Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) potvrdil, že on i jeho vládní kolega ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) jsou pevně odhodláni prolomit během svého mandátu bariéry vládnoucí na pomezí poskytování zdravotních a sociálních služeb. „Ta vůle je opravdu veliká, chceme aktivně nastartovat spolupráci,“ uvedl dnes ministr v Senátu na odborné konferenci.
Již ve svém lednovém programovém prohlášení současná vláda uvedla, že se chce zasadit o provedení takových systémových změn, které by měly vést k integraci a lepšímu provázání zdravotních a sociálních služeb. O tom, že se chce o těchto změnách aktivně se svým ministerským kolegou bavit, hovořil i šéf resortu zdravotnictví Vlastimil Válek již dříve například na jednom z kulatých stolů Zdravotnického deníku. Dnes tuto vůli potvrdil i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.
„S panem ministrem Válkem jsme se (na tom) domluvili. V horizontu dvou nebo tří týdnů se chceme potkat a říct si priority v oblasti zdravotně-sociálního pomezí, které chceme posunout dopředu,“ prohlásil Jurečka dnes v Senátu na odborné konferenci k digitalizaci zdravotnictví. Příslušný pracovní tým, který by měl definovat konkrétní kritické body a navrhnout jejich legislativní či finanční řešení, by měl komunikovat nejen v rámci obou resortů, ale zapojit například i zdravotní pojišťovny.
A začít můžeme digitalizací
Právě v oblasti digitalizace vidí Jurečka velký potenciál, jak spolupráci, jež je jinak dlouhodobě Achillovou patou systémů zdravotní a sociální péče, nastavit relativně rychle. „Vidím tu obrovský prostor – ve větší podpoře terénní péče, větší podpoře pečujících osob, větším komfortu pro klienty služeb nebo ve zjednodušení a snížení administrativní náročnosti,“ pokračoval Jurečka.
Nástrojem k tomu by měla být mimo jiné datová základna, o níž se stará Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). „Rád bych, aby se MPSV k aktivitám ÚZIS připojilo, abychom našli cestu, jak čerpat z jeho dat, a pacienta, který opouští zdravotnické zařízení, neposílali s hromadou papírů. Aby ty organizace, které o něj budou pečovat, dostávaly informace, jež budou potřebovat, automaticky,“ popsal ministr. Bude tak podle něj možné i lépe predikovat náročnost potřebné péče a vývoj, jenž může u pacienta nastat.
Jako další konkrétní příklad, kde může digitalizace pomoci, uvedl Jurečka lékařskou posudkovou službu. „Chtěl bych se domluvit s rezortem zdravotnictví, abychom dali některé informace o pacientovi do standardizované podoby, která bude schopná částečně automatizovaně předpřipravovat rozhodnutí lékařské posudkové služby,“ konstatoval ministr. Podle něj by takový systém mohl velmi odbřemenit administrativu s tím spojenou a zabránit některým podle něj až nesmyslným rozhodnutím.
Bude tam řada složitějších věcí
S tím, že digitalizace je ideální oblastí pro poměrně rychlý rozvoj aktivnější spolupráce mezi oběma resorty, souhlasí Miloš Táborský, přednosta I. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci, vedoucí Národního telemedicínského centra FN Olomouc a člen pracovní skupiny ministerstva zdravotnictví pro telemedicínu. Sám v současné době rozjíždí pilotní telemedicínský projekt mezi zdravotnickými zařízeními Olomouckého kraje.
„U nás jsme schopni zasílat v zabezpečené podobě elektronicky propouštěcí zprávy pacientů, které obsahují nejen data o zdravotní problematice, ale také o vhodnosti následné péče. Zde vidím prostor pro tři projekty se zapojením Prahy, Brna a Olomouce. To by se dalo udělat jako rozumný pilot pro to, aby se ty věci propojily,“ nabízí Táborský spolupráci. „To je určitě jednat z věcí, kde se dá relativně rychle dojít k posunu,“ souhlasí Jurečka.
„Ano, to propojení je potřeba, to je však jednoduché. Bude tam řada složitějších věcí,“ mírní nadšení z mezirezortní spolupráce předseda senátního výboru pro zdravotnictví Roman Kraus s jasným odkazem na to, že propast, kterou bude potřeba překlenout, je mnohem hlubší. Souvisí především s diametrálně odlišným systémem financování nebo hodnocením kvality péče, na nichž zatím pokusy o propojení obou typů služeb pravidelně ztroskotávají. A pokud se to povede, jako například v případě center pro duševní zdraví, tak i již nastavená spolupráce zůstává velmi křehká a nestabilní.