Posílení a rozšíření bonusů pro pojištěnce společně s navýšením množství finančních prostředků, které jsou zdravotní pojišťovny oprávněny na prevenci využívat – taková je podle ministerstva zdravotnictví cesta k tomu, aby se screeningových a preventivních programů účastnilo více Čechů. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká tiskový mluvčí resortu Ondřej Jakob.
Jak více Čechů motivovat k účasti na preventivních a screeningových programech?
Existuje mnoho motivačních faktorů, které mohou podpořit nedostatečně vnímanou potřebu prevence ze strany laické veřejnosti, a tedy potenciálních pacientů. Problém českého systému je určitě nízká míra finanční zainteresovanosti na péči o vlastní zdraví. Nárok pojištěnce a právo na zajištění dostupnosti veškeré péče bez omezujících podmínek jsou v ČR velice široké a skutečně prakticky nemotivují příliš se o vlastní prevenci zajímat.
Jaké další formy motivace tedy v našem prostředí mohou fungovat?
Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo jít primárně cestou bonusů pro pojištěnce, kde vnímáme dostatečný prostor pro zlepšení. Plánujeme proto významné rozšíření programů financovaných z fondů prevence zdravotních pojišťoven. Současné omezené množství finančních prostředků, které jsou zdravotní pojišťovny oprávněny využívat, je nyní ne vždy dostatečné. Nutné je proto jejich navýšení.
Na druhou stranu čerpání těchto prostředků musí být z velké části vázáno na plnění základních podmínek v oblasti prevence, tedy účast na pravidelných prohlídkách, doporučených screeningových programech nebo i na očkování hrazeném z veřejného zdravotního pojištění. Pokud pak pojištěnec bude tyto podmínky plnit, měla by mu zdravotní pojišťovna umožnit čerpat významně vyšší prostředky z fondu prevence než těm, kteří tyto podmínky neplní. Zároveň navrhujeme rozšířit okruh potenciálních služeb, aktivit a výrobků, na něž bude možné prostředky čerpat.
Má ministerstvo v plánu definovat konkrétní podobu těchto služeb, aktivit a výrobků?
Navrhujeme legislativně otevřít širší spektrum možností, na které lze prostředky fondu prevence využívat, konečné rozhodnutí o tom, na co a v jaké výši bude zdravotní pojišťovna přispívat, ale bude na ní. Kromě podpory prevence tak umožníme transparentní a více konkurenční prostředí pro zdravotní pojišťovny, které podle našeho názoru posílí rychlejší rozvoj nejrůznějších preventivních programů. Například příspěvky na dentální hygienu či ozdravné pobyty jsou přitom součástí preventivních programů u mnoha zdravotních pojišťoven již nyní, u nich by tedy patrně došlo pouze k navýšení stávajících příspěvků.
Část expertů v souvislosti s prevencí zmiňuje také možné užití malusů. Jakým způsobem by bylo možné lidi penalizovat za neúčast v preventivních programech?
Zavedení malusů je v českém systému velmi komplikované. Jednak nelze jednoznačně odlišit situace, které by měly být „malusem“ zatíženy. Typická debata je vedena například o rozdílu mezi silným kuřákem, sportovcem vyznávajícím adrenalinové sporty, a osobou, která je v anamnestickém riziku vzniku chronického onemocnění, ale nedrží se lékařských doporučení. Rozdíly mezi jednotlivými případy je velmi obtížné hodnotit, mnohdy se navíc mohou prolínat mezi sebou a uspokojivě a spravedlivě je nelze vyřešit ani v čistě soukromém systému zdravotního pojištění. Ve veřejném zdravotním pojištění je pak situace o to více limitována rovností a solidaritou, která plyne z Listiny základních práv a svobod.
Mimo to je pak obtížně řešitelná i samotná administrace malusu. Pokud by se měl projevit v oblasti pojistného, je třeba si uvědomit, že v ČR je více než polovina takzvaných státních pojištěnců, kteří pojistné vůbec neplatí a nelze jim jej zvýšit. Pokud by se mělo jednat o pokutu, bylo by nutné o každém prohřešku vést poměrně komplikované řízení s nejistým výsledkem. Konečně pak například omezení přístupu k některým typům péče je problematické právě s ohledem na zakotvení nároku na hrazenou péči přímo v ústavních předpisech.