V Evropě trpí problémy s duševním zdravím přes 38 procent obyvatel. Na Slovensku je to statisticky asi jen 15 procent obyvatel – mnozí ale se neléčí jednak pro stigma, ale i nedostupnost zdravotní péče. V zahraničí má podle doporučení psychoterapie přednost před farmakologickou léčbou. Na Slovensku je však praxe často jiná, konstatuje v tiskové zprávě Národní institut pro hodnotu za peníze (NIHO).
Zatímco v zahraničí při úzkostných poruchách nebo lehkých formách deprese praxe směřuje k preferování psychoterapie před léky, na Slovensku je tomu v mnoha případech naopak, upozorňuje NIHO. Je to zejména pro nedostatek psychoterapeutů nebo dlouhé čekací lhůty.
Léky jsou sice vhodnou formou léčby pro určité typy duševních poruch a pacientů, na Slovensku jsou však některé předepisovány nadměrně a nevhodně. Čtvrtými nejčastěji předepisovanými léky ze všech jsou přitom léky na úzkost. NIHO zároveň upozorňuje na akutní nedostatek lékařů, kteří se věnují pacientům s duševním zdravím. Podle Ligy za duševní zdraví má na jednoho pacienta lékař na Slovensku vyhrazený čas v průměru 12 minut.
Slováci se nejčastěji léčí na úzkostné a depresivní poruchy, nejvíce hospitalizací je pro problémy související s užíváním alkoholu. Duševní poruchy tak představují závažný zdravotní, ale i sociální problém. Ministerstvo financí SR odhadlo zátěž na zdravotní a sociální systém přes dvě miliardy eur (zhruba 50 miliard korun) ročně.
Spotřeba psychofarmak každoročně stoupá
Jak už bylo řečeno, nejčastěji předepisovanými psychofarmaky na Slovensku jsou léky na úzkost. Přes 90 procent léků na úzkost přitom tvoří návykové benzodiazepiny. Ty by měly být předepisovány zejména v akutních případech maximálně po dobu několika týdnů, slovenská data však naznačují vysoký počet pacientů na dlouhodobé léčbě. V roce 2017 to bylo téměř 60 tisíc pacientů.
„Je vysoce pravděpodobné, že pacienti jsou na těchto lécích závislí, přestože jsou k dispozici bezpečnější formy léčby,“ říká Lucia Grajcarová, analytička NIHO. „Nesprávné a nadměrné předepisování může vést k rozvinutí rezistence vůči lékům, závislosti, ke zpomalení a neúčinnosti léčby,“ dodává analytička. Jedním z důvodů velké spotřeby léků je právě nedostupná psychoterapie.
Psychoterapie by měla být první volbou
Ve standardech mnoha zemí je psychoterapie doporučena jako první volba u většiny úzkostných poruch nebo lehčích formách deprese. Psychoterapií lze docílit snížení stresu a zlepšení emočního prožívání, její účinnost potvrzují i výzkumy neurobiologie mozku. „Na Slovensku je dnes psychoterapie málo dostupná, zejména pro výrazné bariéry pro vstup psychologů do zdravotnického systému, ale i nízké úhrady ze zdravotního pojištění,“ říká Lucia Grajcarová.
Velká část psychologů, kteří absolvují výcvik, později působí raději v soukromém sektoru. Psychoterapii mohou poskytovat i psychiatři, je jich však tak málo, že na ni mnozí nemají čas. K psychoterapii se tak nedostanou zejména sociálně slabší pacienti. V rámci Plánu obnovy jsou ale naplánovány kroky, které by měly tyto bariéry zmírnit nebo odstranit. „Psychoterapii by tak mělo možnost oficiálně poskytovat dalších dva tisíce psychologů z jiných sektorů. školství nebo práce, sociálních věcí a rodiny,“ vysvětluje analytička.
Výzkum léčby psychoaktivními látkami
Jedním z nových léků v oblasti duševních poruch je přípravek s účinnou látkou esketamin. Momentálně je v procesu žádosti o úhradu ze zdravotního pojištění. Přípravek je určen pro pacienty s depresivní poruchou, kterým dostatečně nepomohla dvě předchozí antidepresiva. Jedná se o poměrně drahý lék, měsíční náklady na pacienta by v úvodu léčby vyšly na více než 4 000 eur (zhruba sto tisíc korun). Současná léčba je násobně levnější. Přípravek s účinnou látkou esketamin již posuzovaly HTA instituce v zahraničí, avšak v České republice, Anglii, Kanadě či Německu jeho proplácení nebylo doporučeno. Důvodem byla nejistota ohledně vědeckých důkazů i sporná míra hodnoty za peníze oproti léčbě používané v současnosti.
NIHO momentálně vyzval výrobce léku o poskytnutí důkazů a analýz pro situaci, kdy by byl lék podán pacientům až po selhání třetí léčby. „Výsledky klinických studií naznačují vyšší účinnost v pozdějším stadiu léčby, zároveň by jeho podávání při závažnějších případech méně zatížilo zdravotnický systém,“ vysvětluje Lucia Grajcarová.