Tento týden se chystá do meziresortního připomínkového řízení novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která má potenciál přinést velké změny do řady oblastí, mimo jiné i do stomatologie (více zde). Ministerstvo zdravotnictví chce v reakci na evropský zákaz amalgámu v polovině roku 2026 či nedostupnost zubařské péče zavést mimo jiné částečnou úhradu zubní výplně pro dospělé, a to v minimální výši 40 procent. Jaké změny mohou zubaře i pacienty čekat? A může novela ohrozit dostupnost péče u nízkopříjmových obyvatel? Nejen na to Zdravotnickému deníku odpověděla zubařka Bára Malíková.
„Ve stomatologii už je nyní nemalá část péče poskytovaná mimo systém zdravotního pojištění, protože v zákoně byly často uvedeny metody nebo materiály, které už neodpovídají zcela současnému poznání… Svým způsobem tak jde o napravení tohoto stavu,“ zhodnotila představenou novelu Malíková. Upozornila však, že finální verze se může od současného návrhu lišit, takže záleží na tom, v jaké podobě bude novela nakonec schválena v Parlamentu.
„Dnes je amalgám přímo napsaný v zákoně jako materiál zubní výplně, na kterou má pacient nárok, a díky novele by mělo být spektrum materiálů mnohem širší,“ uvedla Malíková. Lékař podle ní tak získá více rozhodovacích pravomocí ohledně toho, jaký materiál použije pro daného pacienta jako nejvhodnější. „Výplňových materiálů je velké množství a každý se hodí pro trochu jinou indikaci,“ vysvětlila dále lékařka, která je současně i členkou Správní rady VZP. Očekává, že i navzdory budoucímu zákazu amalgámu, o němž rozhodly evropské orgány, nadále zůstanou výjimky. Typicky pro případy, kdy ho pacient bude moci dostat ze zdravotních důvodů, když nelze jiný materiál pro danou situaci pacienta použít.
Co se týče částečné úhrady výplní pro dospělé, tam to Malíková vidí jako opatření, které patrně reaguje na finanční náročnost moderních metod stomatologie. „Částečná úhrada je v souladu s ekonomickou realitou toho, jak stomatologie vypadá v jiných zemích. Snad žádná země, která má takto široké pokrytí veřejným zdravotním pojištěním, nemá plně hrazenou stomatologii ve všech situacích,“ vysvětlila s tím, že se výše úhrady odvíjí od toho, kolik bude v systému peněz, jinými slovy od politických priorit.
Ani zajištění plně hrazené varianty zubní výplně – například nejjednoduššího typu bílé výplně – by podle Malíkové nemuselo být řešením. „Může následovat stav, který vidíme dnes, a to že některé plně hrazené varianty zubaři prostě nechtějí poskytovat, protože buďto taková varianta neodpovídá jejich přesvědčení o způsobu léčby anebo pro ni není dostatečně vysoká úhrada, aby to pokrývalo náklady. Ocitli bychom se pak v situaci, kdy pacientovi budeme zákonem stanovovat nějaký nárok, kterého se pak v terénu nedomůže,“ nastínila Malíková s tím, že částečná úhrada je tak pro pacienty férovější, neboť to srovnává úhradu a výběr materiálu už bude na dohodě lékaře s pacientem a klinické situaci
V souvislosti se zákazem amalgámu, který by měl v Česku vejít v platnost v polovině roku 2026, se často zmiňuje ohrožení dostupnosti péče pro nízkopříjmové občany. „To je jedna z věcí, která se může stát, ale musíme si uvědomit, že nejdražší není materiál, ale čas toho výkonu. Závisí tedy i na rozsahu kazu a podobně,“ vysvětlila dále Malíková. Díky tomu, že již nemá být definovaný materiál výplně, se prý může stát i to, že se lékař při výkonu nákladově vejde do stanovené úhrady a pacient by tak teoreticky nemusel doplácet nic. To vše ale bude záležet na finálním znění zákona a hlavně na nastavení výše úhrad, která se každý rok může měnit dle objemu financí v systému.
Mimo to jsou i další mechanismy, které mohou pomoci snížit doplatek za zubní výplň. Jednou z nich jsou fondy prevence zdravotních pojišťoven, které odměňují klienty za zdravotně ohleduplné chování. Z nich by teoreticky mohlo jít sanovat úhradu za zubní výplně. Zásadní je ovšem samotná péče o vlastní chrup. Jak totiž často zubaři zdůrazňují – zubní kaz je velmi dobře preventabilní onemocnění.