Během pandemie na Slovensku narostl počet nových pacientů s poruchami příjmu potravy až o 30 procent. Stále více se objevují u stále mladších lidí, dokonce už u školáků na prvním stupni základních škol.
„V Národním ústavu dětských nemocí v Bratislavě, na specializovaném pracovišti obtížně léčitelných poruch příjmu potravy, máme od roku 2017 odléčeno 136 hospitalizačních případů (128 pojištěnců). Zatímco v předpandemickém roce se na tomto oddělení specialisté starali o 26 pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny (VšZP), loni si ústavní léčbu vyžádalo 32 mladých lidí z řad našich klientů,“ konstatuje mluvčí VšZP Eva Peterová.
Počet nových pacientů s poruchami příjmu potravy však za poslední dva roky vzrostl až o 30 procent. Spouštěčem nebyla ani tak pandemie, jako okolnosti s ní související – nejprve izolace a později obavy spojené s návratem do školy. Když dítě cítí strach a nejistotu, zažívá intenzivní stres podnícený ať už školou, sociálními sítěmi nebo společenským děním, který však neumí pojmenovat ani zvládat. Kompenzuje si to tím, že začne kontrolovat sebe a řešit svůj vzhled.
Léčba v domácím prostředí
Poruchami příjmu potravy trpí různé typy dětí. To, co je spojuje, jsou osobnostní rysy. Téměř vždy jde o velmi zodpovědného, cílevědomého a empatického člověka se sklony k perfekcionismu a přebírání problémů jiných lidí na vlastní ramena. „Většinou jde o děti, o kterých mi rodiče řeknou, že do té doby s nimi nikdy nebyly problémy, dokonce neměly ani období vzdoru,“ popisuje zkušenosti psychiatrička Martina Paulinyová.
Převážná část pacientů je nastavena na léčbu v domácím prostředí, která se děje pod intenzivním dohledem rodiče. „Psychiatr je odborník na onemocnění, rodiče jsou odborníci na dítě, proto je třeba úzce kooperovat. Úkolem rodiče je vytvářet uklidňující atmosféru, dítě netrestat, netlačit na něj, protože to ještě více zvyšuje jeho úzkost. Čím větší úzkost, tím větší problém spolknout byť jen sousto. Psychologickou pomoc však potřebuje i rodič. V situaci, kdy nedokáže nakrmit dítě, se cítí být bezmocný, nekompetentní a ubíjí ho pocit viny. Proto je naším úkolem vést ho k sebedůvěrě a naději,“ popisuje Martina Paulinyová.
Těžké stavy je třeba léčit ve specializovaném ústavu
Dívky postihuje anorexie obvykle ve věku 13 až 15 let. Druhá vlna nemoci přichází u mladých kolem dvacítky. „Pro své pojištěnce s poruchami příjmu potravy do 18 let (bulimie, anorexie) zajišťujeme léčbu v Národním ústavu dětských nemocí v Bratislavě na specializovaném pracovišti obtížně léčitelných poruch příjmu potravy. Léčba je určena dětem při těžkých stavech anorexie a bulimie, které nelze řešit ambulantně,“ dodává Eva Peterová. Na specializované pracoviště v Národním ústavu dětských nemocí doporučí obecný lékař pro děti a dorost nebo jiný lékař, který léčí dítě na bulimii nebo anorexii.
Podle informací agentury TASR počet dětských pacientů léčených na poruchy příjmu potravy stoupl i v zdravotní pojišťovně Dôvera. V roce 2019 jich bylo 299 a loni 499. Oproti roku 2019 se loni zvýšil i počet hospitalizovaných, a to o osm pacientů. Nárůst eviduje i třetí zdravotní pojišťovna – Union. V roce 2019 trpělo poruchami příjmu potravy 176 dětských pojištěnců, loni stoupl jejich počet na 287. V roce 2019 jich bylo hospitalizováno 18, minulý rok 22.