Po letošních krajských volbách se ve Středočeském kraji opět ujal funkce náměstka pro zdravotnictví. Pavel Pavlík tak může navázat na práci v předešlém období. Potýká se přitom se stále podobnými problémy souvisejícími zejména s nedostatkem zdravotníků, což umocňuje blízkost kraje k Praze, jejíž velké nemocnice středočeské lékaře přirozeně „přitahují“. Jak tomu vedení kraje čelí? Nejen o tom Pavlík promluvil v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Co považujete ve Středočeském kraji v oblasti zdravotnictví za nejpalčivější problém a jak ho chcete řešit?
Odpověď vás nepřekvapí, nejpalčivějším problémem je nedostatek zdravotníků, a to jak v nemocnicích, tak v ambulantním sektoru. Personální situace je problémem celorepublikovým a ani našim nemocnicím se to nevyhýbá. Existují náborové příplatky, nabídky ubytování či dalších benefitů, ale ne vždy se daří „nalákat“ nové zdravotníky. Chci zdůraznit, že nemocnice jsou schopné poskytnout kvalitní péči, ale nemohou třeba rozšířit počet lůžek, přestože víme, že by to bylo potřeba. Občas se stane, že musí stávající počet lůžek dočasně snížit. Jde o spojené nádoby.
Zdravotníků je obecně málo, a tak hledáme v relativně malém rybníčku. Když se podaří lékaře, sestřičku či jiného odborníka získat, zpravidla bude chybět jinde. Je tedy potřeba začít uvažovat o celé řadě změn.
Které změny máte na mysli? Máte dojem, že se alespoň k některým již přistupuje?
Ano, s některými kroky se již, díkybohu, začalo – přijímá se více mediků, o zdravotní školy paradoxně stoupl díky covidu zájem, zvyšuje se kapacita škol, připravují se nová vzdělávací schémata. To vše nám jednou pomůže. Bohužel to bude až v budoucnu a my se musíme pokusit tuto dobu nějak překlenout. Jen pro ilustraci, podle prognózy ÚZIS (Ústav zdravotnických dat a statistiky, pozn. red.) může – a zřejmě i bude – v následujících pěti letech odcházet do starobního důchodu 12 tisíc sester. Doufejme, že opatření, která současné ministerstvo na tomto poli přijímá, budou účinná a pomohou situaci zvládnout.
Jak to u vás vypadá se zajištěním ambulantní, zejména primární péče?
To je na samostatnou kapitolu. Sice by se dalo jednoduše říct, že primární odpovědnost za zajištění péče, tedy za její dostupnost, mají zdravotní pojišťovny, je však pravdou, že ani ty nemohou lékaře „nutit“ k otevření praxe tam, kde zrovna chybí. Například VZP se různými programy snaží lékaře motivovat k otevření praxe v méně „lukrativních“ lokalitách. Bohužel si musíme přiznat, že finanční motivace prostě nestačí. Co každého zajímá, je celková vybavenost dané lokality, dopravní dostupnost, infrastruktura obce, zda je tam zázemí pro děti jako školka či škola, možnost kulturního vyžití a mnoho dalšího. Bohužel víme o řadě obcí, kde je připravená a vybavená ordinace, kde nabízí byt, přesto lékaře sehnat nemohou.
Je nějaký způsob, jak to lze řešit i bez rychlého navýšení personálních kapacit?
Jistou naději dává například připravovaná metodika pro vznik tzv. sdružených praxí, kde by se na péči praktického lékaře podílelo více lékařů, dva až čtyři, v rámci jedné ambulance. To by umožňovalo, že by na částečný úvazek mohli tito lékaři zůstávat v nemocnicích, ale zároveň by nabízeli rozšířené ordinační hodiny. Je to vlastně koncept, který je již v některých případech využíván, ale chybí mu jasná zadání.
Nejpalčivější problém jsou ale pediatři. Zde totiž nejde pouze o jejich nedostatek, ale zejména o věkový průměr současných lékařů. My se zatím jako kraj aktivně snažíme alespoň udržet a dále rozšiřovat síť pohotovostních služeb, za kterou je kraj stále ještě – v kontextu připravovaných změn – ze zákona zodpovědný.
Jaké budou vaše priority v oblasti zdravotnictví? Jaké konkrétní kroky a změny na tomto poli chystáte v nejbližší době?
Naší prioritou bude jednoznačně poskytnout našim občanům dostupnou a kvalitní péči. Zní to jako fráze, ale věřte mi, že si to opravdu přejí všichni. V oblasti zajištění ambulantní, zejména primární, péče budeme určitě i nadále spolupracovat se zdravotními pojišťovnami jako nositeli odpovědnosti za její zajištění. Budeme hledat možnosti, jak do některých oblastí „nalákat“ lékaře, kteří tam chybí.
V oblasti lůžkové nemocniční péče bychom chtěli i nadále podporovat investice do krajských, městských i soukromých nemocnic. Podporujeme i oblast domácí ošetřovatelské, paliativní a hospicové péče, neboť domácí ošetřovatelská péče a péče, která pacientům pomůže strávit poslední etapu života v domácím prostředí, je pro mnoho rodin nenahraditelnou pomocí.
A co záchranná služba, která přímo spadá do kompetence kraje?
Třetí rok po sobě se soustředíme na obnovu vozového parku, neboť zde máme velký dluh z let předešlých. Letos jsme tak převzali do provozu 15 nových sanitek, dalších 15 bychom měli převzít do konce tohoto roku a dalších 25 nových sanitek právě soutěžíme, přičemž jejich dodání by mělo být rozděleno do let 2025 a 2026.
Dále jsme otevřeli tři úplně nová výjezdová stanoviště, a to v Benátkách nad Jizerou, Jesenici u Rakovníka a Hradištku, čímž se nám podařilo v těchto oblastech zkrátit dojezdové časy. Navíc plánujeme výstavbu nových výjezdových stanovišť v oblastech, kde naši záchranáři sice již jsou, ale jejich pracovní podmínky v těchto objektech nejsou zcela ideální.
Radost mám z toho, že od letošního roku zajišťujeme ve spolupráci s pražskými perinatologickými centry převozy novorozenců, které je třeba transportovat na vyšší pracoviště. Plánů ale máme samozřejmě více.
Jak kraj podporuje modernizaci a investice v krajských nemocnicích?
Již v uplynulých letech došlo díky krajským i evropským dotacím k nebývalé modernizaci našich nemocnic. Jako příklady můžu uvést dvě nové magnetické rezonance v kolínské nemocnici a jednu novou v benešovské nemocnici. Zde se jedná o jeden z nejmodernějších přístrojů, který je toho času k dostání na trhu.
Také se nám povedlo dokončit stavby nových či rekonstrukce stávajících pavilonů. Otevřeli jsme nový dětský pavilon v příbramské nemocnici a kompletní rekonstrukcí prochází další. Zrekonstruovali jsme dva pavilony kolínské nemocnice, máme za sebou dokončení nového centrálního příjmu a přístavby chirurgického pavilonu benešovské nemocnice, rekonstrukci pavilonu C2 kladenské nemocnice a v neposlední řadě rekonstruujeme pavilony v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi.
Nelze nezmínit i investice, které snižují energetickou náročnost nemocničních provozů, tzv. EPC projekty, díky nimž dochází k provozním úsporám.
Můžete zmínit nějakou velkou investici, kterou zrovna připravujete?
Máme plány i do let dalších, kdy nás doufám čekají dva velké projekty, a to výstavba urgentního příjmu kolínské nemocnice a stavba nové porodnice v již zmíněné Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi. Kraj již zafinancoval vypracování kompletních projektových dokumentací. Toto lze jednoznačně označit za největší plánované projekty v dalších letech.
Vedle toho máme i projekty menší, tedy s menší finanční náročností, jako je výstavba stravovacího provozu kladenské nemocnice přibližně za 200 milionů, rekonstrukce gynekologického pavilonu benešovské nemocnice, rozvoj robotické operativy v příbramské nemocnici a tak podobně.
Od srpna je v platnosti novelizovaný zákoník práce, který nově upravuje systém ohodnocování lékařů za přesčasovou práci. Co to znamená pro chod a rozpočty krajských nemocnic?
Samozřejmě to pro nemocnice znamená zvýšené mzdové náklady. Pravdou ale zůstává, že naše nemocnice již v průběhu loňské stávky a kolektivních vyjednávání nastavily podmínky tak, aby co nejvíce splňovaly požadavky lékařů na jedné straně a potřebu nemocničního provozu na straně druhé. V této souvislosti nás více než tato změna zákoníku práce trápí znění úhradové vyhlášky pro rok 2025, kde stále dochází k „preferenci“ velkých fakultních nemocnic. Problematika je to však složitá a nelze na ní nahlížet jednoduše černobíle.
Středočeský kraj se potýká se specifickým problémem, že mu lékaře „přetahují“ větší pražské nemocnice. Jak tento problém řešíte?
Jsme si vědomi toho, že pražské fakultní nemocnice jsou velkým lákadlem. Jedním z uváděných důvodů preference fakultních nemocnic je představa modernějšího vybavení, což si troufám tvrdit již tak zcela neplatí. Vybavení našich krajských nemocnic je už na stejné nebo dokonce i na vyšší úrovni. V posledních letech se do rozvoje nemocnic investuje tak, abychom zdravotníkům mohli nabídnout špičkové vybavení. Fakultním nemocnicím nelze upřít větší záběr činnosti a také vyšší pravděpodobnost setkání se s ne úplně obvyklými případy.
Co s tím tedy můžete dělat?
Vzhledem k jistým regionálním specifikům našich nemocnic si každá z nich vytváří vlastní náborovou politiku. Kraj pak pomáhá zejména prostřednictvím investic vytvářet moderní prostředí se špičkovým vybavením tak, aby budoucí zaměstnanci měli jistotu, že budou mít pro svou práci to nejlepší možné zázemí. Nemocnice pak poskytují podporu například ve formě stipendijních programů pro studenty, nabídky ubytování, možnosti dalšího vzdělávání a jeho aktivní podpory, nemocniční školky či dětské skupiny, náborové příplatky a další benefity.