V novele zákona o zdravotních službách se podstatně zkrátila a zjednodušila definice použití psychofarmak a jiných léků jako omezovacího prostředku. Úplně pak ze seznamu omezovacích prostředků vypadla síťová lůžka. Přestože jde o vítané změny v duchu současných trendů v psychiatrii i zdravotnictví obecně, nepředcházela přijetí novely rozsáhlejší diskuze s odborníky — včetně těch z Kanceláře veřejného ochránce práv, kteří se dlouhodobě zabývají ochranou práv lidí omezených na osobní svobodě.
Veřejný ochránce práv v rámci prevence špatného zacházení s lidmi omezenými na osobní svobodě monitoruje i psychiatrická oddělení a nemocnice. Při návštěvách sleduje také používání omezovacích prostředků. Podle zákona je možné k omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotnických služeb kromě umístění v místnosti určené k bezpečnému pohybu použít také úchop pacienta, pásy, kurty, ochranný kabátek či vestu nebo mu podat léky.
Jako omezovací prostředek zákon od ledna označuje každé podání psychofarmak nebo jiných léčiv pacientovi silou za účelem jeho zklidnění. Tato jednoznačná definice podle právníka Kanceláře veřejného ochránce práv Matěje Stříteského zdravotníkům usnadní evidenci použití omezovacích prostředků. Vedení povinných záznamů se totiž podle zjištění právníků ombudsmana v zařízeních napříč republikou dosud různí. I kvůli tomu pak není prakticky možné zacházení s omezovacími prostředky v jednotlivých nemocnicích srovnávat.
„Na nutnost zjednodušit definici podání léků jako omezovacího prostředku jsme opakovaně upozorňovali. Stejně tak je krok správným směrem, že se podle novely už jako omezovací prostředek nemohou používat ani síťová lůžka,“ říká zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková, která má agendu dohledu nad omezováním osobní svobody v působnosti. Nejde podle ní pouze o skutečnost, že umisťování lidí do lůžek uzavřených sítí je nedůstojné. Při jejich používání hrozí i různé komplikace, ať už jde o poškození sítě, její náročné opravy a čištění, nemožnost vybavení lůžka polohovatelným roštem, riziko převrhnutí lůžka nebo poranění o konstrukci.
Jako problematický Šimůnková ovšem označuje způsob přijetí této pro pacienty i zdravotníky zásadní novely: „Změny se do zákona dostaly přílepkem k zákonu o veřejném zdravotním pojištění. Ačkoliv se o nutnosti změn jednalo dlouhodobě, tak konkrétní znění bylo přijato bez širší diskuze s odborníky. Pokud víme, i nemocnice samotné se o změnách dozvěděly na poslední chvíli a nemusely mít dostatečný čas se na ně připravit. Přitom to mohla být šance, jak omezovací prostředky ve zdravotnictví řešit systematicky a koncepčně. I z našich monitorovacích návštěv vyplývá, že nemocnicím chybí jednotná pravidla pro používání a evidenci omezovacích prostředků. Každá k omezovacím prostředkům přistupuje po svém, a to znamená i nejistotu pro pacienty,“ upozorňuje zástupkyně ombudsmana.
Omezovací prostředky se netýkají pouze psychiatrických oddělení, zákon jejich použití zdravotníkům umožňuje, pokud pacient ohrožuje sebe nebo své okolí.