Převratnou novinkou pro pacienty trpící neurodegenerativními onemocněními, především Parkinsonovou nemocí, je nový typ neurostimulátorů, které poprvé samostatně řídí lidský mozek. Metoda adaptivní hluboké mozkové stimulace, kterou jako první v Česku použili lékaři z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, využívá takzvané autonomní neurostimulátory umístěné v pacientově mozku. To pacientům přináší výrazně menší kolísání hybnosti a díky tomu i mnohem plnohodnotnější každodenní život. Zcela nová metoda zatím změnila životy pětici českých pacientů, ale jejich počet bude rychle narůstat.
V posledních desetiletích sledujeme celosvětovou „pandemii“ Parkinsonovy nemoci, upozornil na tiskové konferenci v pražské Neurologické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice (1. LF UK a VFN) její přednosta Robert Jech. Počet pacientů s tímto neurodegenerativním onemocněním totiž za uplynulé dvě dekády (od roku 1990 do roku 2021) celosvětově stoupl o 274 procent. „A není to jen tím, že se lidé dožívají vyššího věku, protože i když tato data adjustujeme na věk, pořád jde o alarmující nárůst ve výši 61 procent. Znamená to, že určité faktory z prostředí nějakým způsobem startují degenerace. A jsme skutečně svědky nebývalého nárůstu tohoto onemocnění,” vysvětlil Jech.
S Parkinsonovou nemocí se v České republice léčí 30 až 50 tisíc pacientů. „Jde ale jen o odhad, přesné číslo neznáme, protože žádný registr na Parkinsonovu chorobu neexistuje,“ vysvětlil lékař centra pro intervenční terapii motorických poruch Neurologické kliniky Filip Růžička. Celosvětově jde o 8 až 9 milionů pacientů s odhadem 12 milionů pacientů v roce 2035. „Za každou dekádu naroste množství lidí s Parkinsonovou nemocí o 30 až 50 procent,“ dodal Růžička.
Implantace neurostimulátoru do pacientova mozku. Foto: VFN
Boj s touto chorobou je přitom pro neurology tuhý. „V neurologii jsme velmi úspěšní v léčbě cévních mozkových příloh, tento trend je nepochybně pozitivní. Ale v případě neurodegenerací, a zejména Parkinsonovy nemoci, jsme na tom vlastně velmi špatně a je potřeba s tím něco dělat,“ upozornil Jech.
Bez dálkového ovládání
Léčba hlubokou mozkovou stimulací s pomocí implantátů je jen jednou z mnoha možností léčby Parkinsonovy choroby. Podle odhadů odborníků z VFN jde o metodu, která je vhodná zhruba pro 20 procent pacientů s touto nemocí. „Výkony provádíme ve spolupráci s Nemocnicí Na Homolce, tvoříme jeden tým. Jsme také prvním centrem v Česku, které tuto metodu před 27 lety zahájilo. A pomohli jsme i s jejím rozvojem v dalších zemích, například na Slovensku a v Srbsku,“ popsal Jech. Lékaři centra školí v této metodě hluboké mozkové stimulace lékaře ve více než třiceti zemích Evropy, Asie a Afriky.
Autonomní neurostimulátory se od předchozích generací implantátů liší tím, že nemusí být dálkově ovládány – na základě komunikace s mozkem poprvé o intenzitě stimulace v jednotlivých částech dne rozhodují samostatně. V současnosti má v Česku implantovaný nový přístroj umožňující autonomní stimulaci přibližně 70 pacientů, z toho 5 již využívá plně autonomní režim. Celkově byl nějaký typ neurostimulátoru do mozku implantován už zhruba 3 tisícům Čechů, zhruba pěti stovkám z nich ve VFN společně s lékaři z Nemocnice Na Homolce.
Odborníci z VFN v blízké budoucnosti počítají i s využitím umělé inteligence pro ještě přesnější nastavení stimulace. „Jsem rád, že tým naší Neurologické kliniky ve spolupráci s odborníky z Nemocnice Na Homolce pomohli opět posunout kvalitu života pacientů,“ okomentoval nejnovější progres náměstek pro léčebnou péči VFN Lukáš Zlatohlávek. A dodal, že vítá i plánované zapojení umělé inteligence, které se VFN snaží v posledních letech rozvíjet v řadě medicínských oborů.
Zastavit kolísání hybnosti
U pacientů s Parkinsonovou nemocí lékaři řeší kolísání hybnosti během dne. „Jakmile pacienta vidíte v jeden okamžik, může za 10 nebo 20 minut vypadat úplně jinak. V jednu chvíli může být ztuhlý a nehybný a za 20 minut se může dobře hýbat, což je dáno efekty léků, které užívá. To se dá do značné míry řešit právě hlubokou mozkovou stimulací,“ vysvětlil Robert Jech.
„Hluboká mozková stimulace spočívá v implantaci elektrod do přesně definovaného místa v mozku. Elektrody se ukládají do levé i pravé hemisféry, do přesně definovaných míst,“ popsal Jech s tím, že operace probíhá v plném vědomí pacienta, protože „mozek nebolí“. Znecitlivěna je lokálně jen povrchová kožní část. Zákrok, který včetně implantátu a dalšího materiálu, vyjde na zhruba milion korun a je hrazen z veřejného zdravotního pojištění.
Nově zahájená léčba pomocí adaptivní hluboké mozkové stimulace zjednodušeně znamená, že stimulátor dokáže ‚naslouchat‘ mozku a zjišťovat, v jakém stavu je a podle toho upravit stimulační parametry tak, aby se mu „dařilo dobře“. „A dokáže to udělat pro každou hemisféru separátně,“ popsal Jech. „Neurostimulátor snímá elektrickou aktivitu mozku, analyzuje ji v reálném čase a zasahuje pouze tehdy, když detekuje patologickou aktivitu, například spojenou s nedostatkem dopaminu. Po jejím odeznění se stimulace automaticky tlumí nebo vypíná,“ upřesnil.
Jako jedni z prvních na světě
„Nejmodernější neurostimulátory již implantujeme poslední dva roky, ale legislativně byla schopnost samostatně řídit mozek zamčená. Teprve po nedávném uvolnění legislativy ze strany Evropské unie na začátku letošního roku bylo prvním centrům v Evropě – a vlastně i na světě, a to včetně toho našeho centra – umožněno tuto technologii uvést do klinické praxe,“ popsal Jech.
Lidé se staršími typy stimulátorů nemusí zoufat, i oni totiž mohou na autonomní neurostimulátory relativně brzy přejít. „Životnost stimulátoru je zhruba 4 až 6 let. Pak se vyměňuje celý přístroj, a to za nový typ,“ vysvětlil přednosta Neurologické kliniky.
„Dosavadní výzkumy a naše první zkušenosti ukazují, že hybný stav pacientů během dne díky tomu daleko méně kolísá. Zatím tento přístup zkoušíme u pacientů, u kterých dosavadní kontinuální způsob stimulace nevedl k dostatečně dobrým výsledkům,” uzavřel Růžička popisem dosavadních pozitivních výsledků nové metody.