Počet dospívajících, kteří užívají antidepresiva, rychle roste. Pomáhají jim zvládat úzkosti a deprese, často zachraňují životy. Stále více odborníků ale upozorňuje, že mohou zasahovat i do citlivých oblastí dospívání – ovlivňovat sexuální vývoj, citlivost i vnímání tělesné blízkosti. Informoval o tom deník The New York Times.
Antidepresiva typu SSRI se stala standardní součástí psychiatrické péče. V USA je podle statistik užívají téměř 2 miliony dětí a adolescentů, v Evropě jsou čísla srovnatelná. Důvody bývají pádné – nárůst depresí, úzkostných poruch i sebevražedných myšlenek po pandemii covidu-19 přivedl mnoho mladých do ordinací psychiatrů.
Tyto léky často přinášejí úlevu a dokážou stabilizovat duševní stav. Jenže zároveň působí na serotonin – neurotransmiter, který hraje roli nejen ve vnímání emocí, ale i v prožívání sexuality.
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) jsou skupinou antidepresiv, která se nejčastěji podávají při léčbě depresivních poruch. Působí tak, že brání návratu serotoninu z prostorů mezi nervovými buňkami zpět do zakončení té buňky, která ho uvolnila. Díky tomu zůstává v synaptické štěrbině k dispozici více serotoninu a může déle působit. Patří tedy mezi léky ovlivňující zpětné vychytávání tohoto neurotransmiteru.
Zatímco u dospělých pacientů jsou sexuální vedlejší účinky známé a poměrně časté, u mladých se o nich dlouho nemluvilo. Případy, kdy po vysazení léku zůstává snížené libido, necitlivost nebo ztráta schopnosti orgasmu, popisují pacienti jako „post-SSRI sexuální dysfunkci“ (PSSD). V odborných příručkách se tato diagnóza objevila teprve nedávno.
Když zmlkne tělo i fantazie
Řada lidí, kteří začali brát antidepresiva v dospívání, mluví o dlouhodobé změně v prožívání těla i emocí. Jedna žena pro The New York Times popsala, že po nasazení fluoxetinu během léčby poruchy příjmu potravy postupně ztratila zájem o romantické vztahy – jako by se její city zkrátka vypnuly. Jiní vzpomínají, že s ústupem deprese odešlo i vnitřní napětí, které kdysi pohánělo jejich vášeň.
V dospělosti se část těchto lidí potýká s trvalým otupením emocí. Někteří popisují, že necítí ani blízkost k rodině. Jiní, že se jim po vysazení léků sice vrací chuť do života, ale ne do vztahů. Nejde přitom o senzaci, nýbrž o reálné životní zkušenosti, které se v odborné literatuře začínají objevovat v desítkách případových studií.
Tabu, o kterém se v ordinacích nemluví
Odborníci přiznávají, že otázky sexuality zůstávají v rozhovorech s adolescenty často stranou. „O vedlejších účincích se mluví, ale sexualita mladistvých je stále tabu,“ říká americký dětský psychiatr Alexander Scharko, který už před 20 lety varoval, že účinky SSRI na sexuální zrání nejsou dostatečně prozkoumány. Jeho slova tehdy zapadla – a od té doby se na téma objevilo jen minimum výzkumů.
Lékaři v mnoha případech téma dopadů léčby na sexualitu s klienty z řad adolescentů neotvírají. Ilustrační foto: Freepik
Podobnou zkušenost má i profesor psychiatrie Awais Aftab: „Znám jen málo kolegů, kteří by s adolescenty otevřeně probírali sexuální dopady léčby. A přitom je to klíčové pro informovaný souhlas.“
Lékaři přiznávají, že se obávají odrazování pacientů od léčby. Jiní říkají, že o těchto účincích neinformují, protože nejsou přesvědčeni o jejich trvalosti. Většina předepisujících stále věří, že po vysazení léku se sexualita vždy plně obnoví – ale není to prokázáno.
Věda v mlze: co (ne)víme
Dosavadní studie naznačují, že dlouhodobé působení SSRI v období dospívání může měnit mozkové i hormonální dráhy související se sexuálním chováním. Přesný mechanismus ale zůstává nejasný.
Regulační orgány, včetně Evropské agentury pro léčivé přípravky, už přidaly do příbalových letáků varování, že u části pacientů může sexuální dysfunkce přetrvávat i po vysazení. Systematický výzkum přesto prakticky neexistuje – chybějí dlouhodobé studie sledující pacienty od adolescence do dospělosti.
Podle odborníků je jedním z důvodů i fakt, že většinu klinických testů financují farmaceutické firmy, které nemají velký zájem zkoumat možné negativní dopady po letech.
Etika, důvěra a nutnost dialogu
Antidepresiva typu SSRI zachránila nespočet životů. Nikdo proto nevolá po jejich zákazu. Nynější debata ale připomíná, že duševní zdraví a tělesnost nelze oddělit. Pacienti – obzvláště mladí – mají právo být plně informováni o tom, jak mohou léky ovlivnit nejen jejich náladu, ale i tělesné prožívání, vztahy a sebevnímání.
Vedoucí oddělení dětské a dorostové psychiatrie a behaviorálních věd v Dětské nemocnici ve Filadelfii Tami Bentonová shrnuje přístup, který by měl být samozřejmostí: „Ptám se každého dospívajícího pacienta na sex a orgasmus – bez ohledu na to, jestli je sexuálně aktivní. Je to součást jeho vývoje.