Cévní mozkové příhody (CMP) u dětí jsou spíše vzácností. Přesto tímto onemocněním trpí v Česku desítky dětí ročně. Podle dětského neurologa Lukáše Paulase z 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol je potřeba zlepšit diagnostiku tohoto onemocnění a zaměřit se na rychlejší metody zobrazování. Atraktivnímu tématu pediatrické radiologie se věnoval 44. Český radiologický kongres, který pořádala Radiologická společnost ČLS JEP pod záštitou ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.
Dospělých, které ročně postihne cévní mozková příhoda, jsou desítky tisíc, u dětí jde jen o desítky ročně. Následky jsou ovšem fatální – CMP může vést k závažnému postižení a v tom nejhorším případě také k úmrtí. Podle dětského neurologa z FN Motol Lukáše Paulase existuje velká skupina pacientů, kteří mohou mít již premorbidní vysoké riziko cévní mozkové příhody. Jedná se zejména o ty se srdečními vadami. „U těchto pacientů můžeme zasáhnout pomocí endovaskulárních metod. Důležitá je také rehabilitace a načasování jejího rozsahu,“ vysvětluje Paulas a dodává, že by při v léčbě pomohly i modernější metody při identifikaci pacientů.
Až čtvrtina pacientů v dětském věku má podle Paulase uzávěr velké cévy. „Většina z nich má trvalý neurologický deficit. Z mnoha studií vyplývá, že pokud by tito pacienti byli včas diagnostikováni a dostali se do odpovídajícího zdravotnického zařízení, mohli by z toho profitovat. Nyní jsme ve fázi, kdy se tohle všechno snažíme nějakým způsobem posunout,“ uvádí Paulas.
Základem je spolupráce lékařských týmů
Doporučený postup léčby na jednotlivých pracovištích je vždy závislí na personálním a materiálním vybavení. Problematický ale může být nízký počet dat, které má Česko k dispozici, proto odborníci využívají spíše data pacientů dospělého věku. Dobrou zprávou je, že pokud je dítěti více než pět let, lze používat postupy podobné jako při vyšetření dospělých.
„U každého je potřeba vědět, jestli je léčba efektivní a neškodí. Rekanalizační terapie u dětí je možná, ale je potřeba vejít se do časového okna čtyři a půl hodiny. Trombektomie je stejně jako u dospělých efektivnější,“ vypočítává možnosti léčby Paulas. Podle něj je zapotřebí hlavně spolupráce mezi dětským a dospělým týmem. „V Motole dobře spolupracujeme s Klinikou zobrazovacích metod, je potřeba si standardy nastavit jasně,“ dodává.
Dětské diagnózy mohou být podle Pauluse různorodé a mnohdy problematické v odhalení pravé příčiny problému. „Když pacient v dětském věku přijde s ložiskovým neurologickým nálezem, spíše se jedná o komplikovanou migrénu nebo zánět, nicméně vždycky musíme myslet i na to, že by mohl mít mrtvici. Proto je důležitá přítomnost klinika, který dokáže v rychlém čase na základě dokonalé anamnézy zhodnocení stavu určit, jestli by se mohlo jednat o mrtvici,“ shrnuje Paulus a doplňuje, že lékař se často musí rozhodovat, zda použít magnetickou rezonanci, která je citlivější a může lépe ukázat některé parametry, nebo CT, které je zase dostupnější a rychlejší. Obě metody proto mají své plusy i minusy.