Pandemií rizika nekončí. Nemocnice by měly zapracovat na plánech, jak postupovat v případě různých hrozeb

1 week ago

Covid nám jasně ukázal, jak důležité je být připraven. Vzpomeňme jen na počáteční obtíže v souvislosti s ochrannými pomůckami a jejich používáním, které bylo pro řadu zdravotníků novinkou. Nabyté zkušenosti je proto nyní třeba využít, každé zdravotnické zařízení by se ale zároveň mělo v rámci proaktivního vyhodnocování rizik připravit na to, že příště může hrozba přijít odjinud – viz případy kyberútoků na brněnskou či benešovskou nemocnici, loňské střelby ve FN Ostrava či tornáda na jižní Moravě. Tomu, jak zvyšovat bezpečnost ve zdravotnických zařízeních, se na XII. výroční konferenci Spojené akreditační komise věnoval její ředitel a také proděkan pro studium a výuku 3. LF UK David Marx.

„Stálo by za to přehodnotit způsob, kterým provádíme proaktivní vyhodnocování rizik, tedy co se ještě nestalo, anebo stalo, ale nebyli jsme na to tak úplně připraveni. Obecně je dobré, aby zdravotnická zařízení sama bez vazby na pandemický či celorepublikový plán identifikovala veškerá potencionální rizika. Všechna mají rizika požáru a zakouření, všechna mají riziko infekce. Ne vždy jsme se ale v analýze zabývali dopady globálních infekcí – většinou jsme se zabývali jen těmi, které mohou vznikat lokálně, a to ještě ne vždy z hlediska epidemického. Zásadní dopad na provoz zdravotnických zařízení mohou mít i přírodní katastrofy, ale ne všude stejný – jiná situace nastává v Uherském Hradišti, kde je nemocnice bezprostředně poblíž vodního toku, a jiná na Královských Vinohradech, kde záplavy pravděpodobně nenastanou, ale hrozí jiné, třeba vliv větru nebo srážek,“ uvádí David Marx.

Rizikem, na něž zdravotníci v posledních letech narážejí častěji než kdy dříve, je také násilí – vzpomeňme jen na loňský případ střely v ostravské nemocnici. A je třeba myslet i na občanské nepokoje. To je na místě vzít v potaz zejména tehdy, když se v blízkosti nemocnice nachází sportovní stadion a okolo tak mohou pochodovat davy fanoušků.

Proč jsou analýza rizik a plánování jejich řešení tak důležité? „V době krizového řízení výrazně narůstá počet rizik – pracuje se rychleji, nedodržují se všechna pravidla… Proto je potřeba na základě sběru informací o nových či intenzivnějších rizicích do budoucna procesy změnit. Rozhodně by se to nemělo řešit impulzivně z hodiny na hodinu, to jen v nejhorším případě. Měli bychom řešení odkládat do doby, kdy jsme schopni to propracovat ze všech stran,“ vysvětluje David Marx.

Proto je na místě, aby se v nemocnici sešel tým, který identifikuje všechna možná potencionální rizika. Nejrozšířenějším postupem je, že se formou brainstormingu, kterého se zúčastní všechny profese od lékařů po vrátné, tato rizika vytipují a vyhodnotí se u nich pravděpodobnost, že nastanou. Zároveň je třeba dle vlastních zkušeností třeba identifikovat dopad na zaměstnance či pacienty i budovy a zařízení.

„Je potřeba popsat možné reakce, edukovat pracovníky a hlavně to cvičit. Když se vrátíme k tomu, co jsme dělali loni v březnu, kdy jsme stavěli triážové stany a přestavovali budovy, můžeme už dnes říci, jak se připravit na případné opakování. Slyšel jsem názory, že se zavřela infekční oddělení a teď bychom je potřebovali. Moderní přístup ale není takový, že se staví infekční oddělení v každém okrese, ale je ve flexibilitě zařízení. V běžném provozu tu může být kožní či ortopedické oddělení, ale je relativně snadné je transformovat do izolovatelných pracovišť,“ poukazuje David Marx.

Nezapomínejme na potřeby zdravotníků

Při přípravě na rizika je třeba zaměřit se jednak na lidi, jednak na strukturální změny. Jednou z oblastí, na kterou je třeba v souvislosti s pracovníky myslet, jsou kompetence. To se ukázalo i při pandemii, kdy v nemocnicích pomáhalo 2800 studentů zdravotnických oborů. V současnosti přitom mají mít medici po druhém ročníku kompetence sanitáře a po třetím ošetřovatele. V rámci dotazníku mezi vypomáhajícími studenty se ale ukázalo, že v řadě případů bez ohledu na ročník medici vykonávali činnosti, které přísluší praktickým nebo všeobecným sestrám.

„Zdravotnická zařízení byla doškolením a zapracováním na místě schopna rezervní kompetence přidělovat. To podle mého není ideální a bude lépe, když budeme jako vzdělavatelé pracovat na tom, abychom pro případ potřeby poskytli nějakou garanci odborných kompetencí a dovedností. Rezervní kompetence se ale týká i personálu, který se přesouvá odjinud,“ říká Marx.

Ten také podtrhává klíčovou úlohu zdravotních sester, která se potvrdila během pandemie. Proto je potřeba mít sestřičky připravené a vytrénované, a to třeba i ve znalosti izolačního režimu či v tom, jak se oblékat do ochranného obleku.

Zároveň je ale třeba myslet také na potřeby zdravotníků. „Zásadně se ukázalo, že ne všichni jsme byli připraveni na řádnou péči o pracovníky v době krize. Jen izolované ostrůvky pozitivní deviace myslely na to, že když přesunu sestry z pediatrie či kožního na pracoviště někam, kde denně zemře třeba pět lidí, je třeba zpětnovazební mechanizmus a psychoterapeutická podpora. Komory psychologů či studenti s tím přicházeli sami, to je ale něco, co se musí kapacitně dopředu připravit, protože když nám chybí kliničtí psychologové v běžném režimu, tak nám v krizi chybí také,“ zdůrazňuje David Marx. Podobně je třeba pro případ krizového režimu myslet i na to, jak například zaměstnancům zajistit hlídání dětí či dopravu.

Další, v době kyberútoků velmi aktuální, je na místě připravit se na možnost selhání komunikace a ztrátu přístupu k datům. Lidé by tak měli mít nacvičeno, jak se dorozumět v rámci samotné nemocnice, ale i s ambulantním sektorem.

Akreditační komise poradí, na co se zaměřit

Vedle přípravy lidí je třeba myslet i na strukturální změny. Jde například o zmíněnou možnost snadno vytvořit izolované oddělení nebo zavést triáž u vstupu. Při té je zásadní snadná identifikace známek infekčního onemocnění a automatická izolace v místě triáže.

„I malá rekonstrukce se dá využít k tomu, aby se využily prvky flexibility. Samozřejmě nepřestavíme ze dne na den všechny nemocnice, ale je na to třeba myslet. Nemělo by se stát, že zrekonstruujeme celou budovu a pak si řekneme, a sakra, že nás to nenapadlo,“ poukazuje Marx.

Nemocnice by také měla mít zmapované záložní prostory mimo vlastní zdravotnické zařízení. Znalost prostředí, možností i kapacit je v tomto ohledu klíčová, což dokázala i zkušenost s nefunkční záložní nemocnicí v Letňanech.

Samozřejmě ne všechno ale musí ležet jen na nemocnici. Například v souvislosti materiálním zabezpečením od léků a ochranných pomůcek po čistící prostředky může dojít k přesahu na regionální nebo státní úroveň. Důležitá tak je koordinace jak v rámci samotného zařízení, tak s krajem. Pandemie přitom ukázala, jak velké rozdíly byly v mobilizaci mezi jednotlivými kraji – přitom ale nemusí být až tak náročné dopředu komunikaci připravit a natrénovat.

Pomoc s tím, na co se do budoucna zaměřit, by chtěla poskytnout i Spojená akreditační komise. „Bylo by dobře, abychom se drželi systémové analýzy rizik ve všech oblastech. Příště nás může potkat něco úplně jiného a být připraven je velmi důležité. Nyní sbíráme data, co byl v době pandemie největší problém. Pak zkusíme zpracovat vzorový metodický plán, který bude inventurou oblastí, které by se měly v jednotlivých zařízeních naplnit,“ dodává David Marx.

Michaela Koubová

Příspěvek Pandemií rizika nekončí. Nemocnice by měly zapracovat na plánech, jak postupovat v případě různých hrozeb pochází z Zdravotnický deník

Otevřít článek