Nedostatek zdravotníků ohrožuje mnoho evropských zemí. A příčin je mnoho. Jednou z nich je i odliv mozků z chudších regionů do těch bohatších. Souvisí s tím rovněž dostupnost zdravotní péče v odlehlých oblastech. Jde o spojená témata, o nichž na úterní schůzi podvýboru Evropského parlamentu pro veřejné zdraví (SANT) hovořil koordinátor Evropského střediska pro sledování zdravotnických systémů a politik Matthias Wismar.
„I odchod malého počtu lékařů může mít velký dopad, pokud odcházejí z malé země,“ varoval Wismar členy podvýboru, které zasvětil do problematiky tzv. odlivu mozků v rámci EU. Připomněl při tom obecně známou věc, která není typická pouze pro oblast zdravotnictví, a to že zpravidla jde o odliv směrem z východu na západ, případně z jihu na sever. Také dodal, že nejde výhradně o evropský problém, ale trend odlivu mozků je prakticky celosvětový. I proto se problematice věnuje také Světová zdravotnická organizace (WHO), podle jejíhož kodexu by neměly země nabírat zdravotníky ze zemí, v nichž je jich nedostatek. Nejde o obecné pravidlo, WHO však připravilo konkrétní seznam zemí, z nichž získávat zdravotníky nedoporučuje. Jde převážně o země subsaharské Afriky a jižní a jihovýchodní Asie.
Jádrem Wismarovy prezentace ovšem byl odliv mozků v rámci zemí EU. Výsledkem toho je situace, kdy jsou mezi členskými zeměmi velké rozdíly v kapacitách zdravotníků. Wismar tyto rozdíly ilustroval na grafu, který znázorňuje podíl lékařů a sester v jednotlivých zemích. Vyplývá z něj mimo jiné to, že Česká republika se nejvíce blíží průměru EU.
Situace se zdravotnickými kapacitami v evropských zemích. Zdroj: Prezentace Matthiase Wismara
Nejvíce lékařů, vystudovaných v zahraničí, má podle prezentovaných údajů z roku 2021 z unijních států Norsko a Irsko, a to kolem 40 procent. Česká republika se s podílem 7,6 procenta zahraničních lékařů nachází relativně hluboko pod průměrem (18,9 procenta). Podobný trend byl vysledován i v sektoru zdravotních sester. Nejvíce v tomto ohledu spoléhá na zahraniční pracovní síly opět Irsko, kde téměř polovina všech sester vystudovala v jiné zemi. „Trend u lékařů se zvyšuje a zvyšuje se i u sester, ale tam není to tak dramatické,“ dodal Wismar. Přítomný chorvatský europoslanec Tomislav Sokol si na to konto posteskl, že „spousta zemí investuje do lékařů, ale ne do sester“.
Vlevo: Podíl lékařů vzdělaných v jiné zemi. Vpravo: Podíl sester vzdělaných v jiné zemi. Zdroj: Prezentace Matthiase Wismara
Jako ilustrativní příklad síly odlivu mozků v rámci EU koordinátor Evropského střediska jmenoval Německo, kde od roku 2013 do 2022 došlo k nárůstu lékařů ze zahraničí o 86,3 procenta – nejvíce jich přišlo z Rumunska, které se kvůli tomu velmi silně potýká s odchodem lékařů, což ohrožuje tamní systém zdravotní péče. Češi zaujali v žebříčku odešivších lékařů do Německa až deváté místo, umístili se tak těsně za kolegy ze Slovenska.
Lékař z ciziny do „pouště“ nepůjde
Ačkoliv příchozí zdravotníci pomáhají imigrační zemi doplnit kapacity systému zdravotní péče, Wismar upozornil na jednu skutečnost: „Pokud naberete lékaře ze zahraničí, tak ti obvykle nepůjdou pracovat do odlehlých oblastí, půjdou pracovat do velkých měst, zpravidla do nemocnic.“ Příchod zdravotníků proto sám o sobě neřeší problém nedostupnosti péče v odlehlých oblastech dané země – jejich odchod ho ale logicky prohlubuje.
V zemích tak vznikají tzv. zdravotní pouště, kde chybí lékařská péče – tento faktor pak ovlivňuje i další občanskou vybavenost v oblasti, neboť místa, kde není lékař, si méně lidí volí jako místo k životu. „Pokud budeme pouze nabírat lidi z venkovských oblastí a nebudeme je tam i lákat, tak vzniknou ostrovy bez zdravotní péče,“ zdůraznil Wismar s tím, že je v těchto oblastech potřeba posílit zejména primární péči. Na špatnou dostupnost péče v odlehlých oblastech a její dopady na sociální charakter společnosti upozornil i europoslanec Sokol. „Nedostupnost rozděluje občany na prvořadé a druhořadé,“ řekl.
Jako základní problém pak Wismar jmenoval populační stárnutí. Nejen že to s sebou přináší vyšší výskyt chronických onemocnění, problémů s mobilitou a další zdravotní potíže, stárnutí zesiluje nedostatek lékařů, neboť ti stárnou společně se zbytkem populace. Zmenšují se také kohorty, z nichž lze získávat nové studenty medicíny, pozdější zdravotníky. Wismar upozornil, že odliv mozků není pouze záležitostí již „hotových“ lékařů, ale začíná již ve studijním, nebo dokonce předstudijním, období. Mnoho lidí totiž odchází do zahraničí již studovat a následně se v zemi natrvalo usadí. „Musíme nalézt způsob, jak organizovat vzdělávání v zahraničí, aby se zdravotníci vraceli do svých zemí,“ dodal závěrem Wismar s tím, že belgické předsednictví se bude snažit téma odlivu mozků zvedat a vést diskuze o tom, co proti němu může Evropská unie či členské státy dělat.