Obezita je nemoc. Pokud ji bude dnešní společnost prezentovat jako normu, nemůžeme ji začít úspěšně léčit. Na 7. celostátní konferenci ambulantní péče na téma Obezita napříč obory, kterou uspořádala společnost EUC, na to apeloval předseda České společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík. Konference přinesla odpovědi na otázky, jak k obéznímu pacientovi přistupovat v době stigmatizace neboli body shamingu, kam spěje farmakoterapie nebo jak moc je v léčbě důležitá nutnost mezioborové spolupráce.
Obezitou trpí pětina dospělé české populace. Ačkoliv se zdravotníci s obavami dívají na to, jak se z obezity stává pandemie, řešení by se podle odborníků nemělo hledat pouze v ordinacích a předepisování léků.
„Jsem přesvědčený, že obezita je komplexní a zásadní téma, které se prolíná celou společností. V EUC se zabýváme disease managementem, v péči máme 36 tisíc chronicky nemocných a průměrný BMI těchto našich klientů je 32,“ řekl během svého úvodního proslovu generální ředitel společnosti EUC lékař Michal Bednář.
Podle předsedy České společnosti pro aterosklerózu Michala Vrablíka je třeba si uvědomit, že obezita je nemoc, která má závažné zdravotní konsekvence, což ale v konceptu boje proti body shamingu. „Lidé, kteří jsou spokojení se svým tělem a smějí se na vás z plakátů, by si měli uvědomit, že za deset, dvacet nebo třicet let budou stát v diabetologické ordinaci. Vysvětlit někomu, že zhubnout je žádoucí, je povinností zdravotníků,“ apeluje Vrablík.
Konverzace s pacientem s obezitou Vrablík přirovnává ke konverzaci s kuřákem. Je fér s takovým pacientem otevřít diskusi o tom, jaké jsou jeho možnosti, ovšem nemá cenu ho pět let stimulovat k režimovým opatřením. „Jestliže kuřák nechce přestat kouřit, přestože má všechny informace o škodlivosti kouření, nemá smysl ho přesvědčovat a ztrácet s ním čas,“ uvádí k tomu.
Riziko aterosklerózy
Česká republika se dle hodnocení kardiochirurga a emeritního přednosty Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM Jana Pirka, řadí k druhé nejobéznější skupině obyvatel Evropy, hned po Turecku. „Jenom 25 procent mužů má u nás normální váhu. Všichni ostatní mají nadváhu nebo jsou obézní,“ konstatoval Pirk.
Ačkoliv jsou tuky, cholesterol a další součásti krve k životu nutné, přílišné množství cholesterolu v krvi je škodlivé, neboť je to jeden z rizikových faktorů aterosklerózy. U obézních dětí, které se přejídají, dochází podle Pirka k tomu, že jim tukové buňky narůstají do počtu. V dospělosti tomu tak ale není – tukové buňky se zvětšují a zásadně mění svůj metabolismus. „V závislosti na obezitě velmi rychle stoupá úmrtnost u žen i mužů všech věkových kategorií,“ upozorňuje.
Co se týče léčby zvýšeného cholesterolu, pacienti by podle Pirka neměli ze začátku přistupovat k léčbě pomocí statinů. Měli by žít, pokud možno, zdravým životním stylem, stravovat se dietně a pravidelně se hýbat. Pokud ani to nepomůže, teprve pak by měli nasadit léky podporující hubnutí.
Budoucnost farmakoterapie je růžová, říká Prázný
O tom, že se obezita a nadváha obrovsky prolíná s diabetem, na konferenci hovořil předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný, který uvedl, že více než 90 procent pacientů s diabetem je obézních nebo s nadváhou. Po 40 roku života navíc obvykle populace přibírá o 0,6 kilogramu za rok.
„Pokud má někdo ve věku kolem 18 let obezitu, existuje u něj 12procentní šance výskytu diabetu druhého typu,“ upozorňuje Prázný. Problematický je podle něj také doporučený postup Americké diabetologické společnosti, jak správně jednat s člověk trpícím obezitou. „Dnes se doporučuje, abychom neprováděli v rámci širšího kontextu body shamingu takzvaný fat shaming. To znamená, že bychom se těchto lidí měli slušně zeptat, jestli vůbec můžeme mluvit o tom, že by měli snižovat svoji tělesnou hmotnost,“ krčí rameny Prázný.
Nejnovější léčebné postupy zahrnují kombinaci farmakoterapie, změny životního stylu a různé intervenční strategie. „Farmakoterapeutický vývoj je extrémně rychlý. Za posledních dvacet let jsme dospěli do stádia, že začínáme preferovat léky, které mají pozitivní vliv na tělesnou hmotnost, a přitom účinně ovlivňují glykémii. Dnes například i inzulinovou terapii kombinujeme s moderními preparáty,“ uvádí k trendům v léčbě Prázný a dodává, že další perspektivu v léčbě obezity představuje také antiobezitická terapie.
Preventivní strategie podle Prázného buď neexistují, nejsou účinné nebo nejsou implementovány. „Praktický lékař by měl s pacientem rozmlouvat, ale já si dokážu představit, že to skončí jednoduchým doporučením typu „hýbej se a jez“. Populace proto bude spoléhat na strategie založené na farmakoterapii a tahle budoucnost je růžová,“ predikuje.
Co se týče léčby statiny, podle Vrablíka se jedná o jedny z nejbezpečnějších léků. Nově se také začne v ordinacích využívat terapeutikum Inklisiran, který se pacientovi píchne jednou za půl roku do podkoží a LDL cholesterol se sníží o padesát procent.
Důraz v léčbě obezity bude od nového roku kladen především na multidisciplinární přístup mezi diabetology, nutričními terapeuty, psychology a dalšími odborníky.