu. „Nedočteme se, jaká je nyní personální kapacita v onkologii (s výjimkou hematoonkologie), kolik nových pracovníků jakých odborností bude potřeba pro realizaci opatření tohoto programu a jakým způsobem toho chtějí předkladatelé dosáhnout,“ píše resort.
MPO: Nedělejte z programu plán boje proti alkoholismu
Zásadní problém s dokumentem má i ministerstvo průmyslu a obchodu. Jeho připomínky mimochodem dobře odráží stále přetrvávající spory mezi oběma resorty (a nejen jimi) v přístupu k regulaci spotřeby alkoholu v ČR, které na odborné úrovni nebyly a ani nemohly být dořešeny (podrobnosti například zde a zde). Alkohol totiž spolu s tabákem patří mezi rizikové faktory zhoubných nádorů, a program se tak zabývá i posílením boje proti jeho konzumaci.
Podle MPO by se však onkologický program neměl zaměňovat s plánem boje proti alkoholismu. Měl by proto více rozlišovat „mezi běžnou a zodpovědnou spotřebou a na druhé straně škodlivou a nadměrnou konzumací alkoholových nápojů včetně jejich negativních externalit, proti nimž jsou preventivní opatření především namířena.“ Úřad také odmítá obecnou zmínku o úpravě regulace reklamy a prodeje alkoholu, kterou považuje v současné době za dostatečnou.
Varuje též před případným dramatickým a jednorázovým zvyšováním daňových sazeb u alkoholu, protože to „přinese neblahé důsledky zejména v nárůstu šedého a černého trhu.“ Odmítá obecný návrh, aby se z prodeje tabákových výrobků a alkoholu financovala činnost sociálních programů a programů odvykání a požaduje uvést, „ o jaký způsob daňové asignace by se mělo jednat.“ To není vůbec triviální požadavek, protože i o tomto tématu se už na politické úrovni vedla v minulosti opakovaně debata – a zatím bezúspěšně.
Návrh Národního onkologického programu 2022-2030 tak nyní stále leží na ministerstvu zdravotnictví a zatím se počítá s jeho předložením členům vlády pro informaci. Do podoby strategického dokumentu, který bude schválen na vládní úrovni, má být teprve dopracován.