Z některých fakultních nemocnic se v posledních letech ozývají hlasy, že se kvůli navyšování počtu studentů na lékařských fakultách zhoršuje kvalita praktické výuky. Problém spočívá v tom, že se jednotlivých zákroků účastní stále více studentů, a kvůli tomu je jejich role pasivnější. Zeptali jsme se proto tuzemských lékařských fakult, zda se s popsaným jevem skutečně potýkají a jak by podle nich šlo situaci řešit. Přitom jsme zjistili, že faktorů komplikujících praktickou výuku existuje podstatně více.
„Zajistit kvalitní klinickou výuku je stále obtížnější nejen kvůli počtů studentů. Ještě větší problém představuje – a zejména představovat bude – nedostatek zdravotníků, kteří tím pádem mají méně času na výuku, upozornil Zdravotnický deník děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) Martin Vokurka. Podle něj je problém i ve změně očekávání společnosti. „Očekáváme vyšší kvalitu péče, ale výrazně klesá ochota pacientů souhlasit s přítomností studentů, soudí Vokurka a jmenuje i další důvody – klesá počet pacientů, přesněji příležitostí kontaktu s pacienty, zkracuje se ošetřovací doba a/nebo se péče přesouvá do ambulantní sféry a dále se zpřísňuje legislativa a řadu výkonů studenti provádět nemohou.
Podle děkana 1. LF UK je řešením větší zapojení simulační výuky na modelech, trenažerech, pacientských simulátorech, dobrovolnících a zanedlouho i ve virtuální realitě a s pomocí umělé inteligence. „Výhodou simulací je, že lze opakovaně, plánovaně a zcela bezpečně nacvičovat nejrůznější situace, i relativně nebezpečné. Lze nacvičovat i komunikaci, týmovou práci, rozhodování, tedy takzvané soft skills, netechnické dovednosti, které z knih ani pouhým sledováním získat nelze. Simulační medicína je dnes asi jediný způsob, jak lze kapacity pro praktickou přípravu výrazně a systematicky navyšovat,“ uvedl Vokurka. Dobrou zprávou podle něj je, že ministerstva školství i zdravotnictví výrazně podporují rozvoj infrastruktury simulačních center na všech fakultách, tedy budování prostor a vybavování technikou. „Simulační výuka je praktičtější, interaktivnější, individuálnější, ale tím i významně náročnější na provoz, zejména na personál – učitele, techniky, asistenty. A na ně chybí zdroje,“ vysvětlil Vokurka.
Kromě více zdravotníků působících v rolích pedagogů by podle něj pomohla také lepší organizace jejich práce, a to předně snížením jejich administrativní zátěže. „Ku prospěchu by byla i změna kurikula tak, aby studenti posledních ročníků byli spíše v roli sekundářů než posluchačů, jak tomu je v řadě západoevropských zemí,“ dodal děkan.
Podobný návod na řešení problémů v praktické výuce nabízí také děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP) Milan Kolář. „Problematiku praktické výuky je možné řešit několika způsoby a naše lékařská fakulta už k těmto řešením přistoupila. Praxe mohou z části probíhat na nejmodernějších simulátorech, které už nyní při výuce využíváme a s novou budovou navíc získáme i moderně vybavené centrum pro výuku na simulátorech. Důležité je také adekvátní plánování rozvrhu výuky,“ uvedl pro Zdravotnický deník Kolář.
Zároveň se LF UP snaží využít potenciál nejen fakultní nemocnice, ale i řady dalších spolupracujících zdravotnických zařízení. „Ta ochotně naše studenty zapojují do plné praktické přípravy. Podmínkou, kterou na ně klademe, je pochopitelně splnění požadované kvality,“ uvedl Kolář.
Rozšiřování klinické výuky do jiných nemocnic umožňuje kvalitní expozici studentů klinické výuce i budoucí klinické práci také podle proděkana pro studium a výuku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (3. LF UK) Davida Marxe. „Takový postup je obvyklý v řadě rozvinutých zemí. Umožňuje zejména v posledních dvou ročnících studia studentům zastávat – byť pod přímým vedením – roli lékaře a učit se nejen klinickým dovednostem, ale například i vedení zdravotnické dokumentace, předepisování léků a podobně,“ vysvětlil Marx.
Stejné recepty na zlepšení situace na poli praxe mediků, které zmiňují jeho kolegové, považuje za efektivní také děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (2. LF UK) Marek Babjuk. „Řešením je větší využití možností simulační výuky, roli musí hrát i zapojení většího počtu nemocnic do praktické výuky, zvláště v posledních ročnících,“ sdělil Zdravotnickému deníku Babjuk.
Jakub Němec
V dalších dílech miniseriálu o radostech a starostech lékařských fakult si v příštích dnech můžete přečíst o tom, jak to tuzemské lékařské fakulty mají se zahraničními studenty, zda se potýkají s ekonomickými problémy a jestli by podle nich nepomohlo kvalitě výuky sloučení některých fakult.