Máme, nebo nemáme v Česku dostatek zubních lékařů? To je otázka, nad kterou se v Česku vedou vášnivé debaty. Podle nových dat České stomatologické komory (ČSK) dnes nemá svého smluvního zubaře 2,5 milionu lidí, není ovšem jasné, kolik jich navštěvuje zubaře bez smlouvy s pojišťovnou a kolik jich o registraci u zubaře nestojí. Těm, kdo svého smluvního zubaře mít chtějí, komora radí, ať se při hledání obrátí na svou zdravotní pojišťovnu. Všichni, kdo se vydali touto cestou, totiž byli dříve či později registrováni.
„Od roku 2020 jsme se snažili zajistit, aby byla maximální snaha zubních lékařů registrovat nové pacienty. Udělali jsme ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami několik opatření, která zvýhodňují registraci nových pojištěnců. Vidíme přitom, že oproti roku 2019 se proregistrovanost skutečně zlepšila,“ uvádí viceprezident České stomatologické komory Robert Houba. Výjimkou je pouze Praha, kde vzhledem k většímu počtu zubařů bez smlouvy s pojišťovnou zůstává číslo stejné jako v roce 2019.
V tuto chvíli tak je u smluvního zubaře registrováno 77 procent lidí v Česku. Jinými slovy: 2 504 356 obyvatel Česka není registrováno u smluvního zubního lékaře. Problém ovšem je, že nevíme, kolik lidí navštěvuje stomatologa bez smlouvy s pojišťovnou, a kolik lidí se vůbec zaregistrovat nesnaží a pouze v případě akutních potíží vyhledá pohotovost.
Pokud se lidé chtějí u zubního lékaře zaregistrovat, velmi často sáhnou po obvolávání – jenže to je podle vedení stomatologické komory nejméně úspěšná cesta. Efektivnější je „oběhnout“ ordinace osobně, tou vůbec nejlepší cestou však je obrátit se na svou zdravotní pojišťovnu. To bohužel dělá jen velmi malá část pojištěnců – loni tak učinilo 3232 lidí, kteří ovšem všichni byli následně zaregistrováni (byť to v některých případech může chvíli trvat).
„Lidé, kteří nemají a chtějí zubního lékaře, ať se obrátí na zdravotní pojišťovny,“ apeluje prezident ČSK Roman Šmucler.
Počty zubařů v roce 2023 podle věkových kategorií.
Dnes přitom připadá na jeden úvazek smluvního lékaře kolem 1500 pojištěnců, přičemž nejméně pojištěnců na zubaře je v Praze a nejvíce ve Středočeském kraji. Zde je ovšem nutno uvážit, že lidé ze Středních Čech nezřídka dojíždějí do Prahy, kde mají svého zubaře, a v součtu jsou tak tyto dva kraje na průměru Česka. Zároveň platí, že nižší počet pojištěnců na zubaře mají kraje, které disponují lékařskou fakultou a někteří absolventi následně v regionu zůstávají.
Nejlevnější bílá plomba bude plně hrazená
Co tedy při hledání řešení otázky (ne)dostatku zubařů hraje roli? „Jedním z nejdůležitějších faktorů je vývoj oboru. Moderní stomatologické ošetření je někde úplně jinde než před 30 lety – je dokonalejší, ale trvá déle a je dražší, protože jsou tam jiné technologie a materiály. To ještě může umocnit zákaz amalgámu ze strany EU. K tomu došlo k nárůstu počtu pojištěnců a jsou disproporce mezi jednotlivými regiony, protože je celoevropským trendem, že se zdravotní péče koncentruje do větších měst. Problém také je, že někteří kolegové odcházejí ze systému veřejného zdravotního pojištění,“ vypočítává Houba.
Co se týče počtu pojištěnců, došlo v roce 2022 k nárůstu vlivem migrace o 400 tisíc. Zároveň v minulosti nebyly úhrady pojišťoven nastaveny tak, aby pokryly náklady na hrazené výkony, takže někteří zubaři raději přistoupili k tomu, že si u nich pacienti veškerou péči platí ze svého. Podle dat České stomatologické komory je ale ve smluvním vztahu alespoň s nějakou zdravotní pojišťovnou 90 procent zubařů s tím, že v Pardubickém kraji je to skoro sto procent, zatímco v Praze 80 procent.
Motivovat lékaře, aby měli smluvní vztah s pojišťovnami, by ovšem nyní mohlo narovnávání úhrad. Například endodoncie má od letoška úhradu, která skutečně pokryje náklady (donedávna byla hrazena 200 korunami, takže se do ní na pojišťovnu nikomu nechtělo).
Kolik bude stát členské státy zákaz amalgámu v procentech celkového budgetu na zdravotní péči.
Výdaje na stomatologii v evropských státech. Modře náklady ze státního rozpočtu/zdravotních pojišťoven, šedě platby pacientů z vlastní kapsy, oranžově dobrovolná pojištění a připojištění, žlutě jiné.
Velkou výzvou je zákaz amalgámu, k němuž má dojít od roku 2026. Ministerstvo zdravotnictví přitom v rámci novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, která je nyní po vnějším připomínkovém řízení, navrhovalo u výplní částečnou úhradu s možností příspěvků z fondu prevence. Jenže podle domluvy s Evropskou komisí měla nejlevnější varianta i po zákazu amalgámu zůstat plně hrazená.
„Amalgámové plomby čerpá 2,5 milionu obyvatel, a i kdyby „jenom“ jeden milion lidí o péči přišel, protože by neměl možnost si to zaplatit, byl by to obrovský problém. Nejdřív jsme se tedy domluvili s pojišťovnami a nyní i s ministerstvem zdravotnictví tak, že splníme podmínku EU a zákaz amalgámu nebude pro pacienty znamenat úhradovou změnu. Podle návrhu, který jsme vypracovali, se tak pro pacienta nic dramaticky nezmění,“ popisuje Roman Šmucler, podle kterého bude nakonec po jednání s ministerstvem plně hrazena i základní endodoncie.
Vyhnout se zákazu amalgámu by šlo používáním odlučovačů (což už v Česku máme) a filtry v krematoriích (což nemáme). Nicméně podle Šmuclera by i bez zákazu kolem roku 2035 amalgámu odzvonilo, protože už před několika lety se vysoké školy domluvily, že ho vynechají z výuky. S tím, jak budou starší lékaři odcházet do důchodu, by tak beztak zubaři přestali amalgámové plomby dělat.