Chronická expozice stresu má pro duševní zdraví (nejen) amerických zdravotníků vážné následky. Skoro polovina z nich uvažuje o změně zaměstnání a 46 procent na sobě pociťuje známky vyhoření. Vyplývá to z nové zprávy americké agentury Centers for Disease Control and Prevention (CDC), která se zaměřila na duševní zdraví lidí pracujících ve zdravotnictví. Situace se navíc zhoršuje mimo jiné i kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků, kdy řada pracovišť není schopna adekvátně pokrýt služby. Současně se oproti roku 2018 zdvojnásobil počet zdravotníků, kteří zažili obtěžování, vyhrožování nebo dokonce šikanu ze strany pacientů i kolegů.
Sarah Warrenová začala svou profesní dráhu jako zdravotní sestra v roce 2018 v jedné z floridských nemocnic. Těžké to pro ni bylo už od začátku. „Během prvních šesti měsíců jsem zažila i to, že mě pacient škrtil stetoskopem,“ svěřila se se svými zkušenostmi americkému rádiu NPR. Pracovala i během pandemie, povinně sloužila přesčas, a k její práci patřilo i to, že otáčela a zvedala pacienty třikrát těžší, než byla ona sama. Během dalších tří let dospěla do stavu naprostého fyzického i psychického vyčerpání. „Na konci roku 2021 jsem se dostala do bodu, kdy jsem nepoznávala sama sebe. Své práci jsem dala všechno, mentálně i emocionálně,“ popsala své zkušenosti.
Warrenová ale zdaleka není sama, psychické problémy v důsledku náročné práce má velké množství zdravotníku, jak potvrzuje nová zpráva americké agentury Centers for Disease Control and Prevention, která se zaměřila na psychické zdraví zdravotníků. Výsledky reportu jsou značně znepokojivé a ukazují na to, že se situace zdravotníků v posledních letech zhoršuje. Zatímco v roce 2018 vyjádřilo své vyhoření 32 procent zdravotníků, v roce 2022 se jednalo o 46 procent. Obdobně vzrostl podíl těch, kteří zvažují jiné zaměstnání. V roce 2018 jich bylo 33 procent a v loňském roce už 44 procent. Pouze méně než jedna třetina zdravotníků se ve své práci cítí skutečně šťastná, což opět znamení pokles spokojenosti. I když se zmiňovaná zpráva věnuje situaci v americkém zdravotnictví, popsané problémy, kterým čelí američtí zdravotníci, jsou obdobné i jinde. Stejně tak popsané negativní dopady na duševní zdraví i mnohé jejich příčiny se týkají lidí pracujících ve zdravotnictví i v dalších státech, včetně Česka.
„Označit současnou situaci, která trvá dlouhodobě, za ‚krizi‘ znamená její podcenění. Mnoho z našich národních zdravotních systémů se nachází v bodě zlomu,“ uvedla na tiskové konferenci CDC Casey Chosewoodová, spoluautorka zprávy a ředitelka National Institute for Occupational Safety and Health pro oblast zdravotnictví. Americké zdravotnictví se podle ní dostalo do „bodu zlomu“, kdy zdravotníci čelí obrovskému tlaku ohledně práce přesčas, obsazení služeb je stále náročnější vzhledem k nedostatku personálu, a současně často chybí nezbytná podpora managementu zdravotnických zařízení.
Pandemie zhoršila už tak špatné podmínky
Zpráva porovnává situaci zdravotnického personálu v letech 2018 až 2022, tedy ještě před nástupem pandemie covid-19. Podle autorského týmu by však bylo velmi zkreslující považovat pandemii za jedinou či hlavní příčinu psychických problémů zdravotníků. „Pandemie covid-19 pouze zesílila dlouhodobé problémy mnohých zdravotníků a přispěla k tomu, že se mnozí z nich potýkají s obavami, vyčerpáním, úzkostí, depresí, poruchami souvisejícími s užíváním návykových látek a sebevražednými myšlenkami. Vyhoření mezi zdravotníky dosáhlo kritické úrovně,“ zdůraznila během tiskové konference Debra Houryová, zástupkyně ředitele pro vědu CDC.
Obvykle jsou to zdravotníci, kteří se starají o druhé a jejich potřeby. Nyní se ale podle ní oni sami ocitají v situaci, kdy sami potřebují pomoc a podporu. Na jejich duševním zdraví se negativně podepisují dlouhé služby, mnohdy nepředvídatelný pracovní program, kdy je obtížné cokoliv plánovat, nedostatek odpočinku i nutnost práce v noci či o víkendech a svátcích. „Péče o nemocné může být emočně velmi náročná a stresující. Vystavení lidského utrpení si na těchto pracovnících vybírá krutou daň,“ připomněla Houryová, která sama v minulosti také sloužila jako lékařka.
„I když jsem dělala všechno, co jsem mohla, abych zachraňovala životy, dodnes si pamatuji na některé těžké případy, kdy jsem oznamovala zprávy o pokročilém stádiu rakoviny pracujícímu manželovi a otci od rodiny nebo když jsem nebyla schopná resuscitovat malé batole po autonehodě. Po takové službě jsem se musela dát dohromady a postarat se o vlastní rodinu. Ne vždy jsem přitom věnovala pozornost vlastním potřebám,“ vzpomínala Houryová. Špatné pracovní podmínky a stres spojený se zaměstnáním pak patří k možným příčinám deprese a také vyhoření u zdravotníků. Podle zprávy se pak tyto problémy častěji týkají zdravotníků, kteří jsou ve vedoucí pozici. V případě, že zdravotníci pracují tam, kde je nedostatek personálu a je obtížné pokrýt služby, zvyšuje se pravděpodobnost, že se u nich objeví větší příznaky úzkostí a syndromu vyhoření.
Narůstá obtěžování i šikana zdravotníků
Zpráva také ukázala, že počet zdravotníků, kteří se při výkonu své profese setkali s obtěžováním či šikanou, se mezi roky 2018 až 2022 téměř zdvojnásobil. V roce 2018 mělo tyto negativní zkušenosti 6,4 procent pracovnic a pracovníků ve zdravotnictví, v roce 2022 už 13,4 procent. Jako obtěžování zdravotníků zpráva uvádí „výhružky, šikanu, verbální či jiné útoky ze strany pacientů či spolupracovníků, které vytváří nepřátelské pracovní prostředí“.
Zdravotníci, kteří zažili obtěžování či šikanu na pracovišti, jsou pak více ohroženi psychickými problémy. Konkrétně 5x častěji zažívají úzkostné stavy, 3,4x častěji symptomy deprese a 5,8x častěji u nich nastává syndrom vyhoření ve srovnání s těmi, kteří pracují v prostředí bez těchto negativních jevů. Pandemie covid-19 pak znamenala v tomto ohledu extrémní zátěž.
„Nemocnice i další zdravotnická zařízení jsou mikrokosmy celé společnosti. Cokoliv se děje venku, přechází do zdravotnických zařízení,“ okomentovala závěry zprávy pro deník The New York Times Rumay Alexanderová, která vyučuje ošetřovatelství na North Carolina at Chapel Hill a současně působí jako poradkyně American Nurses Association. Obzvláště zranitelný je pak podle ní střední zdravotnický personál.
Jako prevence před syndromem vyhoření podle zprávy funguje, pokud mají pracovníci a pracovnice potřebnou podporu vedení, důvěřují svým nadřízeným a současně mají dostatek času na zvládání svých pracovních úkolů. Realita je však taková, že mnozí zdravotníci jsou špatně placení, často pracují přesčas a současně cítí velký tlak na výkon. „Výsledkem je mentalita ‚já to zvládnu, zvládnu to sama, protože se na mě ostatní spoléhají,‘“ shrnula lékařka Amy Lockeová, která se na University of Utah Health věnuje duševnímu zdraví a lepším pracovním podmínkám zdravotníků.