Díky připojištění bychom měli mít možnost nechat se ošetřit vybraným lékařem s dostatkem času na vysvětlení, mít opravdu hezký pokoj v nemocnici a ty nejlepší možné materiály pro operaci s nekompromisní kvalitou rehabilitace. Musíme si ale říci, jak by takové připojištění mělo vypadat – buď jako v Německu, kde jde o automatický benefit pro všechny, kdo platí vysoké pojistné, nebo půjde o daňový benefit, říká prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. Bohužel, naše současné zdravotnictví je podle něj podfinancované, a výsledkem je nedostatek času na pacienty, čekání či nepřívětivé prostředí.
Vláda má ve svém prohlášení možnost zavést připojištění pro občany na dobrovolném základu. Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?
Nestačí vůbec na nic – naše zdravotnictví je možná dobré ve srovnání s Ukrajinou, ale nikoli s Německem. Máme třeba potřebný klíčový lék, ale lékaři jsou přetíženi počtem pacientů, celé je to v ošklivém nemocničním pokoji a nedostanete spoustu terapií, které by vám vše usnadnily. A to ani nemluvím, že třeba rok čekáte na kloub, bolí vás to a kulháte. Asi by řada lidi místo hledání protekce raději měla připojištění – zachránilo by jim to roky života bez potíží.
Připojištění na dobrovolném základu ale moc nikde nefunguje a je to principiálně nesmysl. Mladí lidé se nepojistí na něco tak abstraktního, jako je nemoc ve stáří, a pokud jste starý a nemocný, tak pojištění stojí více, než si službu přímo platit. Připojištění je dobrá věc, ale má jen dvě možné formy. V některých zemích, jako je Německo, je to automatický benefit, pokud vaše platba pojistného přesáhne určitou hranici. To bychom však potřebovali, aby se podnikatelé a spousta dalších nevyhýbali placení pojistného. Dnes je v ČR úplně jedno, kolik platíte. Naopak, je lepší mít peníze v kapse na přímé platby a na úplatky, kde to nejde zaplatit legálně. V Německu je připojištění benefit, u kterého, pokud platíte hodně, vás v nemocnici automaticky převezme pan primář a vše běží lépe. Druhou formou připojištění je daňový benefit. Zaměstnanec tedy raději zvolí připojištění placené zaměstnavatelem, pakliže není dále zdaněno. Jelikož nemá vláda v tomto jasno, teď se asi nic nestane, ale dělejme osvětu do budoucna.
Existují podle vás nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?
Kvalita na maximální možné úrovni se u nás prakticky neprovádí. Zdravotnictví je přídělové. Máme často bezplatně zásadní lék, to je skvělé, ale nikdo nemá šanci věnovat pacientovi více času, promyslet různou podpůrnou léčbu, a to nemluvím o skutečném nadstandardu v nemocnici nebo třeba možnosti rychleji si nechat vyměnit kloub a zvolit si jeho typ a výrobce. Takže výměna kloubu v ČR a v USA – na špičkovém pracovišti, to je zásadně jinak, jakkoli je třeba český operatér velmi dobrý a v zrcadle několika let, když se zapomenou detaily, vše dopadne obdobně.
Jsou tu některá léčiva, které dnes nejsou plně hrazena, a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?
To by mělo dvojí smysl. Jednak by dostali lepší léčbu, a za druhé by se i zamysleli, zda naopak něco není zbytečné (pokud by byly doplatky). O léčiva ale nejde, to je tradovaný nesmysl. Zásadní léčiva by měli dostat všichni stejná. Jde o komfort. když si zlomíte nohu, připojištění by mělo zajistit lepšího z lékařů s dostatkem času na vysvětlení, opravdu hezký pokoj v nemocnici a ty nejlepší možné materiály pro operaci s nekompromisní kvalitou rehabilitace.
Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?
Dobrovolné je nesmysl. Musí to být benefit pro vysokopříjmové obyvatelstvo, které ale nemá na to si platit nemocnici v USA. Tedy vyšší střední třída – ředitel školy, lékaři, zdravotní sestry, špičkový novinář. Zároveň připojištění není na „nové terapie“ – to je nesmysl tradovaný „experty“, kteří moc nepobyli v cizině. Nové, špičkové léky by měly být dostupné všem, pokud jsou nutné. O tom to není. Bavíme se o tom, že vás bez protekce ošetří primář, dostanete hezký pokoj, kde budete třeba žít s rodinou a mít malou kancelář. Někdo vás přijde namasírovat, neb vás třeba z léčby bolí záda, protože jste v nějaké nikoli ideální poloze.
V jakých oblastech by vám připojištění dávalo smysl?
Úplně všude, kde není přímá platba. U „bílé výplně“ u stomatologa připojištění nedává smysl. Jde o relativně levnou věc, řekněme 2000 Kč, a velmi záleží na přístupu pacienta. Ten si nejlépe ohlídá kvalitu při přímé platbě. Připojištění je ideální, když třeba onemocním rakovinou, budu mít úraz, mrtvici, a stanu se příjemcem drahé péče. Pokud dost vydělávám, chci, aby vše bylo co nejpříjemnější a nejkvalitnější. Většina lidí tomu nerozumí a jako nemocní nemají sílu to kontrolovat – od toho jsou pojišťovny. Ty ale musejí být na místě řídit péči. Ne jako dnes, že jen někam pošlou peníze s tím, že se kontrolují technikálie na účtu.
Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Pokud ano, kde nejvíce?
Potřebuje ho všude a potřebují ho hlavně pacienti. Náš systém přídělového zdravotnictví je nelidský. Nejste majitelem svého těla. Máte teoretická práva, ta ale na bráně nemocnice končí. Nikdo nemá čas si s vámi hodinu povídat – buďte rád, že dostanete, co dostanete. Naše zdravotnictví je podfinancované, zbytečně ve vlastnictví státu a krajů. Přitom je to byznys ze službami – někdo ho může zkvalitnit, jiný racionalizovat. My se ale dokola bavíme, zda měnit či neměnit strukturu sítě nemocnic z doby Franze Josefa I. blahé paměti…
Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů, případně kde?
Všude. Není to jen „perzekuce“, jak se o tom mluví. Je to třeba o tom, že se nepozvracím po chemoterapii a nevypadají mi vlasy. Nevidím nic dobrého na tom, že jsou lidé zbytečně troskami, ale bylo to „bezplatné“. Spousta lékařů to nedopustí, ale pak mají problémy s rozpočtem oddělení nebo se to řeší „pozornostmi“.