Tuzemské zdravotní sestry pracující v ordinacích praktických lékařů se příliš aktivně nezapojují do oblasti prevence, na vině je krom jiných faktorů především to, že jsou přetížené, ukázala studie Národního institutu SYRI a Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle ní zapojování sester do prevence nesouvisí s typem úhrad, ale s věkem sester, délkou jejich praxe a mírou administrativní zátěže.
Preventivní péče je z pohledu zdravotního stavu české populace klíčová, protože může předcházet rozvoji nemocí. Výzkum měl proto zmapovat, zda se do ní české sestry aktivně zapojují, a jaké faktory jejich zapojení ovlivňují. „Hlavním zjištěním našeho výzkumu je, že sestry jsou ochotny být proaktivní v prevenci. Jejich autonomie a odpovědnost ale zůstávají v mezinárodním srovnání poměrně nízké, zároveň však ale české sestry nevolají po rozšíření svých pravomocí a odpovědnosti. Hlavními limitujícími faktory pro aktivnější zapojení do aktivit souvisejících s prevencí jsou pak typ praxe, věk sester a administrativní zátěž,“ uvedla Zuzana Kotherová z Národního institutu SYRI. A dodala, že zapojení je vyšší u sester pracujících v sólo ordinacích a také u starších sester, na které praktičtí lékaři častěji delegují kompetence.
Výzkumníci kromě dotazníků mezi sestrami čerpali také z rozhovorů s lidmi z praxe. Z nich vyplývá, že jsou sestry přetížené a v mnoha případech ani přesně neznají své povinnosti v oblasti preventivní péče. „Jedním z doporučení našeho výzkumu je jasné definování rolí a odpovědností sester. To v konečném důsledku může přispět ke zvýšení odolnosti a udržitelnosti zdravotnického systému, protože sester je stále velký nedostatek,“ uvedla Kotherová.
Jednou z konkrétních možností jsou podle výzkumného týmu změny chystané v rámci reformy primární péče. Odborníci navrhují zakládání takzvaných skupinových praxí, které budou klást větší důraz na týmovou spolupráci, což otevírá prostor pro rozšíření odpovědností nelékařských zdravotnických pracovníků, včetně sester. Dalším doporučením je vhodné definování rolí jednotlivých zdravotnických profesionálů. „Pokud nedojde ke změně, budeme čelit v blízké budoucnosti problémům s uspokojením rostoucí poptávky po péči u stárnoucí a chronicky nemocné populace. S očekávaným demografickým vývojem v České republice se totiž zvýší poptávka po zdravotní péči. Vyšší autonomie sester, umožňující jejich aktivnější zapojení do prevence a celkově do managementu péče o chronicky nemocné, stárnoucí a pacienty s komorbiditami, může v tomto smyslu zdravotnickému systému pomoci,“ dodala Kotherová.