Spoluúčast pacientů ať formou přímého zvýšení spoluúčasti nebo pomocí různých forem dobrovolného připojištění bude pro udržení současné vysoké úrovně zdravotnictví pravděpodobně nezbytná, říká klinický farmaceut a docent hradecké farmaceutické fakulty docent PharmDr. Josef Malý, Ph.D. V oblasti farmaceutické péče by mohla být předmětem dobrovolného připojištění například péče lékárníka nebo klinického farmaceuta, uvádí docent v dalším díle anketních otázek Zdravotnického deníku na téma dobrovolné zdravotní připojištění.
Vláda má ve svém prohlášení možnost zavést připojištění pro občany na dobrovolném základu. Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?
Dlouhodobě není vynakládán dostatek prostředků na prevenci, je tedy otázka, zda by připojištění nemohlo posílit motivaci občanů k prevenci chronických onemocnění, jejichž léčba může být při manifestaci onemocnění poměrně nákladná a péče současně vyžaduje značné nezdravotnické náklady. Otázkou je, zda by pacienti, kteří by se chovali zodpovědně, by v případě onemocnění nemohli „bez doplatku“ čerpat náklady spojené s užíváním léčiv (například antiobezitika, aj.) nebo technologií v rámci ambulantní péče a podobně.
Dalším fenoménem současnosti je problematika adherence pacienta k léčbě, ukazuje se, že vnímání a postoje pacienta k léčbě jsou důležitými předpoklady pro dosažení terapeutických cílů.
V obou oblastech by se dalo významným způsobem využít nových technologií, telemedicíny nebo specializovaných, respektive k tomu vyškolených zdravotníků.
Obávám se, že vzhledem k aktuálnímu nedostatku finančních prostředků na řadu životně důležitých komodit bude zavedení řady nových technologií nebo odborníků možné za předpokladu přímé platby pacienta za daný výkon nebo službu a podobně, nebo bude třeba zavést fungující systém základního a doplňkového zdravotního pojištění, předpokladem bude řada legislativních změn. Je pravdou, že v případě léčiv není doplňkové připojištění nezbytně potřeba, lze využívat stávající nástroje.
Identifikujete nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?
Výzkumné projekty ukazují na užitečnost řady nástrojů nebo technologií, spojených například s lepší edukací pacienta nebo podporou adherence pacienta k léčbě. Publikované práce dokládají, že v oblasti zdravotní péče máme rezervy týkající rozvoje kultury bezpečí ve farmakoterapii. Systematická optimalizace farmakoterapie je důležitá nejen u hospitalizovaných pacientů, ale ukazuje se, že je velmi potřebná také u ambulantních pacientů nebo nemocných, kteří se nacházejí v domovech pro seniory nebo jiných zařízeních sociálních péče. Neméně důležité je v mnohem větší míře využívat moderní technologie při předpisování léčiv nebo při podání léčiv hospitalizovaným pacientům a podobně.
V oblasti farmaceutické péče by předmětem dobrovolného připojištění mohla být péče lékárníka nebo klinického farmaceuta, která dosud není vůbec nebo není v dostatečně míře hrazena ze zdravotního pojištění. Například individuální zhodnocení farmakoterapie pacienta s důrazem na záchyt takzvaných lékových problémů a optimalizaci pacientem užívané farmakoterapie nebo fungující skríningové programy zaměřené na záchyt rizikových faktorů některých civilizačních onemocnění.
Identifikujete některá léčiva, které dnes nejsou plně hrazena, a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?
Napadá mne, že připojištění by mohlo zvýšit dostupnost, respektive zajistit větší používání metod selfmonitoringu, tím, že by pacient nemusel prostředky v takové míře v čase potřeby hradit sám. Zásadní význam by to mělo zejména, pokud je známo, že těsnější kompenzace onemocnění oddaluje například jeho komplikace. Nezřídka jsou nyní z veřejného zdravotního pojištění uhrazeny potřebné prostředky pouze omezené skupině pacientů.
Dalším příkladem jsou lékové formy nebo cesty podání léčiv, které přinášejí větší komfort pro pacienta, neliší se však od srovnatelných léčivých přípravků z hlediska účinnosti nebo bezpečnosti. Spadají sem také léčivé přípravky s indikačním omezením, formou připojištění by bylo možné v čas potřeby rozšířit jejich použití i další pacienty, například pro řešení průlomové bolesti u neonkologických pacientů pomocí transmukózních přípravků s fentanylem.
U řady onemocnění existuje účinná prevence ve formě očkování, v České republice je obecně nízká proočkovanost. Je otázkou, zda formou dobrovolného nebo doplňkového připojištění nelze zvýšit motivaci občanů k fungujícím metodám prevence, snížit jejich přímou spoluúčast, a přitom pokrýt náklady spojené s aplikací vakcín.
Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?
Obávám se, že současná ekonomická situace bude mít vliv na vstup či dostupnost nových inovativních léčiv a technologií. Je otázkou, jak se s nedostatkem financí vyrovnat. Rozhodnutí by mělo padnout na základě diskuze se zapojením zainteresovaných subjektů.
Případné připojištění by však nemělo snížit úroveň poskytované zdravotní péče, tzn. nové metody léčby včetně inovativních léčiv, by neměly být vázány pouze na doplňkové připojištění. Pro každou diagnózu musí být minimálně jedna plnohodnotná terapeutická modalita hrazená z veřejného zdravotního pojištění.
V jakých oblastech by vám připojištění dávalo smysl?
Je otázkou, zda by např. připojištění umožnilo u pacientů časnější nasazení nových terapeutických modalit, i když u nich není dostatek dokladů pro zařazení mezi základní terapeutické prostředky u konkrétní diagnózy nebo jsou finančně nákladné. Vedle léčiv používaných v onkologii mne z poslední doby napadají monoklonální protilátky u migreniků.
Další oblasti jsem nastínil v přechozích odpovědích. Připojištění by mohlo přinést nejen výhody ale také pacienta/klienta motivovat např. k racionální prevenci.
U řady onemocnění zejména s manifestací v produktivním věku rostou s progresí onemocnění nepřímé náklady spojené s ušlým ziskem, invaliditou, nutností ošetřovatelské péče, je nezbytné rozvážit, do jaké by se do diskutovaného pojištění promítaly i tyto aspekty.
Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů? Kde?
Racionální míra spoluúčasti pacientů ať formou přímého zvýšení spoluúčasti nebo pomocí různých forem dobrovolného připojištění bude pravděpodobně nezbytná, ale je však otázkou, kdy bude k těmto krokům dostatek odvahy. Bez reformy nebude podle mého názoru současná vysoká úroveň zdravotnictví udržitelná a možné dopady pravděpodobně nejvíce pocítí ekonomicky a sociálně slabší občané, kdy vedle nedobré ekonomické situace nám nebude nahrávat ani stárnutí naší populace.