Ministerstvo zdravotnictví přichystalo novelu zákona o zdravotních službách, která se dotýká širokého spektra oblastí od screeningů po hospicovou péči. Jednou ze změn, jíž přináší, je převod odpovědnosti za organizaci pohotovostí z krajů na zdravotní pojišťovny. Zavádí se také nový typ služby zvaný centra komplexní péče o děti, která mají umožnit dlouhodobě nemocným dětem zůstávat co nejdéle ve svém vlastním sociálním prostředí. Novela, která je nyní ve vnějším připomínkovém řízení, by mohla platit od ledna 2025.
„Cílem návrhu zákona je v prvé řadě řešení některých aplikačních problémů stávající právní úpravy. Jedná se mimo jiné o problematiku pohotovostních služeb, zahrnutí výkonů estetické medicíny do zdravotní péče či definici následné lůžkové péče. Dále se jedná o doplnění úpravy překážek udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, dílčí změny v úpravě některých povinností poskytovatelů zdravotních služeb či externího hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. Také se navrhují změny v úpravě řízení o udělení statusu centra vysoce specializované zdravotní péče, změny v úpravě screeningu a pacientských organizací,“ uvádí předkládací zpráva.
Novela dále upravuje vymezení hospiců, center duševního zdraví a urgentních příjmů tak, aby byly odstraněny interpretační nejasnosti dosavadní právní úpravy, byl jasně stanoven rozsah poskytovaných zdravotních služeb a podmínky, za jakých lze tato zdravotnická zařízení zřídit. Vedle toho do zákona zavádí úpravu center komplexní péče o děti, která jsou zaměřena na poskytování zdravotních služeb dětem s dlouhodobým zdravotním problémem. V neposlední řadě novela reaguje na nedostatečnou úpravu práv pacientů vykazujících znaky domácího nebo sexuálního násilí a pacientů, jež jsou osobami omezenými na svobodě. Upravují se i pravidla pro použití omezovacích prostředků v psychiatrii či situace, kdy například cizincům z třetích zemí je poskytnuta akutní péče bez jejich souhlasu. Doposud v takových situacích nebyla stanovena povinnost úhrady, takže zdravotnickým zařízením vznikaly mnohdy statisícové pohledávky.
„Dílčím cílem návrhu novely zákona o zdravotních službách je postupné odbourávání administrativní zátěže dopadající zejména na poskytovatele zdravotních služeb a příslušné správní orgány tak, aby postupně docházelo k odstranění administrativních překážek, které nemají žádný vliv na postavení pacienta ani na kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb,“ stojí v důvodové zprávě.
Do dlouhodobé lůžkové péče i z ambulancí
A s jakými novinkami novela konkrétně přichází? Jedna z důležitých změn se týká pohotovostí, za jejichž zajištění dle dosavadní úpravy odpovídal kraj. Zároveň nebyla jasně stanovena páteřní síť, což vedlo k nejasnostem ohledně adekvátního územního pokrytí. Nově tak bude odpovědnost za zajištění pohotovostních služeb přenesena z krajů na zdravotní pojišťovny, jako je tomu u jiných zdravotních služeb, a páteřní síť pohotovostí bude stanovena při pracovištích urgentního příjmu.
„Poskytovatelé zřizující urgentní příjem budou mít ovšem povinnost zajistit pouze prostorové a technické zázemí pro výkon lékařské pohotovostní služby. Personální zabezpečení lékařské pohotovostní služby bude de facto odpovědností zdravotní pojišťovny. Co se týče pohotovostní služby v oboru zubní lékařství, v tuto chvíli není nezbytné zákonem stanovit páteřní sítě této služby, zde je zajištění její adekvátní dostupnosti plně v kompetenci zdravotních pojišťoven,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Další okruh úprav se týká následné lůžkové péče. Stávající definice totiž předpokládá příjem pacientů do této péče především po hospitalizaci, přičemž znění zákona jasně neumožňuje výklad indikace k přijetí do následné lůžkové péče z péče ambulantní.
„Někteří poskytovatelé zdravotních služeb pacienty z domácího prostředí odmítají přijmout a hospitalizace pacientů z domácího prostředí na žádost praktických nebo odborných lékařů tak není mnohdy realizována. Služby domácí péče pro tyto pacienty jsou již nedostačující a jejich možnosti limitované. Domácí péče nezajišťuje nepřetržitou přítomnost lékaře, péče všeobecné sestry je omezena po určitý časový úsek, limitující je i dojezdová vzdálenost a čas, zdravotní služby poskytované praktickým lékařem ve vlastním sociálním prostředí pacienta nemohou nahradit lůžkovou péči,“ objasňuje důvod navrhované změny důvodová zpráva.
Novinkou by dále mělo být také odbourávání některých zbytečných administrativních povinností, například povinnosti poskytovatele zpracovat seznam zdravotních služeb, k jejichž poskytnutí je vyžadován písemný souhlas – tento výčet je totiž dán zákonem. Na druhé straně zákon doposud nepočítal u poskytovatelů jednodenní a lůžkové péče s pověřením konkrétní osoby k vyřizování stížností. Mnohdy tak stěžující nevěděl, kdo je pověřen vyřízením jeho věci a kam se může dále obracet.
Centra duševního zdraví by nemusela mít „sociální“ registraci
Velkého usnadnění by se měla dočkat centra duševního zdraví. Vedle kategorizace těchto center v návaznosti na to, pro jaké pacienty jsou určena, by nově nemusela být držitelem registrace k poskytování sociálních služeb. „V souladu s požadavky odborné veřejnosti by mělo být umožněno, aby centrem duševního zdraví mohl být i poskytovatel zdravotních služeb, který bude sociální služby centra duševního zdraví zajišťovat prostřednictvím smluvního poskytovatele sociálních služeb, který je držitelem této registrace,“ načrtává důvodová zpráva.
Úplnou novinkou by měla být centra komplexní péče o děti. V systému totiž nyní schází typ zdravotnického zařízení zaměřeného na poskytování komplexních zdravotních služeb dětem s dlouhodobým zdravotním problémem, které nemohou být dočasně ve svém vlastním sociálním prostředí. Zákonné ukotvení těchto center přitom umožní kontrolu vymáhání požadavků na jejich věcné a technické vybavení i personální zabezpečení.
Dosavadní znění zákona o zdravotních službách také nedostatečně reagovalo na situace, kdy je pacientem osoba vykazující známky domácího nebo sexuálního násilí. „Profesionálové ve zdravotnictví jsou přitom často těmi, kdo mohou domácí násilí jako jedni z prvních rozeznat a informovat oběť o relevantní pomoci a podpoře. Oběti domácího násilí mohou jako následek pociťovat nedůvěru vůči třetím osobám, v daném případě ošetřujícím zdravotnickým pracovníkům. Tato nedůvěra bude pramenit zpravidla, byť nikoli bezvýjimečně, ze skutečnosti, že ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem bude osoba opačného pohlaví. Nepodaří-li se zdravotnickému pracovníkovi navázat s pacientem, jenž je osobou vykazující znaky domácího nebo sexuálního násilí, vztah vzájemné důvěry, měl by mít takový pacient právo požadovat, aby mu zdravotní služby poskytl jiný k tomu způsobilý zdravotnický pracovník, umožňují-li to personální možnosti poskytovatele,“ objasňuje důvodová zpráva.
Nemocnice by navíc měly mít povinnost vytvářet podmínky pro duchovní péči poskytovanou nemocničními kaplany. Nově mají být vymezeny i podmínky pro výkon funkce nemocničního kaplana stran jeho vzdělání a pověření ze strany registrovaných církví nebo náboženských společností.
Další novinkou je povinnost pro poskytovatele vytvořit ošetřovatelské postupy pro prováděné výkony. Při vypracování místních ošetřovatelských postupů se bude vycházet z národních ošetřovatelských postupů, které ministerstvo zdravotnictví začalo vydávat ve svém věstníku.
Z dalších změn zmiňme například možnost ministerstva odebrat oprávnění externímu hodnotiteli kvality, který hodnocení soustavně neprovádí. Navrhuje se také zákonné vymezení screeningu s jasnou kompetencí ministerstva stanovovat podmínky pro poskytovatele zapojené do screeningu a pro zdravotní pojišťovny k adresnému zvaní pojištěnců. A nově by mělo být možno při kontrolní činnosti SÚKL dovolit nahlédnout do zdravotnické dokumentace přizvaným osobám, aniž by nutně musely mít způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Podobně doposud nebyla upravena možnost nahlížení do zdravotnické dokumentace monitorům a auditorům klinických hodnocení a členům etických komisí, které vykonávají dohled nad klinickým hodnocením.