V Česku často oslavujeme vítěznou medicínu, která prostřednictvím náročných výkonů zachraňuje životy. Jenže stejně důležitá je i medicína, která nám umožní důstojně se rozloučit se životem, když se blíží neodvratný konec – a to je věc, ve které u nás stále máme velké mezery. Smazat je chce právě startující projekt, který by měl standardizovat paliativní péči napříč republikou, zajistit její kvalitu a dostupnost. Hlavní, k čemu by ale celé úsilí mělo směřovat, je změna myšlení o tom, jak péči vážně nemocným pacientům nabízet a poskytovat.
„Systém zdravotní péče v řadě případů nepočítá s tím, že pacient nakonec umře. Bohužel se řada našich seniorů dostává do situace, že konec života stráví v nemocnici, často na akutním lůžku, a jsou de facto uvyšetřovaní. Ono to vypadá velmi atraktivně, když člověku do poslední chvíle nabízíte magnetickou rezonanci, CT, děláte mu fibroskopie… Jenže musíme si uvědomit, že člověk při tom nesmí jíst a stále mu odebíráme tekutiny. Konec života přitom tato medicína není schopna oddálit, případně jen o dny či týdny, ovšem strávené při vyšetřeních na lůžku. Paliativní medicína oproti tomu není jen čistou medicínou v úzkém slova smyslu, kdy se snaží člověka za každou cenu vyléčit. Je to nesmírně humánní část medicíny, kde musíme především myslet na to, co chce pacient, a na kvalitu jeho života. To je něco, s čím se opakovaně ve zdravotnických zařízeních potýkáme,“ uvádí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Projekt, který dnes ministerstvo představilo, by přitom měl mimo jiné učit lékaře, že než aby využívali u pacienta na konci života všechna vyšetření ve svém arzenálu, měli by se ho v první řadě zeptat, co si přeje. Podle toho by mu měli ze všech sil pomoci, aby mohl strávit své poslední dny se svou rodinou, dožil se Vánoc nebo oslavil narozeniny svého vnuka.
„Je to o proměně myšlení, všimnout si, že nemocný něco potřebuje, a přispět k tomu, že i se svou pokročilou nemocí může dále žít svou životní roli. Otec může zůstat otcem, dítě dítětem. Nestane se předmětem, se kterým systém zachází,“ přibližuje předseda České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP Ondřej Kopecký.
Strategie i doporučený postup pro praktiky
V současné době by bylo vhodné zajistit nějakou formu paliativní péče pro cca 65 tisíc lidí ročně, z toho přibližně 20 tisíc umírajících potřebuje paliativní péči specializovanou. Ministerstvo zdravotnictví proto 1. května spustilo projekt Standardizace paliativní péče v České republice, který navazuje na předchozí dva projekty zaměřené na zvýšení dostupnosti paliativní péče v nemocnicích a dále mobilní specializované paliativní péče. Nový projekt je realizován v rámci evropského Operačního programu Zaměstnanost plus, potrvá tři roky a bude na něj vynaloženo 24 milionů korun.
Cílem projektu je, aby kvalita paliativní péče napříč republikou byla stejná a aby každý pacient, který by tuto péči potřeboval, ji měl také dostupnou. K tomu by mělo dojít prostřednictvím vytvoření Strategie rozvoje paliativní péče pro dospělé i dětské pacienty do roku 2035. Součástí budou i navazující dokumenty v podobě dvou implementačních plánů.
Vzniknout má také doporučený postup pro identifikaci pacientů s potřebami paliativní péče v primární péči. Ten by měl přispět k včasné identifikaci pacienta, který by mohl profitovat z paliativní péče, u praktického lékaře. Praktici tak budou seznámeni s tímto postupem před pilotním ověřím prostřednictvím vzdělávacího programu. Doporučený postup by měl pomoci nejen s identifikací pacienta, ale i s vhodnou komunikací a zajištěním vyhovující formy paliativní péče. Po pilotním testování bude doporučený postup upraven tak, aby byl využitelný do praxe pro všechny praktické lékaře. O vzniku doporučeného postupu přitom budou lékaři informováni prostřednictvím datové schránky.
„Naším cílem je, aby si alespoň 80 procent lékařů tento doporučený postup osvojilo a využívalo v rámci poskytované péče,“ poukazuje ředitelka odboru zdravotní péče Venuše Škampová.
Je třeba definovat kompetence
K dostupné kvalitní paliativní péči je zároveň klíčem to, že každá pečující profese bude umět poskytnout pacientovi péči na míru, v souladu s jeho potřebami, hodnotami a přáními. O obecné paliativní péči by tak měl mít povědomí a základní dovednosti každý, kdo působí v této sféře, k čemuž by mělo být k dispozici vzdělávání.
Pro menší část pacientů, kteří vyžadují náročnější péči, by pak měla být dostupná síť specialistů. Dnes kapacitně i v dostupnosti pokulhávají zejména ambulance paliativní medicíny, zcela nám pak scházejí akutní lůžka paliativní péče v nemocnicích, která by bylo možno nasmlouvat v rámci probíhající debaty o restrukturalizaci sítě.
Dostupnost péče by přitom měly mít na svých bedrech zdravotní pojišťovny. Ty prostřednictvím úhradové vyhlášky dostávají do rukou nástroje, aby nalákaly poskytovatele do oblastí, kde není síť dostatečně hustá. Zároveň v rámci vyhlášky pro tento rok byla paliativní péče posílena o 16 procent, aby byl prostor ji rozvíjet.
„V tuto chvíli je péče jistě zásadním způsobem nedostupná jak v obecné, tak ve specializované podobě. Tím, že nemáme jasně definováno, komu v rámci pečujících profesí náleží jaká kompetence a dovednost, co se očekává a co je třeba umět, je těžké říci, jak přesně má síť vypadat. Regionální dostupnost paliativní péče je závislá i na tom, jak byla v daném regionu doposud podpořena. Ve Zlínském, Jihomoravském, Olomouckém kraji, na Vysočině, v Jižních Čechách a nakonec i v Praze navazujeme na podporu, kterou vnímali jako prioritní krajské úřady a velcí donoři. Někde tak je síť pokročilejší, nový projekt by ale měl jasně říci, co očekáváme, že bude dostupné všude, a v jaké podobě,“ načrtává Ondřej Kopecký.
Podle Venuše Škampové je také potřeba dostat informace o paliativní péči a jejím využívání do povědomí široké veřejnosti. Proto ministerstvo zdravotnictví s MPSV a Českou televizí připravuje pořad Do konce, kde chce na případech jednotlivých pacientů a jejich rodin ilustrovat, jak paliativní péče umí pomáhat. Informace jsou k nalezení také například na webu Paliativa.cz.