Na včerejším zasedání sněmovního sociálního výboru se sešlo neobvykle početné auditorium. Hlavním bodem programu (který místo naplánované jedné hodiny zabral hodiny čtyři) byla novela zákona o sociálních službách, která má mimo jiné podpořit neformální pečující. Právě k této úpravě je také podán pozměňovací návrh, který zvyšuje příspěvek na péči. Byť ale diskuze o příspěvku zabrala nemalou část programu, vůbec nejožehavějším tématem bylo ustanovení nadregionální sítě sociálních služeb. Slova, která padla během diskuze, přitom nadzvedla ze židle řadu z přítomných zástupců poskytovatelů tak, že když dostala slovo veřejnost, vytvořila se u řečnického pultíku fronta asi deseti lidí – z nichž část vůbec neplánovala předem vystoupit. Ukázalo se přitom, že nejenže poslanecká novela předložená ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou a dalších nebyla s poskytovateli nijak konzultována, je spíchnutá na koleni a nepropracovaná, ale ještě k ní MPSV ani v tuto chvíli nemá analýzy, které by alespoň nastínily, jak by měla ona nadregionální síť sociálních služeb vypadat.
Poslanecká novela zákona o sociálních službách je jednou z několika úprav zákona 108/2006, které jsou nyní na stole. Zatímco loni se hovořilo o přípravě tzv. malé a velké novely, kdy ona malá novela zřejmě pod tíhou připomínek skončila v legislativním propadlišti, na přelomu roku se vynořily jiné tři úpravy. Jednou z nich je změnový zákon upravující zdravotně-sociální pomezí, o němž se rozhodně nedá říci, že by meziresortním připomínkovým řízením prošel bez ztráty hvězdičky (více zde). Druhá novela stanovuje, že by výši příspěvku na péči měla určovat svým rozhodnutím vláda. Co s touto novelou bude poté, co by po dohodě v koalici mělo dojít k navýšení příspěvku formou pozměňovacího návrhu, je ve hvězdách.
A do třetice je tu poslanecký návrh Mariana Jurečky a dalších, který je prezentován hlavně jako podpora péče v domácím prostředí. K tomuto i k výše dvěma zmíněným novelám ale mělo v rámci připomínek ministerstvo financí negativní stanovisko s tím, že MPSV navzdory slibům nepředložilo nejdůležitější změnu: totiž reformu financování sociálních služeb. Tu by měla přinést tzv. velká novela zákona 108, kterou už více než rok MPSV připravuje, ovšem podle jeho zástupců je v tuto chvíli ve fázi vytipovávání oblastí, jež má měnit. S platností se pak počítá od roku 2026.
Hyperrychlé projednání
Diskutovaný poslanecký návrh, který se z ničeho nic zjevil na přelomu roku a byl už po neuvěřitelném měsíci a půl projednán po prvním čtení na sněmovním výboru, přitom navíc usiloval o to, aby byl schválen ve zrychleném čtení. Jak ale ukázalo včerejší zasedání, neprodiskutovaná změna může napáchat hodně škod.
Co všechno tedy inkriminovaná novela přináší? „Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona jsou změny v oblasti. tzv. neformální péče. Návrh především legislativně ukotvuje pojem pečujících osob, který dosud v zákoně o sociálních službách chybí. Dále se zaměřuje na větší podporu poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí, a to například rozšířením služeb základního sociálního poradenství právě pro neformálně pečující osoby, ať už v podobě slovního poradenství, nebo v podobě nácviku praktických dovedností pro zvládání péče. Rovněž se návrhem rozšiřuje poskytování služeb pro osoby závislé na návykových látkách prostřednictvím vymezení nové cílové skupiny a doplněním nových základních činností, kdy jde zejména o rozšíření cílové skupiny o tyto osoby u azylových domů. Navrhovaná právní úprava je také zaměřena na zákonné ukotvení sítě celostátních a nadregionálních služeb, s jejíž existencí již současné znění zákona počítá v souvislosti s oprávněním MPSV vypisovat dotační řízení pro tyto služby. Návrhem se tak zakotvuje povinnost určení sítě sociálních služeb nadregionálního charakteru,“ shrnuje za předkladatele poslankyně za STAN Pavla Pivoňka Vaňková (ministr a předkladatel návrhu Marian Jurečka se na zasedání nedostavil).
Jak je patrné, nejde rozhodně o žádnou drobnou změnu. „Nerozumím tomu, že se tady bavíme o poslaneckém návrhu vicepremiéra této vlády. Domnívám se, že by mělo jít o vládní návrh zákona, a to z prostého důvodu: projde vnitřním i vnějším připomínkovým řízením. Když jde o zákon 108, je to vždy pod drobnohledem všech zainteresovaných,“ konstatuje poslanec Aleš Juchelka (ANO).
Ten přitom za konzultace poskytovatelů sociálních služeb předkládá šest pozměňovacích návrhů, které se týkají sítě nadregionálních služeb, definice pečujícího a podpory odborného sociálního poradenství, maximálního počtu odlehčovacích dnů, podpory neformálních pečovatelů v paliativní péči a vakua před přiznáním příspěvku na péči, či možnosti distančního poradenství pro pečující (který jako jediný získal kladné stanovisko výboru; dále neprošly tři pozměňovací návrhy Lucie Šafránkové, naopak schváleny byly dva návrhy zpravodaje Jiřího Navrátila – z nichž jeden je zmíněné zvýšení příspěvku na péči).
Zoufalá nejistota
Jak už bylo uvedeno výše, vůbec nejproblematičtější je stanovení nadregionální sítě. MPSV k tomuto kroku přistoupilo po auditu dotačního titulu B určeného právě nadregionálním službám, v němž byla nalezena závažná zjištění. Teď proto běží pilot, při němž by se měly nastavit indikátory nadregionality a nákladovosti jednotky péče. Podle MPSV by stanovením sítě měla být zajištěna stabilita financování těchto služeb, protože doposud tato jistota scházela.
Jenže na výboru přítomní poskytovatelé sociálních služeb se jednohlasně shodli, že úprava v navržené podobě pro ně znamená snad ještě větší nejistotu. Síť má vzniknout od ledna 2026, další změny ale mají platit už od poloviny tohoto roku, což pro poskytovatele znamená rok a půl nejistoty. Pokud se přitom „béčková“ nadregionální služba dostane pod krajskou („áčkovou“), není garantováno, že ji kraj přijme a bude zajištěno financování.
„Chceme, aby se kultivovala legislativní úprava nadregionálních sociálních služeb, nicméně to, co bylo představeno, má zásadní legislativní vady,“ říká David Pospíšil z výboru Unie sociálních služeb.
„Vítám, že se bude nově koncipovat nadregionální síť, a nejsem příznivcem toho, že bychom všichni poskytovatelé do této celostátní sítě měli přejít. Rozumím tomu, že je třeba kontrola a hodnocení kvality. Jsem ale zaskočený tím, jak tu mluví o důležitých věcech, a to jak ekonomicky, tak lidsky,“ pozastavuje se Jan Lorman z Života 90.
Co se přitom týče (ne)jistoty financování, je novela šlápnutím z bláta do louže. „U odborného sociálního poradenství určeného obětem trestných činů, předsudečného násilí či obchodu s lidmi a dalším specifickým cílovým skupinám byla přislíbena diskuze o tom, jestli spadne do béčkových služeb, případně z jakého titulu. K tomu nedošlo a dosud jsme v nejistotě. Podotýkám, že odborné sociální poradenství, podobně jako krizové linky, poskytuje služby v anonymním režimu. Nejsme tedy často schopni identifikovat, z jakého regionu k nám lidé přicházejí. Zavedení sítě je dobrý nápad, ale musí být specifikovaná vyhláškou, případně jiným způsobem. Zároveň všem současným poskytovatelům v béčkových službách musí být zajištěna kontinuita tak, aby nedošlo k ohrožení více než 300 tisíc jejích klientů,“ přibližuje Klára Kalibová, ředitelka společnosti In Iustitia.
Ta také vyvrací tvrzení MPSV, že by financování souviselo se sítí. Například ministerstvo spravedlnosti poskytuje na základě akreditace služeb dotaci, která je vypořádána ke konci roku. Tyto poradny obětem tak, na rozdíl „béčkových“ služeb registrovaných pod MPSV, mají v tuto chvíli zajištěny finance. Oproti tomu řada nadregionálních sociálních služeb doposud nemá rozhodnutí, a to přesto, že dnes je poslední výplatní termín lednové mzdy.
„Dokonce je nám doporučováno, abychom si brali úvěry v bankách. Stát tu nutí ředitele organizací, aby dotovali něco, co stát nebyl dlouhodobě schopen vyřešit ve smyslu systémového nastavení. My nepotřebujeme tento návrh. Potřebujeme diskuzi, změnu financování a to, aby participace, o kterou se MPSV dlouhodobě otírá a říká, že k ní dochází, tak aby k ní skutečně docházelo,“ dodává Kalibová.
Jistotu zařazení do nadregionální sítě by měly mít krizové linky, ve finále ji ale ani ony nemají. „Chápu, že se bude jednat o tom, kdo v síti bude či nebude. Na jednání, kde byli i zástupci krajů, ovšem kraje řekly, že o tom jednat nebudou, dokud MPSV neřekne, kolik na to dá peněz. My potřebujeme jistotu – potřebujeme vědět, že služby, které nebudou v nadregionální síti, budou mít zajištěnu komunikaci s kraji,“ zdůrazňuje ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková.
Organizace zároveň potřebují alespoň rámec pro to, aby mohly plánovat. „Jsme úzce profilovaná odborná služba a nyní máme uzavřené střednědobé plány. Jde o něco, co kraje plánují v časovém rozsahu na dva až pět let. A my teď, když nemáme jistotu, že budeme zařazení do kontinuity béčkových služeb, nevíme, jestli se v nějakém horizontu dostaneme do krajských sítí. Jednáme s kraji, protože jsme v zoufalé situaci, kdy nevíme, co bude. Snažíme se domluvit si i schůzku s ministerstvem, aby nám někdo řekl, že spadáme do kategorie I., II. nebo III., anebo jsme služba, se kterou nikdo nepočítá, protože i to tady padlo. Jenže se nám opakovaně stalo, že schůzky, které jsme měli na MPSV dva, tři měsíce domluvené, byly i půl hodiny předtím zrušeny,“ popisuje své zkušenosti Petra Hamerníková z organizace Freya Live.
A že někdo z „béčkových“ služeb vypadne, není neslýchané. Společnost Muži a ženy, která vznikla v roce 2010, byla financována z OP Zaměstnanost. Když tento program skončil, musela přejít na financování z krajů. Zažádala proto v osmi krajích, kde působila, načež zareagovaly čtyři. Při dvoumilionovém rozpočtu jí například Praha poslala 16 tisíc, celkem nakonec společnost od krajů dostala zhruba 400 tisíc – zbytek financí si musela sehnat jinde. „Kdyby se mělo něco podobného opakovat, tak já se zastřelím,“ dodává zakladatel a ředitel organizace Filip Smoljak.
Od MPSV se ale službám příliš ubezpečení nedostalo. „V tento okamžik nikdo nikde neříká, co půjde na kraje a co zůstane u nás. To teď nevíme. V tento okamžik si dáváme zmocnění. Nejdřív musíme mít zmocnění a parametry, podle kterých budeme jednat. Budeme diskutovat s kraji a příjemci, abychom dobře systém nastavili. Něco bude ve vyhlášce, něco v metodikách podobně, jako to mají kraje,“ říká k tomu vrchní ředitelka sekce rodinné politiky a sociálních služeb na MPSV Zdislava Odstrčilová s tím, že očištěná data, ze kterých bude možno vycházet, budou k dispozici někdy na konci léta. Do té doby se tedy sociální služby o moc víc nedozvědí.
Posílení péče bez peněz navíc
Další věcí je, že i když novela záslužně usiluje o posílení domácí péče a podporu neformálních poskytovatelů, nevyčleňuje na tuto oblast žádné peníze navíc.
„Ti, kdo to budou dělat, to mají dělat navíc? S kým a jak, když na to nedostanou navíc žádné nové peníze? Máme tu jednu službu, která je poměrně drahá, a to je tísňová péče. Ta zajišťuje bezpečí lidí, kteří jsou sami, nebo mají příbuzné, kteří bydlí daleko. Díky této službě je jistota, že když člověk upadne, někdo se o něj postará. Máme možnost s lidmi komunikovat a koordinovat péči, zkoordinovat terénní služby a bavit se s nimi, co je potřeba. A tato služba z novely úplně unikla, vůbec se jí netýká,“ upozorňuje Jan Lorman.
Obavy mají také služby pečující o umírající. „Jsme vyděšeni novelou zákona, která šla tak narychlo do parlamentu. Pro nevyléčitelně nemocné, ať už děti nebo dospělé, je velmi důležité, aby se dostala odborná sociální poradenství poskytovaná pod domácími hospici do paragrafu 37. V tomto paragrafu jsou už řadu let jmenované odborné poradny pod lůžkovými hospici, kterých je ale v ČR 17, a my celou dobu čekáme na to, aby sem bylo zařazeno i poradenství pod mobilními hospici, jichž máme 70. Zároveň definice pečující osoby jako pečujícího, který dlouhodobě a prokazatelně pečuje o někoho, kdo pobírá příspěvek na péči, automaticky vyřazuje všechny rodiny, které pečují o své terminálně nemocné. Většina těchto rodin je bez příspěvku na péči, protože se nestihne zprocesovat,“ popisuje další nedostatky ředitelka táborského hospice Jordán Marie Sovadinová.
Vzhledem k množstvím kontroverzí se na sociálním výboru řešila možnost přerušení, nakonec ale s ohledem na to, že dnes končí lhůta na projednání ve výborech, byla novela odhlasována. Zároveň ovšem padla domluva, že se k problematice výbor sejde na zvláštním zasedání, a bude také snaha druhé čtení pokud možno posunout tak, aby byl prostor dopracovat ve spolupráci s MPSV některé pozměňovací návrhy Aleše Juchelky vzniklé z podnětů sociálních služeb tak, aby s nimi ministerstvo nemělo problém.