Evropské zdravotnictví stojí na křižovatce. Jak upozorňuje nově publikovaná zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Health at a Glance: Europe 2024, zdravotnické systémy se musí nejen zotavit z pandemie covid-19, ale také reagovat na klíčové výzvy, které přináší zejména stárnutí populace. Hlavními tématy letošní zprávy jsou dva propojené problémy – závažný nedostatek zdravotnického personálu a nutnost podpory dlouhého života ve zdraví. Obě oblasti jsou klíčové pro dlouhodobou udržitelnost a kvalitu péče. Česká republika není výjimkou a podobně jako další státy čelí těmto problémům s rostoucí naléhavostí.
Není žádnou novinkou, že zdravotnický sektor v Evropě čelí vážné krizi. Podle OECD hlásilo v roce 2022 až 20 zemí Evropské unie nedostatek lékařů a 15 zemí hlásilo závažný nedostatek sester. Na základě minimálních standardů pokrytí pro univerzální zdravotní péči se odhaduje, že v EU již nyní chybí zhruba 1,2 milionu lékařů, sester a porodních asistentek. Tato čísla naznačují, že zdravotnické systémy jsou vystaveny enormnímu tlaku.
Problém zhoršuje demografická krize – stárne nejen populace, která potřebuje péči, ale i samotní zdravotníci. V Evropské unii je více než třetina lékařů starších 55 let, v některých zemích – jmenovitě například v Itálii a Bulharsku – dokonce přes polovinu. „Toto věkové složení představuje pro dotčené země dvojí výzvu, neboť budou muset vyškolit dostatečný počet nových lékařů, kteří v příštím desetiletí nahradí lékaře odcházející do důchodu, a zároveň zavést politiku, která by stávající lékaře povzbudila k tomu, aby pokračovali v práci i po dosažení standardního věku odchodu do důchodu,“ píší autoři zprávy.
Jako obzvlášť znepokojivé vidí také to, že v některých regionech představují značnou část pracovní síly i lékaři starší 65 let, což znamená, že během několika let odejde do důchodu velká část těchto odborníků. Česká republika víceméně kopíruje tento trend, přičemž 40 procent tuzemských lékařů je ve věku nad 55 let, což je o pět let více oproti průměru EU.
Přetahování zdravotníků přes hranice
Situace je podle zprávy OECD o něco lepší u zdravotních sester. Jejich počet se na obyvatele mezi lety 2010 až 2022 mírně zvýšil ve většině zemí EU. Česká republika se pohybuje dokonce nad průměrem EU, který se v referenčním roce pohyboval na čísle 8,4 sestry na 1000 obyvatel, zatímco v Česku jich bylo devět na 1000 obyvatel. Z údajů také vyplývá, že segment sester není natolik kriticky ohrožený stárnutím jejich řad jako lékaři, byť v průměru je podíl sester starších 55 let čtvrtinový na celkovém stavu.
„Ačkoliv je podíl sester starších 55 let v porovnání s lékaři téměř ve všech zemích obecně nižší, zajištění dostatečného počtu nových sester a udržení těch stávajících až do standardního věku odchodu do důchodu nicméně zůstává klíčovou výzvou, aby se zabránilo prohloubení jejich nedostatku a aby zkušenější sestry mohly poskytovat poradenství a školení novým sestrám,“ stojí dále ve zprávě.
Podíl zdravotníků v zemích EU ve věku 55 a více let. Zdroj: Zpráva OECD
OECD upozorňuje, že některé země nedostatečné kapacity svých zdravotníků řeší jejich nabíráním ze zahraničí, tato strategie však vyvolává otázky týkající se udržitelnosti. „Sice to může být rychlým řešením krátkodobých domácích potřeb, ale může to také zhoršit nedostatek lékařů a zdravotních sester, pokud jsou přijímáni ze zemí, které mají nižší nabídku a akutnější nedostatek kvalifikovaných zdravotnických pracovníků,“ varují autoři zprávy. Že jde o trend, který je třeba brát v úvahu, dokládají i data – v roce 2022 byl počet lékařů vyškolených v zahraničí o 17 procent vyšší než před pandemií v roce 2019.
Organizace zdůrazňuje, že k vyřešení těchto problémů je zapotřebí odvážných politických zásahů ve třech klíčových oblastech – rozšíření kapacity odborné přípravy, zlepšení pracovních podmínek pro přilákání a udržení talentů a využití inovací ke zvýšení produktivity. Podle jejích odhadů by si posílení pracovní síly ve zdravotnictví za účelem vybudování odolnějších zdravotnických systémů v zemích EU vyžádalo dodatečné investice odpovídající v průměru přibližně 0,6 procenta HDP ve srovnání s úrovní před pandemií. „Ačkoli je tato investice značná, je v porovnání s hospodářskými a sociálními náklady křehkých zdravotnických systémů s nedostatečným počtem zaměstnanců zanedbatelná,“ dodávají autoři zprávy.
Když není lék, zbývá prevence
Druhým hlavním tématem zprávy OECD je výzva v podobě (ne)zdravého stárnutí evropské populace. V roce 2023 bylo více než 21 procent Evropanů starších 65 let, a do roku 2050 se má tento podíl zvýšit téměř na 30 procent. Průměrná délka života v EU dosahuje 81,5 roku, přičemž v České republice je to o něco méně. Zásadní otázkou však není jen délka života, ale především léta strávená ve zdraví. Navzdory celkovému prodlužování střední délky života totiž zůstává kvalita těchto dalších let kritickým problémem, o čemž svědčí fakt, že více než 40 procent občanů EU ve věku 65 let a více žije s nejméně dvěma chronickými onemocněními.
Nejvýznamnější příčinou ztracených let ve zdraví u starších lidí v EU je demence, včetně Alzheimerovy choroby, kterou trpí podle odhadů kolem osmi milionů Evropanů, přičemž prevalence rapidně stoupá s věkem – v populaci ve věku 80+ trpí Alzheimerovou chorobu 18 procent osob. „Navzdory dlouholetému výzkumu a velkým finančním prostředkům investovaným do výzkumu demence zatím neexistuje žádný lék a dokonce i léčba modifikující průběh onemocnění pravděpodobně pouze zpomalí progresi onemocnění, přičemž může mít negativní vedlejší účinky ovlivňující kvalitu života,“ píše se ve zprávě.
Vzorní Seveřané
Velký podíl na klesající kvalitě života ale mají i další chronická onemocnění, jako je cukrovka, artritida, deprese či kardiovaskulární choroby. Přestože výskyt všech těchto onemocnění lze omezit prevencí, vyšší míra rizikového chování je spojena také s vyšším věkem. Lidé v kohortě 65+ se méně hýbou a jsou obéznější – a to přesto, že klesá i pohyb u mladších.
„Podíl osob, které splňují doporučení Světové zdravotnické organizace týkající se fyzické aktivity, klesá s věkem ve všech zemích EU. V průměru v EU klesá z 35 procent u osob ve věku 18 až 64 let na 22 procent u osob starších 65 let. V 11 zemích EU splňuje tato doporučení méně než 10 procent osob starších 65 let. Pouze v Norsku, Nizozemsku a Švédsku splňuje doporučení WHO alespoň polovina starší populace. To poukazuje na potřebu politik podporujících přiměřenou fyzickou aktivitu u starších dospělých, ale také u mladých dospělých, protože podíly osob uvádějících dostatečnou fyzickou aktivitu jsou nízké ve všech věkových skupinách,“ doporučuje OECD.
Co může být pozitivní je to, že starší lidé konzumují o trochu více ovoce a zeleniny než jejich mladší spoluobčané. S věkem ovšem obvykle klesá schopnost těla vstřebávat některé živiny, takže ani ze zvýšeného příjmu zdravých potravin nemusí tolik benefitovat. Stejně tak se lidé v důchodovém věku méně oddávají nadměrnému pití alkoholu. Současně však platí, že na mladší těla má alkohol méně škodlivý účinek.
Co se týče mortality, největší podíl na všech úmrtích v EU mají nemoci oběhového systému, na druhém místě to jsou zhoubné nádory. Tři procenta úmrtí – zejména u starších lidí, kteří jsou k tomu kvůli křehkým tělům více náchylní – pak zapříčinily pády. V roce 2021 bylo zaznamenáno 164 tisíc úmrtí v důsledku nehod, 65 tisíc z nich pak byly právě pády.
Zdravé stárnutí řešením obou problémů
OECD uvádí, že klíčem k prodloužení života ve zdraví leží především v prevenci, neboť chronická onemocnění jsou obvykle důsledkem mnoha let nesprávného životního stylu. Podepisují se na tom ale i další významné faktory. „Je nezbytné přijmout účinná politická opatření na podporu zdravé dlouhověkosti tím, že se upřednostní prevence nemocí, mimo jiné prostřednictvím očkování, podpora duševního zdraví v každém věku a umožnění jednotlivcům řídit své vlastní zdraví,“ stojí ve zprávě.
„Náklady na nečinnost – jak z hlediska zkrácených let života ve zdraví, tak z hlediska ekonomické zátěže – jsou příliš vysoké. Projekční modely ukazují, že společný scénář ,zdravého stárnutí‘ by mohl v příštích desetiletích zpomalit růst výdajů na zdravotnictví v poměru k HDP a pomoci omezit náklady na dlouhodobou péči a zároveň snížit poptávku po pracovnících ve zdravotnictví a dlouhodobé péči,“ dodávají závěrem autoři zprávy OECD.