Léčba pacientů s vysokým cholesterolem je v České republice dobře dostupná. U nekomplikovaných případů ji může vést všeobecný praktický lékař, ale za své by ji měli považovat všichni ambulantní specialisté, říká předseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart. Ačkoli moderní léčba je zatím výsadou pouze specializovaných center a lékaři i samotní pacienti při ní narážejí na určité překážky, podmínky pro její nasazení se podle profesora zlepšují. „S ohledem na to, že nejde o komplikovanou terapii, by měla výhledově přejít do rukou ambulantních specialistů,“ uvádí.
Jak zlepšit zdraví české populace a snížit kardiovaskulární mortalitu o odbornou společností zamýšlených pět procent do roku 2035?
Zlepšení populační zátěže je možné jen důslednou prevencí. Ta je sice maximálně efektivní u vysoce rizikových nemocných, ale nemá celopopulační dopad. Je třeba zlepšit oblast sekundární prevence, a to s důrazem na maximálně stratifikovanou péči, rozdělenou podle komplikovanosti nemocného mezi všeobecné praktické lékaře, ambulantní specialisty a specializovaná centra. Těmi jsou nejen kardiologie, ale také diabetologie, nefrologie a další. Apelem na větší využití preventivních prohlídek je nutné zlepšit i péči primární. Dále je nutná maximalizace dostupnosti léčebných prostředků, ale také zlepšení celospolečenské informovanosti o rizikových faktorech (zejména kouření, obezity, stravování) a osvěta na úrovni začínající od školního věku výše o životním stylu.
Jak a kde by měl být pacient s vysokým cholesterolem nejlépe léčen? Jak dosáhnout větší adherence k léčbě a dosahování cílových hodnot léčby?
Léčba je v České republice naštěstí pro většinu nemocných dostupná, pro nemocné s familární hypercholesterolémií jsou zřízena specializovaná centra. Léčbu může vést u nekomplikovaných případů všeobecný praktický lékař, ale za své by ji měli považovat všichni ambulantní specialisté, kteří daného nemocného mají v péči. Moderní léčba je zatím založena na centrovém principu, avšak podmínky pro nasazení se zlepšují. S ohledem na to, že nejde o komplikovanou terapii, by měla výhledově přejít do rukou ambulantních specialistů.
Jak by měla vypadat efektivní organizace péče (praktik – ambulantní specialista – specializované centrum)? V čem vidíte limity centrové péče o pacienty s dyslipidémií?
Hlavní limitací centrové péče je logistická náročnost pro referujícího lékaře a pacienta samotného. Do terapie vkládá administrativní krok sepsání souborného indikačního doporučení a pro nemocného pak namnoze komplikovanou osobní cestu do centra. Ačkoli oba kroky jsou překonatelné, vedou ke zbytečné inercii jak ze strany lékařů, tak pacientů a časté rezignaci na agresivnější management dyslipidémie u vysoce rizikových nemocných.
Přestože je farmakologická léčba považována za jeden z nejúčinnějších preventivních i terapeutických postupů v oblasti léčby vysokého cholesterolu jsou inovativní léčivé přípravky pro české pacienty omezeně dostupné. Jaké cesty vedou k větší dostupnosti inovací pro české pacienty?
Je nutno zdůraznit, že stran dostupnosti jsou na tom mnohé země daleko hůře než Česká republika. Je ale pravda, že pro některé efektivní léky máme zbytečně dlouho platná úhradová omezení, které jejich rozšíření brání. Někdy máme pocit, že tím zbytečně přicházíme o mnohé benefity léčby jak na straně nemocných, tak samotného zdravotního systému (cenová efektivita léků nepočítá s úhradovými omezeními a mnoho léků by při větším rozšíření vedlo k úsporám na straně snížení komplikací). K zamyšlení je ale celá léková politika. Je zjevné, že pokud chceme zachovat minimální spoluúčast nemocných, pak inovativní léky nebudou hrazeny bez omezení. Pokud by tomu mělo být naopak, museli bychom na řadu léků připlácet podstatně vyšší částky.