Zastupitelstvo Jihočeského kraje využilo své zákonodárné iniciativy a navrhlo úpravu zákona o léčivech. Jejím jádrem má být zavedení možnosti, aby více lékáren mohlo sdílet vedoucího lékárníka. Zastupitelé věří, že by to umožnilo efektivnější využití farmaceutů a zlepšilo dostupnost lékárenské péče i v méně osídlených oblastech. České lékárnické komoře se však jejich návrh nepozdává. Jak v rozhovoru pro Zdravotnický deník řekla tisková mluvčí ČLnK Veronika Orendášová, řešení nedostupnosti lékárenské péče podle komory nespočívá v rozvolňování podmínek a požadavků na kvalitu péče a vedení lékárny, nýbrž v systémových změnách s dlouhodobou perspektivou.
Vezměme to nejdříve zeširoka. Souhlasíte s návrhem jihočeského zastupitelstva?
Souhlasíme se snahou jihočeského zastupitelstva řešit dostupnost lékárenské péče na venkově, ale nemyslíme si, že řešením je jeden vedoucí lékárník pro více lékáren.
Jak to myslíte?
Pracovní náplň vedoucího lékárníka je natolik široká a jeho práce tak zodpovědná, že není možné, aby vedoucí lékárník zajišťoval provoz více lékáren. Nemá totiž na starost pouze činnosti přímo spojené s výdejem, ale také plnění a zabezpečení celé řady administrativních záležitostí. Podle nás proto řešení nespočívá v rozvolňování podmínek a požadavků na kvalitu péče a vedení lékárny, ale v systémových změnách s dlouhodobou perspektivou. Dodržování všech platných zákonných norem je povinné v každé lékárně a je stejné jak u velkých, tak i u malých lékáren.
Co je tedy podle vás příčinou nedostatku lékárníků v méně osídlených oblastech?
Problém dostupné lékárenské péče, nejen na venkově, netkví v nedostatku vedoucích lékárníků, ale v dlouhodobě podceněném odměňování lékárenské péče a v nerovných podmínkách menších lékáren a jejich pacientů v přístupu k léčivým přípravkům. Systémové opatření podle nás musí spočívat ve vytvoření dostatečné motivace, dlouhodobé stability a perspektivy k provozování lékáren i v prostředí menších obcí v návaznosti na lékařskou péči. U přípravy návrhu jsme bohužel nebyli přítomni, neměli jsme tak příležitost se k němu před jeho podáním vyjádřit a projednat s vedením kraje jiné možnosti řešení.
Nevěříte tedy, že by možnost „sdíleného vedoucího lékárníka“ přispěla k lepší dostupnosti lékárenské péče?
Bez přijetí změn směřujících ke stabilizaci a podpoře péče ve venkovských oblastech to není dlouhodobě možné. V posledních letech se počet jedinečných lékáren snižuje, bez systémových změn bude tento trend pokračovat bez ohledu na to, jestli bude existovat možnost být vedoucím lékárníkem pro více lékáren. Takže je zavedení takové změny zbytečné z hlediska dostupnosti a chybné s ohledem na náročnost odborného vedení více lékáren.
Považujeme za velmi důležité, aby byla nastavena opatření, která budou motivující pro naše členy, kteří absolvují velmi náročnou odbornou přípravu k provozování a vedení lékáren i v menších obcích. ČLnK potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékárnického povolání, zaručuje odbornost svých členů a zajišťuje další profesní vzdělávání v oboru. Farmaceuti absolvují náročné specializační vzdělávání, které musí každý vedoucí lékárník splnit. Agenda vedoucího lékárníka je pak natolik široká, že po odborné stránce dokáže zajistit provoz pouze jedné lékárny.
Zastupitelé rovněž v dokumentu píší, že by situaci pomohla změna v systému odměňování lékárenské péče, neboť „aktuální cenová politika léčiv často není pro provoz ,nezávislé’ lékárny dostatečně motivující a rentabilní“. To by podle vás bylo žádoucí?
Ano, pomohla by změna v systému odměňování lékárenské péče. Jejím cílem musí být posílení fixní částky za výdej a snížení závislosti odměny lékárníka na ceně vydávaných léčivých přípravků. Je nutné, aby lékárny nebyly nadále odměňovány pouze za výdej, ale aby byly využity a rozšířeny kompetence lékárníka a uznány jeho výkony, podobně jako existují výkony u lékaře.
Jaké další překážky na trhu vnímáte?
Současně by měly být realizovány kroky v oblasti regulace sítě lékáren nastavením demografických a geografických kritérií pro jejich vznik, protože jen tehdy, když bude mít provozovatel lékárny záruku, že mu konkurence neotevře další lékárnu pár metrů od jeho lékárny, bude chtít lékárnu provozovat.
Absence těchto pravidel vede ke vzniku lékáren v místech, kde je jejich dostupnost dostatečná, a současně mizí z míst, kde by byly potřeba. Ředí se tím pracovní síla, snižují se skladové zásoby a individuální příprava. Je třeba připomenout, že jsme regulováni v oblasti cen, úhrad i obchodních přirážek, ale nastavení pravidel sítě zcela absentuje.
Co ještě byste si přáli změnit?
Další velkou kapitolou jsou pak doplatky na léčivé přípravky. Nákupní podmínky velkých a malých subjektů se dramaticky liší a důsledkem je v českém prostředí vysoká orientace pacientů na cenu místo kvality poskytované péče. Což je v porovnání s ostatními zeměmi EU zásadní rozdíl. ČLnK proto dlouhodobě prosazuje zavedení stejných doplatků, aby byla dodržena stejná práva pacientů bez ohledu na jejich bydliště či pracoviště.